Gekon Underwoodisaurus milii v teráriu

Zařazení v systematice

V rámci systematiky je rod Underwoodisaurus WERMUTH 1965 řazen do řádu Squamata, podřádu Sauria, čeledi Gekkonidae, podčeledi Diplodactylinae a tributu Carphodactylini (Vergner, 2001). Podčeleď Diplodactylinae je nyní některými systematiky vyčleňována jako samostatná čeleď Diplodactylidae nebo podčeleď čeledi Pygopodidae (Funk, 2003).

Do rodu Underwoodisaurus se řadí dva druhy gekonů. Underwoodisaurus milii (BORY DE SAINT – VINCENT, 1823) a Underwoodisaurus sphyrurus (Ogilby, 1892). Jde o blízce příbuzné druhy gekonům z rodu Nephrurus GÜNTHER, 1876 a někteří autoři je stále do rodu Nephrurus řadí. Odlišuje je absence typické kuličky na konci ocasu, rozšířené subdigitální štítky a celkově štíhlejší stavba těla (Laube & Porter, 2004).

Původní popis druhu Underwoodisaurus milii zněl Phyllurus milii. Od rodu Phyllurus, podle dnešního pohledu, jej odlišuje nižší počet subdigitálních štítků (Vergner, 2001). Vergner a Funk uvádí, na rozdíl od ostatní literatury, jako první popis tohoto druhu rok 1825.

Správný český název tohoto gekona by měl znít Pagekon Miliiův, anglicky mluvící teraristé ho označují jako „Thick-tailed Gecko“ nebo „Barking Gecko“.

Popis a životní prostředí

U. milii je vzhledem velmi atraktivní, pestrý gekon. Dorůstá celkové velikosti do 17 cm, tělo je přibližně 8 až 9 cm dlouhé. Jeho základní barva je cihlově červená a může přecházet z tmavě fialové po světlé odstíny červené. Dominantně působí poměrně velká hlava a především velké tmavé oči. Záda gekona jsou pokryty zvětšenými oranžovo-žlutými šupinami, které se formují do více či méně výrazných příčných pásů. Nejvýraznější pás je za hlavou a podobá se jakémusi obojku. Ocas je, na rozdíl od zbytku těla, černý a zvětšené šupiny, tvořící také zde příčné pásy, jsou bílé. Celé tělo gekona je horizontálně zploštělé, nejmarkantnější je to na ocasu gekona. Také v případě dostatku potravy ocas mohutní, především do stran.

 

 

Samci mají silně vystouplé kapsy hemipenisů pod kořenem ocasu.

U. milii obývá širokou oblast jižní části Austrálie. Oblast výskytu je ze severu ohraničena Žraločí zátokou v Západní Austrálii, jižní částí Severního Teritoria a Queenslendem. Výjimku tvoří pobřeží od jihovýchodu Austrálie po jih Queenslendu.

Vzhledem k šíři obývaného území se objevují rozdíly ve vzhledu a také chování gekonů z jednotlivých regionů. Systematici zvažují rozdělení druhu na dva poddruhy – „východní“ a „západní“ (Henkel & Schmidt, 2003). Západní forma je znatelně menší oproti východní a působí tmavějším dojmem. U východní části populace byly v přírodě pozorovány komunitní prvky chování jako hromadné zimování a kladení vajec (Laube & Porter, 2004).

Gekony U. milii lze nalézt od suchých oblastí vnitřní části kontinentu, po vlhké části pobřeží a lesní porosty. Bývá nalézán v kamenitých oblastech, stepních porostech i otevřených částech lesa. Obecně preferuje chladnější a vlhčí mikroklimata (Laube & Porter, 2004).

Během dne se gekoni ukrývají pod padlým dřevem, kameny, v norách malých savců. Aktivní jsou v noci, se dvěmi vrcholy aktivity - za soumraku a těsně před východem slunce. V okolí svých úkrytů loví pavouky, hmyz, drobné ještěry.

Podmínky chovu v teráriu

V mém chovu držím tyto gekony v celkem malých teráriích o rozměrech 45x45x25 cm (D x Š x V). Menší rozměry se snažím kompenzovat členitým vybavením terária a modelováním zadní a bočních stěn s pískovou úpravou povrchu. Nyní se mi naskytly lepší prostorové podmínky a připravuji pro ně terária o rozměru základny 80 x 45 cm.

