Jste zde » úvod články ještěři Bizarní klenot z Kuby - rod Chamaeleolis vteráriu

Bizarní klenot z Kuby - rod Chamaeleolis vteráriu

Autor: Václav Hottmar 18.12.2002 Kategorie: ještěři

BIZARNÍ KLENOT Z KUBY - ROD CHAMAELEOLIS V TERÁRIU

Václav HOTTMAR

Ostrov Kuba je perlou Antil, jak ji nazval již K. Kolumbus při jejím objevení, a jako perla si zaslouží být krásná a vzácná se vším co na ní je. Výjimkou není ani herpetofauna a pro teraristu nejzajímavější a nejvzácnější je rod Chamaeleolis (Duméril a Bibron,1837) z čeledi Iguanidae.

Ještě v šedesátých letech nebylo jasné, zda se jedná o rod pouze monotypický, i když byly popsány dva druhy, mnozí autoři si je pletli a navzájem zaměňovali. Teprve v roce 1968 Garrido a Schwarz zpracovali asi 68 exemplářů uložených ve sbírkách a muzeích a ukázali, že jsou dva druhy dobře odlišitelné. Jedná se o Chamaeleolis chamaeleonides (Duméril a Bibron, 1837) a Chamaeleolis porcus (Cope, 1864). O velké vzácnosti tohoto bizarního ještěra svědčí fakt, že v roce 1980 pan Orlando H. Garrido popsal další nový druh Chamaeleolis barbatus. Jsou to ještěři střední velikosti, dorůstají do hmotnosti 120 g, délky 340 mm, asi polovina připadá na ocas. Hlava je velice mohutná, velká a přilba, která překrývá téměř celý krk, ještě znásobuje celkový dojem. Všechny druhy mají na hrdle velký lalok a podle druhu více či méně lemován trny. Mezi čenichem a okem je kostnatá lišta, která u některých jedinců vystupuje nad obrys hlavy. Oko je obdobné jako u chameleónů, ale víčka mají větší otvor pohyb oka je nezávislý na druhém oku, může se dívat každým okem jinam. Mohutné tělo, které je pokryté velice zvláštními šupinami, pro tento rod charakteristickými, je jen nepatrně odděleno od hlavy. Na hřbetě je kožovitý lem, který je u všech druhů přirostlý na přilbu hlavy. Tento lem, který je patrný pouze při vzrušení, dokáže zvíře napnout až o 10 mm. Nohy jsou v porovnání např s rodem Basiliscus kratší a silnější, ale k robustnímu tělu přiměřené. Prsty jsou obdobné jako u rodu Anolis, opatřené lamelami a zakončené drápkem. Pomocí těchto lamel, na kterých jsou mikroskopické chloupky, se chamaeleolisové výjimečně udrží i na kolmé skleněné stěně. Ocas je u celého rodu funkčním orgánem a zvířata jej aktivně používají jako oporu a je i snaha o ovíjeni. Nedá se to ale srovnat s ovíjením a ocasem chameleónů. Délka ocasu je přibližné stejná jako délka těla s hlavou, pouze Ch. porcus má ocas delší, což je patrné již na první pohled. Ukončení ocasu u tohoto druhu je pozvolné, až téměř do špičky oproti všem ostatním druhům, které mají ukončení ocasu náhlé, tupé, jako by byl ocas amputován. Průřez ocasu je přibližné elipsovitý, ze stran stlačen, na vrcholu zahrocen, u základny zaoblený. Regenerace ocasu není pravděpodobně dokonale vyvinutá, na což usuzuji podle jednoho exempláre, kterého mám ve svém chovu. Nemohu přesně stanovit, kdy a o jakou část ocasu přišel, ale podle srovnávacího měření mu byly amputovány asi 2 cm z celkové délky ocasu. Regenerát, který se vytvořil, je pouze 2 mm dlouhý kruhového průřezu a tedy velice odlišný od původní části.

