You are here » home articles lizards Chov korovce jedovatého (Heloderma suspectum, Cope 1869) a jeho první rozmnožení v ČSFR

Chov korovce jedovatého (Heloderma suspectum, Cope 1869) a jeho první rozmnožení v ČSFR

Author: Václav Hottmar 13.01.2003 Category: lizards

CHOV KOROVCE JEDOVATÉHO (HELODERMA SUSPECTUM, COPE 1869) A JEHO PRVNÍ ROZMNOŽENÍ V ČSFR

Václav HOTTMAR

Úvod

Mezi 3000 druhů rozdělených do 21 čeledi ještěrů je malá skupina zcela mimořádných ještěrů vybavených jedovým aparátem. Jedná se o dvě čeledi: varanovcovití (Lanthanotidae) a korovcovití (Helodermatidae) V prvé čeledi je pouze jeden představitel varanovec bornejský (Lanthanotus borneensis), velice vzácný plaz, jeho nálezy se dají počítat pouze na několik jedinců. Relativné lépe je na tom druhá čeleď, zastoupená dvěma druhy. Korovec mexický - Heloderma horridum vytváří 3 poddruhy: Heloderma horridum horridum, Heloderma horridum alvarezi a Heloderma horridum exasperatum. Korovec jedovatý - Heloderma suspectum má dva poddruhy: Heloderma suspectum suspectum a Heloderma suspectum cinctum.

Domovem korovců jsou pouště a polopoušté v Severní a Střední Americe, kde klimatické podmínky jsou velice tvrdé a extrémní. Při chovu v zajetí je nutné k těmto klimatickým poměrům důsledné přizpůsobit i režim chovu, což ostatně platí pro všechna terarijní zvířata.

Chov v zajetí

Díky laskavosti doktora Vl. Beneše se do mojich nádrží dostalo v roce 1989 několik exemplářů korovce jedovatého (Heloderma suspectum) z povoleného a evidovaného přímého vývozu z USA. Pro informaci teraristů považuji za nutné sdělit, že vývoz chráněných živočichů z USA je velice složitá záležitost. Na odchyt i nechráněných živočichů je potřeba povolení - lovecký lístek.

Dospělé ještěry ve velikosti 370-410 mm, z čehož asi 110-130 mm připadá na ocas, o hmotnosti cca 500 g, jsem po vykoupání ve slabém roztoku hypermanganu umístil do nádrže 600 x 400 x 800 mm (d x š x v). Nádrž byla zařízená velice jednoduše. Na dne byla asi 10 cm vysoká vrstva praného hrubého říčního písku, v rohu nádrže byla nádržka na vodu o rozměru 25 x 16 x 8 cm. Vodu pro všechna zvířata používám převařenou a změkčenou. Interiér nádrže byl doplněn dutým kmenem jako úkryt a celý prostor rozčleňovala silná větev postavená z dolního do horního rohu nádrže jako úhlopříčka. V horní části nádrže byla umístěna žárovka 60 W, krytá keramickým květináčem, která současné osvětlovala a vytápěla nádrž na 30° C během dne, v noci teplota klesala na 22-24° C. Zadní stěna nádrže byla upravená teramotmelem z estetických důvodů. Krátce po dovozu se zvířata zklidnila. Nechala se brát do ruky a manipulace s nimi nebyla obtížná. Nemohu potvrdit, že tito ještěři jsou neohrabaní, jak se často v literatuře uvádí. Pomocí ostrých drápků se pohybují po silné větvi i po kolmé stěně s teramotmelem. Domnívám se, že pokud je v jejich teritoriu skála, strom, je důkladně prověřen při vyhledávání potravy.

