Jste zde » úvod články jiný Třídenní výlet za herpetofaunou severozápadního Slovenska (Súľovské vrchy a Javorníky)

Třídenní výlet za herpetofaunou severozápadního Slovenska (Súľovské vrchy a Javorníky)

Autor: Petr Balej 04.02.2008 Kategorie: jiný

Během poměrně velmi krátkého pěšího výletu se mi, společně s Michalem Fuglevičem, podařilo na Slovensku v Súľovských vrších a Javorníkách zaznamenat celkem 11 druhů tamních obojživelníků a plazů. I když název článku udává tři dny, tak prakticky jsme v terénu strávili jen krátký čas po setmění v pátek 20.7., jediný celý den v sobotu 21.7., a nakonec neděli do 15. hodiny, kdy jsme dorazili na hranice. Dále, jak vyplyne z následujícího textu, celá trasa výletu se z mnoha důvodů rodila až na místě a měnila se dle aktuální situace. Nic nebylo předpřipraveno a žádné tipy na vhodné lokality jsme také neměli, takže 11 druhů už je dle mého názoru pro danou oblast a výše zmíněné okolnosti zaznamenání hodné číslo, které by spolu s popisem pozorování všech druhů stálo za to sepsat. Odkazované polohy lokalit na Google Maps jsem zpětně dohledal podle turistických map.

Fakta úvodem

Období:

20. - 22. červenec 2007

Výsledná trasa:

Žilina (žel. stanica - Hliny - Bytčica) - Lietava - Lietavský hrad - Podhorie - Roháčské sedlo - Súľov - Jablonové - Bytča - Petrovice - Slatina sedlo - Čierne - Makov - Nižný Kelčov - Vyšný Kelčov - Kelčovské sedlo (státní hranice ČR/SR)

- celkem cca 60 km (podle hrubého vytýčení trasy pomocí Měření na Mapy.cz)

Den první

Vlakem z Ostravy do Žiliny

Protože mi předem naplánované cesty přijdou svazující, nechtěl jsem, aby bylo známo víc než jen čas odjezdu (vlakové nádraží Ostrava - Svinov), místo příjezdu (tedy Žilina), a že se půjde někam směrem na Česko. To se nakonec i přes obvyklý odpor okolí, majícího starost o mou soudnost a bezpečí povedlo :-P, a tak jsme se s Michalem v pátek 20.7.07 sešli na nástupišti připraveni k odjezdu na Slovensko. Aby byl celý výlet byl ještě napínavější, „zapomněl“ jsem si z knihovny vyzvednout turistické mapy pohoří v okolí Žiliny, a taky jsem si „zapomněl“ přibalit ešus, ve kterém jsme si měli ohřívat vodu pro instatní polévky, takže jsme vzhledem k minimu financí mohli zapomenout na teplé jídlo i orientaci v terénu. Tuto moji upřímnou snahu o napodobení drsnějších podmínek Balkánu, kde jsem se na podzim chystal, však Michal z nepochopitelných důvodů nevnímal tak pozitivně, jako já. Ale v podstatě šlo jen o detaily, takže jsme vyjeli a slíbil jsem, že nějakou mapu můžem stejně koupit až na místě.

Po pár hodinách cesty ve sluncem rozžhaveném vlaku jsme zpocení pozdě odpoledne dorazili do Žiliny. Chtěli jsme tedy sehnat mapu okolí, ale byl pátek a schylovalo se k večeru, takže bylo všude zavřeno. Nakonec jsme sehnali mapu Súlovských vrchů, která však končila několik kilometrů před Žilinou, takže byla prozatím nepoužitelná. Vyrazili jsme tedy, soudě podle zapadajícího slunce a mé buzoly, někam směrem na jihozápad a než jsme se vyplantali z města byla už tma.

Nečekaný nález

Asi 1-2 kilometry za městem se nacházelo vhodné místo pro klidné přespání, takže jsme se zastavili na okraji smrkového lesa a vypli čelovky, abychom na sebe nevzbudili zbytečnou pozornost loučemi světla. Bylo nám jasné, že dnes, po 22. hodině večer, už nic nechytíme. Já jsem navrhoval přespat na louce před lesem. Michal však trval na tom, že chce spát v lese. Po chvilce dohadování, kde je to lepší jsem neochotně přistoupil na jeho návrh a namířil jsem si to po nejbližší pěšině do lesa, Michal šel za mnou. Na hranici lesa a louky jsem se ale nečekaně začal bořit do bahna, takže jsem chtěl Michala poslat do patřičných míst za skvělý nápad…, jenže než jsem to stačil udělat, všiml jsem si nějakého pohybu kousek předemnou. Rozsvítil jsem svou baterku na ono místo. Byla tam asi 3 metry dlouhá anakonda (to mi nikdo neuvěří) … kaluž a v ní malá užovka obojková (Natrix natrix), která do sebe soukala právě uloveného pulce! (poloha této lokality). Při žraní jsem ji ještě stihl i vyfotit. Jakmile pulce nasoukala do žaludku, pozorovali jsme ji v dalším lovu. I když jsme stáli přímo u kaluže, nevšímala si nás a dál se snažila ulovit dalšího pulce v poměrně členité kaluži. Bohužel pulců tam už asi moc nezbývalo (sami jsme viděli maximálně další dva), podařilo se jim ukrýt a užovka po chvilce hledání další potravy vzdala.