Chamaeleolis chamaeleonides Duméril a Bibron, 1837

Anolis chamaeleonides Duméril and Bibron, 1837. Erp. gén., vol. 4, p. 168. Chamaeolis fernandina Cocteau, 1838, in de la Sagra, Historia física, política y natural de la isla de Cuba, vol. 4. p. 90. Pseudochamaeleon cocteaui Fitzinger 1843. Syst. Rept., p. 63.

Lokalita typu: Kuba, zde omezen na okolí města Havany.

Rozšíření: Kuba, od provincie Pinar dél Río na západě až po jihozápad Granma (dříve část provincie Oriente). Relativně nejrozšířenější druh.

Dospělá samice a mládě (samčího pohlaví) které chovám, pochází z pohoří Alturas de Santi Spiritus u města Santi Spiritus. Celkové zbarvení je šedavé s žlutohnědým odstínem. Na temeni a stranách hlavy jsou světle žluté, rozpité skvrnky a sametové černé drobné body, které se objevují ojediněle na bocích, hřbetě a ocasu. Srostlá oční víčka mají 7 hnědých paprsků, které ve spodní části sahají až na retní štítky horní čelisti. Vodorovný paprsek směřující k ušnímu otvoru se v nepravidelné klikaté linii táhne po celém boku až na kyčelní kloub, kde je ukončen nejasně ohraničenou tmavou skvrnou. V místě za přední nohou se tento podélný pruh rozdvojuje a klesá před přední nohu. kde v oblasti ramene končí. Tento krátký proužek je velice výrazný, je patrný i u mladého jedince a v jakékoliv barvoměně. Změna barev je u zvířat ovlivněna teplotou, typem prostředí, rozčilením a pravděpodobné i vlhkostí. Začíná u světle šedé až bílé, přechází k okrovému zbarvení a končí u hnědé. V tmavém zbarvení se objevuje i vínovofialová barva, která je nejintenzivnější u kořene ocasu, vnitřní straně stehen a na ocase, kde tvoří 7 příčných neohraničených proužků. Přední končetiny mají z vrchní strany naznačené proužkování, které se ale někde, spojuje do skvrn. Spodní strana předních i zadních končetin je špinavé bílá se světle hnědými skvrnami a toto zbarvení přechází i na břicho, ale v opačném poměru. Podklad je světle hnědý a bílé skvrny, které se někde i spojují, mají leopardí kresbu. Hrdelní lalok, který je velice velký, končí až za předními končetinami, je světle šedé barvy s asi 6 šedými podélnými proužky. Na tomto podkladě jsou nepravidelně rozmístěny žluté kulaté skvrnky hnědě lemované. Toto zbarvení laloku je patrné i u mladého exempláře. Na obvodu laloku jsou ve dvou řadách kuželovité šupiny, které považuji podle délky za identifikační znak pro tento druh. Žádná šupina nepřesahuje délku l mm. Hrdelní hřebínek, který tvoří tyto šupiny, začíná těsně za retními šupinami a končí asi v poloviční délce spodní čelisti. Podle tohoto znaku lze odlišit Ch. chamaeleonides od všech ostatních druhů již od čerstvě vylíhlých mláďat. Dalším velice nápadným rozdílem mezi ostatními druhy je jazyk. Jedině Ch. chamaeleonides má jazyk z větší části světlé až bílé barvy. Nepatrná špička a boky jazyku jsou černé. Všechny ostatní druhy mají celý jazyk na první pohled asfaltové černý, ale jen dospělí jedinci.