Potrava a krmení

Je všeobecně známé, že korovci požírají vejce ptáků, ale i plazů. Tuto zkušenost mohu potvrdit i při chovu v zajetí. Jejich obliba požírat syrová vejce je tak silná, že i když držíme korovce v ruce a předložíme rozklepnuté vejce před jeho tlamku, neodolá a téměř okamžité je začne požírat. Sledovat korovce při požírání vejce je zážitek srovnatelný se stolováním gurmánů. Korovec jazykem nalíže část žloutku i bílku do dutiny tlamky co se mu tam vejde a pak zakloní hlavu, zavře oči a nechává volně stéct obsah tlamy jícnem do žaludku. To se několikrát opakuje, až je skořápka prázdná a dokonale čistá. Když korovec najde neporušené vejce, předkládám pouze čerstvá slepičí vejce, nejprve je prověřuje dotyky jazyku a vzápětí je bere do čelistí, které široce rozevře. Pak se snaží opřít vejce o kolmý předmět, kámen, boční stěnu, nikdy ne o podklad nebo dno nádrže. Když se mu to podaří, tlačí vejce velkou silou o předmět a současné tiskne i čelisti. Při tomto úkonu, někdy i velice namáhavém, používá hlavně zadní končetiny. Někdy trvá i několik minut, nežli se mu podaří vejce narušit. Nejčastéji je skořápka poškozená horními zuby a od toho místa začíná zvětšovat otvor běžným vykusováním skořápky, až se mu do otvoru vejde téměř celá tlamka. Nikdy jsem nepozoroval, že by bylo vejce rozkousané po celém obvodu, jak je popisováno některými autory (Felix, 1988). Druhou a podle mého názoru nejběžnější potravou jsou drobní hlodavci a jejich mláďata. Když korovec vypátrá myš, krátkým a prudkým výpadem ji uchopí za kteroukoliv část těla a už ji nepustí. Snaží se ji opět přitisknout k nějakému předmětu obdobným způsobem jak to dělá s vejci, i když jsou prokázané silné účinky jedu, dostavují se pravděpodobné velice za dlouhou dobu a myš je požírána za živa. Jed pravděpodobně napomáhá k trávení a nikoliv k usmrcování kořistí. Podle způsobu života korovců se domnívám, že hlavní zdroj jejich obživy jsou hlodavci ukrytí ve svých norách. Korovec velice snadno díky Jacobsonovu orgánu zjistí, zda je nora obsazená a pak hlodavec už nemá úniku. Dobře to jde pozorovat i v zajetí, když se myš ukryje např. do dutého kmene. Korovec pomalu zalézá do dutiny a s tělem mírné prohnutým do tvaru "S" vyplňuje otvor aby kořist měla minimální úspěch uniknout.

Nemohu potvrdit, že by se korovci živili jinými ještěry (Felix, 1988) Několik týdnů jsem u korovců měl leguánka rodu Leiocephalus. V jiném případě gekona rodu Tarentola. Nepozoroval jsem ani sebemenší zájem o tuto potencionální potravu. K obdobnému závěru jsem došel i s předkládáním různého hmyzu. Hmyz se nesnažily ulovit ani mláďata. V zajetí jsem se po těchto zkušenostech omezil pouze na předkládání vajec a to jen v jarním období, zbytek roku podávám myši a králičí nebo drůbeží syrové mleté maso. V průběhu zimování ještěry nekrmím.

Vitamíny v práškové směsi (75% drcených vaječných skořápek, 20% Roboranu, 3% Plastinu a 2% B-komplexu) podávám na mleté maso nebo na rozklepnuté vejce 1x týdně. Vitamíny Combinal AD3 podávám přímo do tlamky, Vitamin E forte podávám pouze před a v průběhu rozmnožování, tj. asi 3 měsíce. Oba tyto preparáty podávám 1x za měsíc v množství malé kapky. Množství předkládané potravy se musí redukovat, aby ještěři nebyli nadměrné tlustí. Při chovu v zajetí mají k tomu sklon a je to pak na závadu při rozmnožování. Cekový výživný stav se velice dobře pozná podle ocasu, kam si tito ještěři ukládají tukovou zásobu. Průměr ocasu by měl být přibližně stejný jako je vzdálenost kyčelních kloubů nebo jen nepatrné větší. Celková spotřeba potravy je vzhledem k velikosti korovců relativně nízká.