Terária jsou opticky rozděleny poměrně velkými kameny, které tvoří jakési skalky. Vše je rozmístěno tak, aby kameny byly nahřívány z tepelného zdroje – žárovky v květináči zavěšené ze stropu terária. Ve večerních hodinách se na rozehřátých kamenech gekoni občas vyhřívají. Kameny jsou uloženy až na dně terária a následně obsypávány substrátem, aby podhrabané kameny nemohly gekony zavalit. Další členění prostoru a možnosti k prolézání zajišťují rozmístěné větve nebo kousky korkové kůry.

Jako substrát používám obyčejný křemičitý písek. U dospělců i s poměrně hrubým zrněním, ale především u mláďat jemně přesátý a vždy dobře propraný písek od prachových částic. Jinými chovateli je používán i písek míchaný s rašelinou nebo samotná rašelina ve vlhkých částech terária. Písek mám v teráriích rozmístěn v různých sílách vrstvy – přibližně 3 až 10 cm. Vyšší vrstva písku je především ve vlhčích částech terária. Přestože nepoužívám rašelinu, daří se mi tak udržovat stále vlhký substrát, který je gekony často vyhledáván. Do vlhkých koutů terárií jsou také umisťovány misky s vodou. V létě rosím denně, v zimě obden pro navození suššího období, a také pro to, že při snížené teplotě není nutné tolik vody doplňovat. Vlhčené kouty terária jsou gekony také pravidelně využívány k defekaci.

 

 

K úkrytům slouží gekonům ploché květináče z neglazované pálené hlíny. Tyto květináče mají schopnost pohlcovat a následně postupně uvolňovat vlhkost a takto udržovat příznivé mikroklima v úkrytu. Úkrytů je v každém teráriu několik a jsou rozmístěné tak, aby si gekoni mohli volit mezi teplejšími a chladnějšími, a také mezi suchými a vlhkými.

Vytápění zajišťují běžné žárovky. V letním období o výkonu 25W - za běžných pokojových teplot zajistí teplotní gradient 25° až 28°C, v noci při vypnutých žárovkách teplota klesá na přibližně 20° až 22°C. V zimním období snižuji výkon topení sériovým zapojením žárovek dvou terárií a vytažením žárovky ke stropu terária. Někteří chovatelé na zimní období vypínají topení úplně, případně gekony zimují v teplotách kolem 15°C. V mém chovu se mi lépe osvědčilo silné ztlumení tepelného zdroje, z důvodu zajištění proudění a obměny vzduchu, i tak se teploty blíží pokojovým – 22° až 25°C s nočním poklesem na přibližně 18°C a pro vybuzení pohlavní aktivity se jeví tento režim jako dostačující.

Doba osvitu se pohybuje od 12 hodin v létě po 8 hodin v zimě. Krom žárovky, určené spíše pro vyhřívání, nepoužívám žádné další osvětlení.

Své gekony krmím téměř výhradně cvrčky. Jen výjimečně, pro zpestření podávám larvy Zophoobas nebo smýkaný luční hmyz. Tito gekoni jsou velmi žraví, energetické přebytky ukládají do svého rozšířeného ocasu. Šířka a mohutnost ocasu je signalizace stavu zvířete, zvíře ve špatném zdravotním stavu má velmi tenký, nitkovitý ocas. Během jarního a letního období krmím třikrát týdně. V podzimním období krmné dávky snižuji na dvě týdně, zvířata v tomto období již nemají tolik energetických výdajů jako při tvorbě a kladení vajec. Během zimního období se snažím orientovat podle aktivity zvířat, i přes jejich celkový útlum se snažím aby funkce zažívacího traktu nebyla úplně zastavena.

Veškeré krmení je obalováno ve směsi minerálních a vitamínových přípravků. Osvědčila se mi směs drcených tablet Spofavit, Plastinu, Nektonu MSA a drcených vaječných skořápek. Během sezóny rozmnožování podávám jednou měsíčně přípravek Combinal AD3. Combinal podávám špejlí jako kapičku na tlamku gekona a ten ji většinou okamžitě slízne.

Z ústních sdělení jiných chovatelů vím, že by gekoni měli přijímat i ovocné kaše a přesnídávky. Já s takovým krmením nemám zkušenosti, mohlo by to ale být velmi vhodné pro doplňování minerálů a vitamínů do krmné dávky gekonů.