V prvních dnech, co byl Ch. chamaeleonides chován v zajetí, bylo zvíře velice neklidné, stále se dobývalo ven z nádrže a na rušení reagovalo otevřenou tlamou a snažilo se rušitele kousnout. V rozčilení bylo schopné i krátkým poskokem zakousnout se do mé ruky nebo do jiného zvířete. Při pokusném umístění hada Tropidophis melanurus cca 60 cm velkého do nádrže se Ch. chamaeleonides zploštil, široce roztáhl hrdelní lalok a hřbetní lem a zeširoka otevřenou tlamou se přibližoval k hadovi na vztyčených nohách. Z pochopitelných důvodů jsem tento pokus nedokončil. Jsem ale přesvědčen, že had by tento pokus nepřežil. Pokus jsem opakoval i s ostatními druhy, ale podobnou reakci ještěra na hada jsem nepozoroval.

Chamaeleolis porcus Cope, 1864

Chamaeleolis porcus Cope, 1864. Proc.Acad.Nat.Sci.Philadelphia, p. 168.

Lokalita typu: Kuba, zde rozšíření v okolí Guantanámo, provincie Guantanámo.

Rozšíření: určit rozšíření Ch. porcus je v současné době velice problematické, protože populace dříve označené jako Ch. porcus jsou prokazatelné odlišné. Dospělá samice Chamaeleolis porcus, kterou jsem získal na podzim roku 1988, pochází z pohoří Sierra de Boniato u města Santiago de Cuba, provincie Santiago de Cuba. Podle tohoto jednoho exempláře, kterého popisuji, se ale nedá posuzovat celý komplex Ch. porcus. Ještěr je již na první pohled nejštíhlejší a má i nejpestřejší vybarvení. Základní zbarvení je světle hnědé, hlava je žlutohnědá s hnědou kresbou, která je na hlavě i po celém těle nejasná, jakoby rozpitá. Nejpestřeji je zbarvená oblast krku, kde na žlutohnědém podkladu je sametové hnědý proužek, který má tvar široce rozevřeného vodorovné položeného písmene V směrem k rameni přední končetiny zúženého. Nad tímto proužkem je světle šedá až bílá skvrna asi 20 mm dlouhá. Tato skvrna je zřetelná téměř při každé změně barevného odstínu zvířete. Na hřbetě jsou naznačeny příčné pruhy tmavšího odstínu, ale vzhledem k nejasnému ohraničení se jen těžko dá určit, zda se jedná o počet 4, 6 nebo i více drobnějších proužků. Náznak proužků je i na předních a zadních končetinách. Břicho a spodní strana končetin je světle žlutá. Hrdelní lalok je i u této samice veliký, u tlamky žlutohnědý, v nejširší části laloku je šedá příčná skvrna, která přechází do světle růžové barvy, kterou je lalok ukončen. Na takto vybarveném podkladě je asi 5 světle žlutých podélných tenkých proužků. Obvod hrdelního laloku je lemován dvěma řadami trnitých šupin, které jsou velice tenké a nejdelší měří 2,5 mm. Tyto hrdelní trny jsou vzpřímené, směřují lehce dopředu a celý tento hrdelní hřebínek je ukončen až pod ušním otvorem. Jazyk u druhu Ch. porcus je celý sytě černý, ani po stranách nemá žádné světlé zbarvení.

Ocas u tohoto druhu, jak jsem už uvedl v popisu rodu, je delší než tělo. Při délce 150 mm od čenichu ke kloace měří ocas 190 mm. I u tohoto exempláře je ocas ze stran stlačen, ale vzhledem k celkové štíhlosti ještěra ani u kořene ocasu nedosahuje takové výšky jako u jiných druhů.

Chamaeleolís barbatus Qarrido, 1980

Lokalita typu: Kuba, vápencové pahorkatiny v Ojo de Agua, Cinco Pesos, asi 9 km severozápadně od San Cristobal. provincie Pinar del Río.

Rozšíření: ve středních výškách v pohoří Sierra del Rosavio, provincie Pinar del Río.

Exempláře tohoto druhu, které chovám od jara 1987, pocházejí od rekreačního střediska Soroa u města Candelaria v provincii Pinar del Río. Zbarvení zvířat po importu je olivově šedé, velice podobné lišejníku, místy s odstínem kaštanové hnědé barvy. Kresba je velice těžko popsatelná, ale přirovnal bych ji k mramorovanému vzoru. Náznak proužku je na končetinách a ocasu. Břicho je šedé, u některých jedinců je patrný náznak proužků nebo tečkování.