Celoroční režim

Vrcholem chovatelské úspěšnosti je rozmnožení chovaných zvířat. Abychom tohoto úspěchu dosáhlí, musíme se v první řadě seznámit s etologií chovaného druhu a na to velice úzce navazuje biotop a klimatické periody. Dalším faktorem může být i potravní spectrum, které je různé podle ročního období. Můžou to být i další vlivy, které působí na rozmnožovací mechanismus jako např. délka slunečního svitu, intenzita slunečního záření. Z tohoto důvodu se snažíme udélat vše, abychom se co nejvíce přiblížili k přirozeným podmínkám. Domnívám se. že by pro teraristy měly být daleko důležitější podrobné zeměpisné mapy a atlasy, nežli komerční teraristické knihy, které se opakují včetně chyb, které kdysi někdo publikoval. Doporučuji teraristům více logicky uvažovat nad tím, odkud zvíře pochází a jaké tam má podmínky, možnosti obživy atd.. nežli kopírovat někoho jiného a tím se i dopouštět chyb. Po takovémto uvažování a prostudování jsem vše ještě konzultoval s panem doktorem Benešem, který v oblasti výskytu korovců pobýval více než jeden rok a začal jsem v měsíci prosinci snižovat postupné teplotu. Začátkem ledna se teplota pohybovala mezi 13-16°C. koncem ledna jsem korovce umístil do plastikových dóz naplněných mírné vlhkým pískem a bukovým listím. Tyto dózy jsem přenesl do sklepa, kde teplota kolísala mezi 10-12°C po celý měsíc únor Domnívám se, že se v tomto období nejedná o pravou hybernaci, jak ji známe u evropských zvířat, ale jen o období klidu. I při 10°C stačí nepatrné vyrušení a korovci otevřou oči. Pohybují se, i se snaží bránit nebo zastrašit rušitele. Začátkem měsíce března jsem již ještěry přenesl do nové nádrže o rozměrech 150 x 65 x 80 cm (d x š x v) s úkryty v pěnosilikátových tvárnicích, dno pokrývala cca 10 cm vysoká vrstva keramzitu a teplota se pohybovala v noci na 14°C, během dne vystoupila na 24°C. V tomto období začala zvířata opět přijímat potravu a vitamíny, vyhledávala nádrž s vodou, kde se koupala a pila. V průběhu měsíců března a dubna se zvyšuje teplota na 22-24°C v noci a 26-30°C ve dne. Pod žárovkami, které jsou zavěšeny nízko nad podkladem, mají korovci možnost se vyhřát až na 37°C. Současné se zvyšováním teploty se prodlužuje i doba osvitu - fotoperiody. Koncem dubna se již teplota ustáli a fotoperíoda má poměr 10:14, tj. 10 hodin noc, 14 hodin světlo. V zimním období je fotoperioda opačná, tedy 14:10. Relativní vlhkost vzduchu v naší zeměpisné šířce nejde přizpůsobit podmínkám, jaké mají korovci ve svém biotopu. V jižní Arizoně kolísá relativní vlhkost ovzduší od 0-5% (jaro-začátek léta) až po 50-90% (červenec-září). Domnívám se, že tento faktor není v chovu korovců podstatný. V podzemních úkrytech, kde korovci pobývají většinu svého života, je vyšší vlhkost trvale.

Páření

Přibližné za dva měsíce po období klidu se u korovců začíná projevovat pohlavní aktivita. Ještěři jsou aktivní v dopoledních hodinách, ale i v pozdních odpoledních. Pohybují se po celé nádrži a šplhají i po kmenu.

Snažil jsem se v této době vybrat zvířata stejného pohlaví a umístil jsem je do oddělené nádrže. Z celé skupiny jsem tedy vytipoval dva samce s tím, že je budu jednotlivé přidávat ke skupině samic, abych mohl sledovat jejich sexuální chování a zabránil případnému páření v mé nepřítomnosti. Dne 29. 4.1990 kolem 22. hodiny jsem po neúspěšném připouštění vracel jednoho samce do nádrže k druhému. Když se obě zvířata setkala, změnilo se jejich chováni. V předcházejících případech setkání se ještěři maximálně olízli jazykem. Nyní po charakteristickém olíznutí začal přidaný samec hrabat zadníma nohama a hlavou narážel do kořene ocasu v místě kloaky do druhého ještěra. Druhý korovec, nyní již mohu psát samice, v této fázi otíral spodní část hlavy o substrát. Pohyb hlavy bych přirovnal k tikání Tento pohyb hlavy provází období pářeni téměř u všech druhů plazů. Tikání s nepatrnými odchylkami jsem pozoroval u želv, hadů (Python m. bivittatus, Boa constrictor) ještěrů. Po tomto prvním kontaktu začal i samec tikat hlavou a tento pohyb přenesl na zadní část hřbetu samice a takto postupoval až ke krku samice. Jak samec postupoval po těle samice, ta postupně zvedala hlavu a vztyčovala i celou přední část těla, až stála na vzpřímených předních nohách. Po této milostné předehře začal samec podsouvat ocas pod samici, ta opět položila celé tělo na substrát a jen hlavu měla stále zakloněnou až do doby, kdy došlo ke spojení. Obě zvířata po celou dobu kopulace leží téměř bez pohybu, samec mírně na boku a přidržuje se samice předníma i zadníma nohama. Samec občas ocasem upraví polohu nebo lehce zavlní. Nikdy jsem nepozoroval, že by samici kousal. Doba kopulace byla 25 minut, ale v některých případech i několik hodin.