Užovka obojková požírající pulce

V době jejího nálezu bylo 22:20. Vypočítaný západ slunce pro daný den a polohu činí 20:44 (zdroj), takže užovka byla aktivní 1 hodinu a 36 minut po západu slunce, což je na hada s denní aktivitou zajímavé. Myslel jsem, že půjde o výjimečný jev, ale jak jsem zjistil, tak lov do pozdních nočních hodin za příznivého počasí uvádí u tohoto druhu např. Rehák (p. 116, In: Baruš V., Oliva O. a kol. 1992).

Jakmile nás už užovka měla dost, zmizela v nejbližším houští a my jsme si šli zalehnout do spacáků.

Den druhý

Opět bahno… a kuňky

Ráno mě budí Michal, ať mu dám foťák, aby mohl nafotit právě před námi nad obzorem vycházející slunce. Stále ještě nejsme na listu naší koupené mapy, takže se dáváme přibližně západním směrem, abychom se do mapy „dostali“. Náhodou narážíme na modrou značku, takže se vydáváme po ní. Při průchodu lesem narážíme na rozsáhlé bahnité kaluže, ve kterých se vyskytují kuňky žlutobřiché (poloha této lokality). Další jejich lokalitu, dvě asi metrové vyjeté koleje zaplněné vodou, nacházíme o něco dál už na modro-zelené značce (poloha této lokality).

Bombina variegata

metamorfující pulec Bombina variegata

4 kusy Bombina variegata

Lietavský hrad

Dále po značené cestě se dostáváme do obce Lietava. Tam se z nástěnné mapy dozvídáme o zdejší zřícenině hradu, která se tyčí za lesem na kopci nad vesnicí. Využíváme tedy příležitosti a vydáváme se na Lietavský hrad. Michal má stoupání do kopce za poledního vedra dost, takže po výstupu na hrad odpočívá, zatímco já prohledávám okolí hradu. V jeho jižní části se mi na chvilku daří spatřit samičku ještěrky zední (Podarcis muralis), která okamžitě mizí ve zdivu. Naštěstí po chvilce čekání vylézá na stejném místě ven a daří se mi ji i nafotit. Jdu sdělit tuhle novinku Michalovi, kterému to dodává síly a jde taky hledat. Nicméně se nám už žádnou další ještěrku nedaří nalézt, takže se přesouváme do jiné části hradu, rovněž v jižní polovině, kde zase já, nacházím 2 adultní samce a daří se mi je i nafotit. Nakonec se poštěstí i Michalovi a nachází jednoho z dotyčných samců. Při dalším hledání se mu daří nalézt navíc i subadultní ještěrku obecnou (Lacerta agilis), kterou omylem upouštím po dvou fotkách na ruce, načež se ztrácí v rostlinstvu. (Lietavský hrad (poloha), lokalita výše zmíněných P. muralis a L. agilis).

Lietavský hrad, lokalita P. muralis

samice Podarcis muralis

samec Podarcis muralis

subadultní Lacerta agilis

Cestou do Súľovských skal

Z hradu se vydáváme po modré, která vede na západ na Súľovské skály. Pár set metrů za hradem nacházíme na lesní cestě mrtvého adultního slepýše křehkého (Anguis fragilis) (poloha této lokality). Před vesnicí Podhorie se dostáváme přes křížovou cestu až na Roháčske sedlo. Za ním, směrem na Súľov, se nacházejí pěkné výhledy do vápencových skal Nacházím zde také uprostřed lesa jednu ještěrku zední (poloha této lokality). Postupně, jak sestupujeme do údolí se nám přes cestu z ničeho nic proplazí subadultní, na těle čistě šedá, užovka obojková (poloha její lokality). Naštěstí se jí nedaří najít úkryt, takže ji napotřetí konečně chytám a fotím.