V průběhu několika týdnů chovu v zajetí se olivové zbarvení vytrácí a zvířata mají převážné tmavohnědé zbarvení. Hlava a ocas má místy šedé partie. Někteří jedinci si uchovávají celkové zbarvení šedé a u těchto jedinců se pak objevuje vínové zbarvení, hlavně na zadních končetinách a kořenu ocasu. Tato vínová barva je slabě patrná i na hrdelním laloku.

Je nejmohutnějším druhem z celého rodu Chamaeleolis, což je patrné již od hlavy, která je ozdobena velice hrubými štítky. U dospělých zvířat tvoří tyto šupiny mezi čenichem a očnicí nepravidelné pilovitou lištu, která vystupuje velice zřetelné nad obrys hlavy. V místě očnicového oblouku se lišta vytrácí, ale hned za okem pokračuje a vytváří plochou přilbu. Po celém temeni hlavy i v oblasti přilby jsou šupiny osifikované, na omak drsné a při prohlídce pres zvětšovací sklo mají vzhled drobounké škváry. Tato osifikace šupin znemožňuje určit jejich tvar a počet. Z bočního pohledu mohutnost hlavy ještě znásobuje hrdelní hřeben, který je tvořen měkkými trny, u některých jedinců dosahuje délka nejdelších trnů až 7 mm. Hrdelní hřeben začíná u retních štítků a končí pod ušním otvorem. U zdravých jedinců jsou trny vzpřímené, rovné, naproti tomu u jedinců nemocných nebo ve špatném výživném stavu tyto trny jsou ohnuté a poléhavé.

Hrdelní lalok, který tyto trny lemují je stejně velký jako u ostatních druhů, končí až za předními končetinami. Oboje pohlaví mají stejně velký lalok, ale u mých jedinců je v barvě laloku rozdíl. Samice mají světle šedý lalok, podélné tmavé šedé pruhovaný a proužky mají sytě černé skvrny. U některé samice je lalok tmavě šedý a černé skvrny se spojují a vytváří 3 až 4 podélné proužky. Samci mají hrdelní lalok světle šedý až bílý. Jen při podrobnější prohlídce je u mladých samců ojedinělá černá skvrna, ale v žádném případě černý proužek po celé délce laloku. Pohlavní dimorfismus je neomylné patrný již od čerstvé vylíhlých mláďat podle postanálních šupin - mláďata samčího pohlaví mají dvě nebo skupinu zvětšených šupin, samicím tyto šupiny chybí. To platí pro celý rod.

Jazyk u druhu Ch. barbatus je syté černý, špička a boční strany bíle tečkované. Mláďata mají jazyk světlý, postupně s dospíváním se objevuje černá barva. U mladých exemplářů mohou být bílé tečky na vrchní straně jazyka ještě v době pohlavní vyspělosti, kdy už se rozmnožují.

Chov v teráriu.