Rozlišení pohlaví je u korovců v amatérských podmínkách velice nesnadné. Můžeme se pouze domnívat na základě velikosti a tvaru hlavy co je samec a co samice. Ani sondování není rozhodující. Zaručené určení pohlaví máme až v případě páření nebo snůšky.

Snůška vajec

Asi tři týdny po prvním páření nemá samice o samce zájem. Dává to zřetelné najevo hlasitým syčením, Které doprovází zakloněnou hlavou se široce rozevřenými čelistmi. Při opakovaném obtěžováni by samce pokousala. Samici je i problematické držet v ruce, velice se brání a snaží se i kousat. Před a během páření nebyl problém s manipulací. V tomto období je samice velice žravá. Od 22.5.1990 nepřijímá potravu a je patrné zvětšení objemu těla. Od 6.6. samice intenzivně hrabe, hledá vhodné místo na kladení vajec. Do nádrže jsem umístil bednu s vlhkým pískem, ale i když tam samice hrabala několik hodin, nevykladla se. První vejce bylo snesené 8.6.1990 ve 20,30 hod. Samice při kladení vajec dělá obdobné pohyby hlavou jako před pářením. Spodní čelistí tře tikavým pohybem o substrát a současně vytlačuje vejce a mírné zvedá ocas. Vejce bylo snesené ve volném prostoru nádrže a mělo tyto hodnoty: 68,2 x 30,6 mm; 36,5 g. Protože k dalšímu kladení nedocházelo, aplikoval jsem 9.6. ve 2 hod injekčné pod kůži 0,1 ml Oxytocinu. Druhé vejce bylo snesené ve 12,40 hod., třetí v 17,30 hod. Účinek Oxytocinu se má projevit do dvou hodin po aplikaci, neměla tedy jeho aplikace žádný význam. Všechna tři vejce měla přibližně stejné hodnoty, sněhově bílá a lehce drsná jako novinový papír Skořápka byla pružná, lehce napnutá. Dne 16.6. jsem volně v nádrži nalezl opět jedno vejce, které bylo velikostí shodné s předcházejícími, ale na pohled se lišilo nažloutlou barvou, bylo lepkavé a lehce zapáchalo. Prohlédl jsem pozorné substrát v nádrži a nalezl jsem ješté zbytky dvou vajec obalené trusem a seschlé. Nemohu s určitostí napsat, zda se jednalo o sežraná nebo o nevykladená vejce, která vyšla ze samice.

Inkubace vajec a líhnutí mláďat

Na líhnutí používám líheň Bios 03, která se mi velice osvědčila na líhnutí všech druhů plazů a proto jsem i vejce korovců do této líhně umístil. Výhodou této líhně je vyhřívání umístěné v horní části a z tohoto důvodu se netvoří kapky vysrážené vlhkosti, které při odkápnutí mohou u některých druhů způsobit odumření zárodku. Pro zajištění optimální vlhkosti u různých druhů plazů vkládám do líhně ještě plastikové dózy, které mohou být podle potřeby naplněné i různými substráty. Teplotu je nutné měřit přímo u vajec (obr. 2) a nelze tedy použít zabudovaný teploměr, který měří teplotu v prostoru líhně. Vejce jsou téměř celá zahrabaná a jen nepatrnou částí vyčnívají nad povrch substrátu. Pro inkubaci vajec korovců jsem použil jako substrát vermikulit mírné vlhký. Teplota v první polovině inkubační doby byla 28-29°C, v druhé polovině 29-30,5°C. V průběhu inkubace jsem dózu jednou denně otevřel pro kontrolu a výměnu vzduchu. Přibližné jednou za tři týdny jsem kontroloval prosvícením, jak se zárodek vyvíjí. Dne 28.7. při takovéto kontrole a zpětném ukládání jsem jedno vejce protrhl a vyteklo dost bílku. Okamžité jsem v místě perforace vejce přelepil páskou "Leukopor". Vlivem úbytku bílku vejce změnilo tvar a bylo mírné propadlé oproti ostatním, která byla velice napjatá až tvrdá. Při kontrole vajec mám takový zlozvyk zkoušet pevnost skořápky lehkým stlačením. Podle pevnosti obalu usuzuji, zda je vejce v pořádku, případně kdy se bude líhnout. Stalo se, co se dalo předpokládat. Ve vedlejší doze byla umístěna vejce snesená do vody a tedy špatná od užovkovitých hadů, která si dal ke mně vy lihnout kolega.