mrtvý adult Anguis fragilis

Súľovské skály

Natrix natrix

Vedro

Jako zázrakem se hned při vstupu značené cesty do Súľova nachází hospoda, kde si zmožení vedrem dáváme pivo a chvilku odpočinku. Následuje poměrně dlouhá cesta směrem do údolí Váhu do města Bytča. Bohužel bez jakéhokoliv stínu. Asi působíme vizuálně oba dost beznadějně, když nám (přestože nestopujeme), staví auto, že nás do Bytče svezou. Nasedáme a zjišťujeme, že se jedná o manželský pár z Česka, který se právě ze Súľovských skal vrací zpět. Tím že nás svezli, jsme ušetřili nejméně hodinu nudné a ubíjející chůze na přímém slunci podle mapy povětšinou mezi poli, takže bychom ani nic nenašli. Takhle jsme byli v Bytči za chvilku.

Javorníky

Z Bytče se po menších komplikacích vydáváme po zelené na vesnici Petrovice. U jejího jižního okraje poblíž potoka u hlavní cesty se nachází malá skládka. Osobně strašně rád prohledávám starší zavedené skládky, protože právě tam nacházejí mnozí plazi a obojživelníci skvělé útočiště i potravu. Michal si myslí, že mi přeskočilo a radši pokračuje dál v cestě. Moje tušení se ale vyplnilo, a pod starým linoleem nacházím dvě vysoce gravidní samice slepýše křehkého (poloha této lokality). Volám na Michala, ať mi je přijde podržet pro focení, protože jednou rukou bych je zbytečně v tomhle stavu mačkal. Za Petrovicemi pak cesta vede asi 7 km dlouhým údolíčkem, ve kterém jsme už po setmění našli přejetého mloka skvrnitého (Salamandra salmandra) (poloha lokality). Přes cestu o něco dál nám pak přeskákal skokan hnědý (Rana temporaria) (poloha této lokality). Stejně tak je nalezena později i buclatá adultní ropucha obecná (Bufo bufo) (poloha její lokality).

Vyčerpaní si pak na úpatí vrchu Slatina snažíme najít vhodné místo pro spacáky. Celý svah je totiž jedno obrovské prameniště, a tak najít suché a rovné místo je hodně komplikované.

dvě vysoce gravidní samice Anguis fragilis

přejetý mlok Salamandra salamandra

Rana temporaria

adult Bufo bufo

Den třetí

Směr Makov a dále na hranice

Ráno zjišťujeme, že kousek pod námi, v malém zarostlém příkopě, kde stéká všechna voda, se nachází lokalita kuněk žlutobřichých a jeden mladý skokan hnědý (poloha dané lokality). O pár desítek metrů výše po zelené jsme pak na hromadě smrkových klád našli ještěrku živorodou (Zootoca vivipara) (poloha lokality). V obci Čierna na jižním okraji Makova jsme na cestě našli (sub?)adultního samce užovky hladké (Coronella austriaca) (poloha této lokality). Bohužel přejetého, i s rozbitou hlavou (ubitý člověkem nebo ulovený). Těžko říct, co nastalo dříve… Přesto byla užovka ještě poměrně nepoškozená a čerstvá, takže jsem si ji chtěl vzít domů do lihu. Jenže jak ji přepravit domů ve vedru, které kolem panovalo, aniž by se do té doby úplně zkazila a zasmrádla mi celý batoh? Naštěstí jsem si vzpomněl na rum, který jsem sebou pro případ největší nouze měl :-), takže užovka putovala do plastové krabičky a rumového nálevu. Konzervace skvěle splnila svůj účel, a doma tak mám na památku skvěle zachovalou užovku.

mladý Rana temporaria

Zootoca vivipara

mrtvý samec Coronella austriaca

Poslední 11. druh nás čekal rovněž na silnici až při opouštění Makova směrem na Nižný Kelčov. Opět přejeté hádě. Tentokrát však byl juvenilní jedinec druhu zmije obecná (Vipera berus) natolik rozježděný, že nemělo cenu jej brát (poloha této lokality). Snažili jsme se prozkoumat nejbližší okolí, jestli nenajdeme další zmije, ale bezvýsledně.

přejetá juv. Vipera berus

Zbytek cesty k hranicím už nepřinesl žádný nález, nicméně bylo jasné, že výlet se oproti původním očekáváním velice vydařil a určitě bude na co vzpomínat.


Použitá literatura:

Rehák, I. 1992: Natrix natrix (Linnaeus, 1758) - Užovka obojková. In: Baruš V., Oliva O. a kol. 1992: Plazi - Reptilia, Fauna ČSFR. Academia, Praha.

 

Komentáře

     

    Pro vkládání komentářů a diskusních vláken musíte být registrovaní a přihlášení.