Chov chamaeleolisů v teráriích není obtížný, ještěři okamžitě po importu přijímají potravu, jsou pouze trochu plašší, což se projevuje schováváním za větve. Někteří jedinci při braní do ruky se snaží kousnout nebo před rukou uhýbají. V průběhu měsíce se přizpůsobí natolik zajetí, že při podávání potravy nebo výměně vody skočí sami na ruku chovatele. Zařízení nádrže by mělo splňovat jejich ekologické požadavky. Jsou to stromoví ještěři, žijící ve stínu vysokých stromů, relativně málo pohybliví. Při osvětlení nádrže silnou žárovkou nebo zářivkou jsou zvířata neklidná, nemají - li možnost se ukrýt ve stínu, dobývají se ven z nádrže. Vlhkost vzduchu by vzhledem k jejich biotopu měla být vyšší, než - li je běžné v našich teráriích, což má vliv na svlékání pokožky a možná i na vybarvení (ztráta olivové barvy). K zvýšení vlhkosti mám v teráriu umístěnou nádržku s vodou, kde také vidím ještěry občas pít. Nedostatek tekutiny ale ještěři doplňují hlavně olizováním kapek vody při každodenním rosení. Pro skupinu zvířat v poměru jeden samec a dvě samice vyhovuje nádrž rozměrů 1000 x 750 x 500 mm (D x V x Š) dostatečné vybavená přiměřené silnými větvemi. Ještěři se zdržují nejčastěji na vodorovných nebo šikmých větvích, kolmé vyhledávají jen zřídka. Vyhřívání a osvětlování nádrže zajiš»ují dvě žárovky a jedna zářivka. Žárovky mají výkon 25 a 40 W, zářivka Philips TLADKF 25W/33A 68 vydává fialové světlo s podílem UV paprsků, je v činnosti 4-6 hodin denně oproti žárovkám, které svítí 12 hodin denně. Živé rostliny v nádrži tato zářivka spálí, proto jsou nahrazeny rostlinami umělými. Pro zajištění vyšší vzdušné vlhkosti bych ale doporučoval rostliny živé. Tímto vybavením je v nádrži udržována teplota 26 - 28 °C, s nočním poklesem na 18 - 22 °C podle ročního období.

Podle mého pozorování na exemplářích, které jsem popisoval, se podmínkám v zajetí nejlépe přizpůsobuje Ch. chamaeleonides, na druhé místo bych zařadil Ch. porcus a na posledním místě je Ch. barbatus. Tento pořadník jsem sestavil podle podmínek, tj. teplota a vlhkost, a usuzuji tak podle svlékání staré pokožky a podržení si přirozeného vybarvení.

Pořadník podle psychického přizpůsobení by byl ale opačný. Na prvním místě Ch. barbatus, na dalším Ch. porcus a na posledním je Ch. chamaeleonides. Usuzuji tak podle výživného stavu, přijímání dostatečného množství potravy, plachosti a sexuálních projevů. Můj názor může ale být považován za subjektivní, protože pouze Ch. barbatus chovám ve více exemplářích.

Nevhodné podmínky nebo nedostatečné krmení se u chamaeleolisů projevuje špatným svlékáním staré pokožky, hlavně hrdelního hřebínku a na lamelách prstů. Je bezpodmínečné nutné starou pokožku navlhčit a odstranit. V případě, že tak neučiníme, může dojít k zaškrcení krevního oběhu, odumření živé tkáně a následnému zaschnutí a odpadnutí celé části, např prstu. Svlékání probíhá ve třech fázích: první fáze je hlava se spodní čelistí těsně za oči. druhá fáze je přilba, zbývající část spodní čelisti, celé tělo včetně končetin a poslední fází je ocas. Časový odstup jednotlivých etap může být několik hodin, ale i několik dnů. Starou pokožku zvířata požírají.

Potravní spektrum těchto ještěrů je asi veliké. V zajetí ochotné přijímají jakýkoliv hmyz přiměřené velikosti např: cvrčky dvojskvrnné (Gryllus bimaculatus) chrousty obecné (Melolontha melolontha) i jeho larvy, larvy zlatohlávka afrického (Pachnoda marginata) larvy brouků (Zophobas morio) atd. Základem jsou ale pravděpodobně suchozemští plži, jak hlemýždi, tak slimáci a plzáci. V letním období zkrmuji pásovky (Cepaea sp.) hlemýždě zahradní (Helix pomatia) plzáka lesního (Arion empiricorum). V zimě alespoň jednou týdně předkládám oblovku rezavou (Achatina fulva). Dospělý chamaeleolis dokáže rozdrtit ulitu hlemýždě zahradního o průměru až 35 mm. Někteří jedinci přijímají holá mláďata myší, velké můry (lišaje) a v jednom případě byl pozřen i dospělý samec Anolis mestreii. Ojediněle vezmou i měkké ovoce jako např třesné - i kompotované. Každou potravu důkladné rozdrtí opakovaným pohybem čelistí a potom teprve polykají. Při velkém soustu je možné pozorovat posouvání potravy do jícny za pomocí pohybů celé hlavy do stran.