Rozmnožování

U. milii je velmi produktivní druh, je zadokumentováno až 7 snůšek od jedné samice v jednom roce. Zmíněná samice přestala klást až po oddělení samce (Laube & Porter, 2004). Takové extrémní počty snůšek se ale mohou projevit na zdravotním stavu samic. Omezování počtu snůšek na 4 – 5 snůšek za rok prospěje kondici a dlouhověkosti samic.

Rozmnožovací pudy se začnou intenzivně projevovat s prodlužováním dne a zvyšováním teploty. Pokud kopírujeme naše klimatické podmínky, připadá počátek rozmnožovací sezóny přibližně na březen. Gravidita je na samicích dobře patrná z ventrální strany, ve vyšším stádiu gravidity se vajíčka rýsují i na bocích samice.

 

 

V mém chovu samice vajíčka ukládaly do vlhkého písku pod úkryty a i přes poměrně vysokou vrstvu substrátu vždy až na dno terária. Vajíčka U. milii nají kožovitý obal. Po vykladení měří přibližně 25x14 mm a během inkubace se jejich velikost zvětšuje.

K inkubaci vajec jsem používal plastikové krabičky s perforovaným víčkem. Jako inkubační substrát pak granulky ceramisu – speciálního druhu, vypáleného jílu, používaného v hydroponii. Ceramis je velmi porézní materiál, který je schopen pohltit hodně vlhkosti a přesto není mokrý na povrchu granulek. Vajíčka nezakývám jen uložím do vytvořeného dolíku. Plastikové krabičky se substrátem a vajíčky vkládám do inkubátoru s topným kabelem umístěným na víku tak, aby teplo šlo na krabičky shora. Tak se na víčku krabiček nesráží voda a neskrápí vejce.

Při průměrné inkubační teplotě 26,5 °C trvá inkubace vajec 73 – 82 dnů. Při těchto teplotách by mělo být dosaženo vyrovnaného poměru pohlaví. Inkubace při teplotách blížících se 29 °C, zkracuje dobu inkubace až na 62 – 68 dnů, ale vede k vyššímu procentu samců mezi mláďaty (Laube & Porter, 2004).

Po zjištění těchto informacích jsem zkoušel vajíčka inkubovat při teplotě 25 °C, průměrná délka inkubace trvala 86 dnů. Poměr samců mezi mláďaty výrazně klesl na přibližně 15%, ale přibližně stejné procento vajíček se nepodařilo odinkubovat – zárodky se plně nevyvinuly.

Vylíhlé mláďata měřily 6 - 7 cm. Jsou ihned po opuštění vajíčka velmi aktivní, při vyrušení se hlasitě brání a naznačují výpady proti narušiteli. Do dvou dnů se prvně svléknou a začnou přijímat přiměřeně veliké nymfy cvrčků. Mláďata chovám v podobných podmínkách jako dospělé gekony. Další odchov je zpravidla bezproblémový. Přibližně ve věku 6 měsíců lze rozeznat pohlaví podle rozšiřujícího se kořene ocasu samců. Gekoni jsou schopni rozmnožování kolem jednoho roku života, vhodnější je ale připouštět do chovu starší, vyspělejší zvířata.

Závěr

Atraktivní vybarvení, přijatelná velikost, přizpůsobivost a odolnost dělá z gekonů U. milii ideální obyvatele našich terárií. V poslední době jsou pravidelně nabízeni na burzách a také jejich cena je již dostupnější. Jistě bude dělat radost mnoha chovatelům.

Použitá literatura

- Funk A., 2003: Underwoodisaurus milii. Akvárium terárium 46 (10), 46.

- Henkel F. W. & Schmidt W., 2003: Geckos – All species in one book.Edition Chimaira, Frankfurt am Main, 160 str.

- Laube A. & Porter R., 2004: Captive Maintenance and Breeding of Some Ground Dwelling Australian Geckos, Part IV: Underwoodisaurus milii and Underwoodisaurus sphyrurus. Gekko, Volume 4, Issue 1: 23 – 32.

- Vergner I., 2001: Ještěři. Biologie, chov, gekoni I. Madagaskar, Jihlava, 462 str.