Při jeho návštěvě jsem mu vejce ukazoval a předvedl dotykem prstu, že jsou vejce špatná a hned předvedl na vejcích korovce, jak mají vypadat vejce dobrá. Infekce vejce byla ve vlhkém prostředí dokonalá a do třech dnů přesně vykreslila na skořápce otisk prstu plíseň. Zpočátku jsem plíseň odstraňoval mechanicky, ale k úspěchu to nevedlo. Nechal jsem tedy dózu otevřenou, cca 24 hodin a plíseň působením topného tělesa zaschla a dál se nešířila. Vejce bylo infikováno 10.8.

Přibližně po jednom měsíci od doby, kdy jsem vejce protrhl a zalepil páskou Leukopor jsem pozoroval plíseň po celé pásce. Ihned jsem lepící pásku odstranil a plíseň mechanicky očistil. Při odstranění pásky se bílek neobjevil, otvor byl zaschlý, jak jsem se mylně domníval. Pro pocit jistoty jsem jej ale ještě zakápl voskem. Použití vosku se mi v minulosti velice dobře osvědčilo.

Dne 12.9. začínají vejce pod skořápkou tmavnout a jedno vejce je lehce propadlé. Do této doby byla obé vejce pevná, třetí od doby perforace stále propadlé. Při prosvícení lze pozorovat žilkování na žloutku a jednotlivé končetiny. Kontrolu vajec provádím několikrát za den. Dne 14.9. obě vejce jsou lehce propadlá. Třetí vejce, které bylo protržené jsem rozstřihl. Při prosvícení bylo vidět, že žilky jsou přetrhané - rozpadaly se. Embryo bylo mrtvé, bez anomálních změn, pigmentace odpovídala normálním vylíhnutým mláďatům. Zárodek odumřel na následky plísně, která pronikla v místě perforace až k žloutku, přibližně ve stáří 96 dnů, tedy mnohem později, než došlo k perforaci.

V domnění, že vejce jsou propadlá nízkou vlhkostí, zvýšil jsem vlhkost vermikulitu. Vlivem nadměrné vlhkosti se na povrchu vajec objevily kapičky vody, ale vejce se nenapnula. Dózu jsem nechal asi 24 hodin otevřenou, aby se opět snížila vlhkost a po této době orosení zmizelo, ale zmenšování objemu vajec pokračovalo, vypadala jako pomačkaná. Ze zkušeností s inkubaci vajec různých čeledí plazů (Iguanidae, Agamidae, Gekkonidae, Chamaeleonidae, Colubridae) vím, že k úbytku objemu vajec dochází několik hodin až málo dnů před líhnutím. V případě korovců se ale jednalo téměř o jeden měsíc. Za 120 dnů, tedy 7.10.1990 jsem nalezl jedno vejce proříznuté, druhé 8.10. Přibližně za 36 hodin se mláďata snažila opustit vaječný obal. Mládě, které prořízlo obal první, se ani za 48 hodin nedokázalo samo vyprostit přes snahu, kterou vyvíjelo. Pomocí skalpelu jsem odstranil část skořápky a zjistil příčinu špatného průběhu líhnutí. Jednalo se o vejce, které v průběhu inkubace bylo infikováno plísni. I když plíseň byla zastavena, narušila obsah vejce v místě kontaktu a při zasychání toto místo spojilo pevně obsah se skořápkou. Mládě bylo zevnitř spojené s obalem a samo by nevylezlo. Podvázal jsem pupeční provazec a přestřižením uvolnil mládě. Pupeční pahýl jsem dezinfikoval Septonexem a mládě uložil do líhně. Pravděpodobné by v krátkém čase došlo k úhynu mláděte, protože žlutokrvavá kašovitá hmota ve skořápce již lehce zapáchala. Druhé mládě se vylíhlo bez komplikací a pupeční otvor byl zcela uzavřen. U prvního mláděte jsem po šesti hodinách odstřihl podvázaný zbytek pupečního pahýlu. Dne 10.10.1990 jsem obě mláďata umístil do nádrže.