Vitamínovou směs složenou ze 75 % drcených vaječných skořápek. 20 % Roboranu, 3 % Plastinu a 2 % B-komplexu přidávám k potravě 2 x týdně a jednou za měsíc dávám malou kapku Combinalu AD3 a vitamín E forte přímo do tlamky jednotlivým zvířatům.

K vypátrání a ulovení potravy jsou vybaveni dokonalým zrakem, který je ale také velice důležitý při ochraně. Při fotografování jsem umístil jednoho chamaeleolise ve volné přírodě na strom a při zaostřování fotoaparátu se ještěr náhle přitiskl k větvi a přetočil se na spodní stranu větve. Ve vzdálenosti asi 50 m přelétal nad stromem holub. Ještěr ale musel holuba spatřit již na vzdálenost 75 m, možná i více metrů. Tím lze také vysvětlit naši naději na úspěch tohoto ještěra spatřit nebo ulovit ve volné přírodě.

Rozmnožování v teráriu.

Rozmnožování pro nedostatek chovných zvířat mohu popsat pouze u druhu Chamaeleolis barbatus.

Před spojením ještěrů dochází k oboustranné výměně kývavých pohybů hlavy, někdy na vzdálenost několika centimetrů, někdy na maximální vzdálenost, kterou jim dovoluje rozměr nádrže. Ve většině případů začíná samice první zvedat hlavu a rychlým krátkým pohybem ji nechá klesnout a tento pohyb několikrát opakuje. V případě, že samec je ochoten se pářit, odpovídá ji podobným způsobem a začne se k samici přibližovat. V blízkosti samice ještě samec přidá k tomuto svislému pohybu krátké trhnutí hlavy do levé a pravé strany. Když jsou již ještěři ve velké blízkosti, přemístí se samec na hřbet samice a čenichem tře samici v oblasti krku pod přilbou, někdy samici kouše do přilby nebo kožního hřebenu přirostlého k přilbě. V tomto stádiu došlo i ke zranění, v jednom případě měla samice strženou kůži z přilby, ve druhém případě odtržený kožní hřeben v místě, kde je přirostlý k přilbě. Po tomto projevu jakoby se samec uklidnil a podsouvá ocas pod samici a dochází ke spojení. V této pozici se samec přidržuje samice pouze nohou ze strany a samice občas charakteristicky pokývá hlavou. Nejsou ojedinělé případy, kdy samec se k samici přiblíží ze zadu a bez úvodního souhlasného pokývání hlavy se začíná akt od tření čenichu samce pod přilbou samice. Kopulace se ve většině případů odehrává na vodorovné nebo šikmé větvi, hlavou dolů. ale pozoroval jsem páření i na dně nádrže. Doba spojení je dost dlouhá, nejkratší trvalo 10 minut, nejdelší 35 minut, ale ve většině případů 16 až 20 minut. K páření dochází v rozmnožovacím období téměř každý den, pravděpodobně musí být každé vejce oplozené samostatnou kopulací. Samice snáší zpravidla jedno vejce každých 5 až 8 dnů. Snůšku dvou vajec během jednoho dne jsem nepozoroval. V jednom případě, kdy mi samice uhynula 3 týdny po importu jsem při pitvě nalezl dvě dokonale vyvinutá vejce. Když vezmu v úvahu velice krátký interval mezi jednotlivými snůškami, domnívám se, že jedno vejce bylo samicí zadrženo vlivem stresu při odchytu a dopravě, a druhé vejce se vyvíjelo normálně dál. Nejmenší vejce mělo rozměr 19 x 12,7 mm, největší 24,6 x 14,7 mm, ale ve většině případů mají vejce rozměr 22 x 14 mm a hmotnost 2 g. Čerstvě snesené vejce je bílé, silně lepivé, po zaschnutí je tvrdé. Před snůškou samice hledají vhodné místo tím způsobem, že boří čenich až po oči do substrátu na dně a pak pohybem hlavy do stran vytvoří jamku. Do takto připravené jamky snese vejce a pak ještě čenichem zatlačuje nebo obaluje vejce substrátem. Vlivem silné lepivosti se na vejce nalepí po celém obvodu množství drobných částí substrátu. Po této úpravě začne samice vejce zahrabávat levou i pravou přední nohou. Jednou bylo vejce vtěsnáno do mezery mezi korkovou kůrou a boční stěnu nádrže cca 100 mm od dna nádrže. I v tomto případě bylo vejce obaleno v substrátu. Čas, kdy samice kladou vejce, je vždy v dopoledních hodinách ještě před automatickým rozsvícením světel.

Inkubace vajec mi činila dost dlouho potíže. S odstupem času bych hlavní podíl neúspěchu přisuzoval ke zcela odlišné struktuře obalu (skořápce) vajec Ch. barbatus oproti ostatním ještěrům z čeledi Iguanidae. Druhy, které jsem měl možnost z této čeledi chovat, např. Anolis vermiculatus, Anolis baracoa, Anolis bartschyi, Basiliscus plumifrons, Cyclura nubila, Iguana iguana, Plica plica atd., mají vejce od prvního okamžiku s obalem (skořápkou) pružným, poddajným i při mírném oschnutí. Chamaeleolis barbatus jej ale má pevný až tvrdý, při mírném oschnutí i křehký, relativné dost silný. Z nevědomosti této odlišnosti jsem tato vejce považoval za špatná, mnohá i úmyslné promáčkl prsty, ale obsah nikdy nevytekl. Negativní vliv na vejce mělo také pravděpodobné odstraňování přilepeného substrátu. Každý takový zásah způsobil na skořápce drobné trhliny a i když embryo se nějaký čas vyvíjelo, po čase odumřelo, pravděpodobné následkem plísně, která těmito trhlinami prostoupila do vejce. Další příčinou neúspěchu byla pravděpodobné vysoká vlhkost vermikulitu, kterou jsem úmyslně udržoval v domnění, že vejce vysychají pro malou vlhkost a proto jsou tak tvrdá. Jeden problém v inkubaci trvá stále a nedovedu si jej vysvětlit. Přibližné jednou za měsíc se vyskytne vejce, které v průběhu jednoho až dvou týdnů od snesení zvětší svůj objem téměř na trojnásobek a tuto velikost si podrží po celou inkubační dobu i déle. Pak vejce mírné splaskne a když jej rozstřihu, vyteče žlutá vodnatá tekutina a embryo je asi v polovičním stádiu odumřelé. Takovéto vejce má hmotnost až 7,5 g a rozměr 30 x 22 mm. Jedno vejce, které takto rychle začalo zvětšovat svůj objem, jsem vyjmul a nechal pouze volné položené na vermikulitu, aby styk s vlhkým substrátem byl co nejmenší. Za 69 dnů od počátku inkubace vejce povolilo napnutí obalu a po rozstřižení jsem vyndal mládě mrtvé, ale dokonale vybarvené, se všemi částmi těla, ale deformované. Hlava a tělo za přední končetiny se vyvíjelo normálně, ale pak začala být zprohýbaná páteř a ocas byl na dvou místech zalomen do pravého úhlu, vždy směrem pod tělo. První lom byl u kořene ocasu, druhý byl asi jednu třetinu od konce ocasu. Pupeční otvor byl od hrudní kosti až k zadním končetinám, po obvodu zřetelné potrhán, pravděpodobně velkým tlakem, který vyvíjelo embryo v průběhu růstu, ale s omezeným prostorem, který vyplňovalo nadměrné množství vody. Velkému tlaku nasvědčuje i výhřez žaludku a hemipenisu. Ocas byl o 10 mm kratší než - li u mláďat s normálním průběhem inkubace. V těsné blízkosti takovéhoto vejce se ale jiné vejce vyvíjí normálně. Po mnoha pokusech se změnami substrátu na inkubaci, s teplotou, s vlhkostí jsem přestal odstraňovat i nalepené části na vejcích a mládě se vylíhlo. Pro inkubaci byl použit vermikulit mírné vlhký, teplota 28 - 29 °C, vejce bylo asi dvě třetiny ve vermikulitu. jedna třetina nad vermikulitem. uložené v plastikové dóze v líhni Bios 03. Inkubační doba při výše uvedené teplotě byla 51 dnů. Celková délka mláďat byla 76 mm, hlava + krk + tělo 40 mm a ocas 36 mm. Vejce v počátečním období inkubace změknou, jsou pružná a během inkubace rostou. Před líhnutím mají hmotnost 4.8 g a rozměr 22 x 27 mm, ale není to pravidlem. Některá vejce již při snesení jsou téměř kulatá, jiná podlouhlá oválná, také lepivost vejce není stejná. Jsou i vejce, která nelepí téměř vůbec a jsou velice podobná vejcím Anolis equestris. Struktura povrchu vajec nemá vliv na vývoj ani na líhnutí mláďat. Domnívám se. že to je ovlivněno složením potravy. V současné době nejsou s inkubaci téměř žádné potíže a líhnivost je v 90 % úspěšná, pokud neberu v úvahu neoplozená vejce, která se občas vyskytnou.