Doba inkubace u korovců jedovatých je přibližné 123 dnů a v žádném případě nemohu potvrdit informaci z literatury, že po měsíci se líhnou mláďata (Felix,. 1988)

Péče o mláďata

Po vylíhnutí mají mláďata podobnou kresbu jako rodiče. Liší se pouze barvou, jsou černobílá. Potravu začínají přijímat dost pozdě, v mém případě to bylo po 14 dnech. Do této doby mají mláďata zásobu žloutku, která je patrná i pouhým pohledem na břišní partie. První samostatné přijatá potrava byly myší nožičky, lehce poprášené vitamínovou směsí. Mláďata přijímají ochotně myšata přiměřené velikosti, kousky masa a jen ojediněle přidávám žloutek. Uvedenou potravu předkládám jednou týdně a dle možností ji střídám. Ve stáří jednoho měsíce podávám matou kapku vitamínů AD3.

Asi ve stáří jednoho měsíce se začínají mláďata svlékat, stará pokožka se odděluje po částech a postupuje od hlavy k ocasu.Celý proces svlékání trvá velice dlouho a nežli se dokončí, začíná již opět nový proces. Nevím, zda je to přirozený postup nebo nějaká porucha, např. nevhodné mikroklima. V tomto období důsledně kontroluji hlavně starou pokožku na prstech a špičce ocasu, aby nedošlo k přerušení krevního oběhu v těchto částech těla. Růst a hmotnost od vylíhnutí uvádím v tabulce. Bílá barva mláďat asi ve stáři dvou měsíců dostává nádech růžové, což je nejznatelnější na hlavě a ocasu. Teploty včetně zimního období a zařízení nádrže je stejné jako u dospělých zvířat.

Tabulka růstu mláďat

Mláděč.1č.2č.3
CL.mCL.mCL.m
14.09.90037,5041,5109,45+
09.10.9013622,014526,0--
25.10.9015025,016530,0--
09.11.9016028,017533,0--
09.12.9017532,018535,0--
01.91neměřenoneměřeno--
02.91neměřenoneměřeno--
08.03.9119045,020050,0--

Vysvětlivky:
0 = vejce
CL. = celková délka v mm
m = hmotnost v gramech
+ = hmotnost bez žloutkového váčku

Detailní rozměry mláděte č. 1:

09.10.90 hlava = 23 mm, tělo = 72 mm, ocas 41 mm

Závěr

Chov korovců jedovatých (Heloderma suspectum) není problematický. Zvířata jsou to klidná a minimálně náročná na čas chovatele. Respektovat se musí jejich jedovatost a nezapomenout na tuto skutečnost při manipulaci. Problematiku a případný neúspěch při chovu korovců bych spatřoval u chovatelů, kteří se neřídí vlastním rozumem. V případě, že bych se řídil a vycházel z podobné literatury jako je kniha J. Felixe "Ještěři", asi by korovci a spousta dalších ještěrů v mém chovu už dávno nebyli.

Věřím, že i v dalších letech se mi odchovy těchto ještěrů budou dařit a i když je velký zájem o tato zvířata v zahraničí, najdou se zájemci z řad našich teraristů, kterým rád tyto vzácné ještěry přenechám.

Poděkování

Na konec svého článku bych chtěl ještě jednou poděkovat panu MUDr. Vladimíru Benešovi, CSc. za jeho nevšední laskavost, nezištnou ochotu a důvěru, se kterou mi svěřil tyto vzácné ještěry do opatrování. Nelze ani opomenout všechny informace a rady. které vedly ke konečnému úspěchu a jeho zásluhou se ČSFR může zapsat mezi několik málo zemí, kde se podařilo tyto ještěry rozmnožit.

Použitá literatura

Beck, D. D.: Ecology and Behavior of tne Gila Monster in Southwestern Utah. Journal of Herpetology. Vol 24. No. 1. pp. 54-68. Ohio 1990.
Čihař, J.: Teraristika. Práce. Praha 1989, 248 s.
Felix, J.: Zvířata celého světa 13 - Ještěři. SZN. Praha 1988, 208 s.
Stebbins, R. C.: A field Guide to North American Reptiles and Amphibians. New York, 1979.
Stebbins, R. C.: A field Guide to Western Reptiles and Amphibians. Boston, 1985.

Adresa autora:

Václav HOTTMAR, Uhy 150, 273 24 Velvary

 

Comments

     

    You must be registered and loged in for adding comments and discussion threads.