Nejkratší inkubační doba byla 49 dnů, nejdelší 57 dnů. průměrná doba je 52 dnů při teplotě 28 - 29 °C.

Líhnutí mláďat probíhá velice rychle, ani v jednom případě z dvaceti vylíhlých mláďat se mi nepodařilo zastihnout mladé jen částečné vysunuté z vaječného obalu. V jednom případe, při kontrole vajec, se mladé vylíhlo. Vejce bylo propadlé, náhle se několikrát zachvělo a mládě vyběhlo celé ven i se zbytkem žloutkového váčku. Dózu s vejci i mládětem jsem uzavřel a opět uložil do líhne. Za dvě hodiny, když jsem mládě vyndával, byl pupeční otvor téměř neznatelný, zbytek žloutkového váčku odpadlý a mladé se začalo svlékat. Čerstvé vylíhlá mláďata měří od 76 do 82 mm. Mají hmotnost 1,9 do 2,2 g, v průměru měří 80 mm a váží 2 g.

Mláďata po vylíhnutí jsou světle šedá s černou nepravidelnou kresbou. Na hřbete mají některá mláďata zubovitý hřebínek, který pokračuje až na konec ocasu. U dospělých zvířat ale tento zubovitý hřeben již není. Na ocase světle šedé barvy je sedm tmavých proužků a špička ocasu je také tmavá. V nádrži, nebo podle prostředí, se mláďata zabarvují do tmavší šedé s hnědou barvou nebo se objevuje šedozelený odstín, hlavně na hlavě.

Po umístění do nádrže se mládě přitiskne k větvičce, kde setrvá bez hnutí celý den. Při vyrušení se některé mládě nafukuje, napíná lalok i hřbetní lem a široce otevírá tlamku. Jiné mládě se ale při vyrušení ani nehne, jen se ještě pevněji přitiskne k větévce. Při opakovaném vyrušování ale i toto mládě otevře tlamku a snaží se kousnout rušitele. Při odchovu více mláďat v jedné nádrži je tato vlastnost ale dost nepříjemná, protože se mláďata navzájem kousají. Domnívám se, že tato vlastnost je velice důležitá pro přijímání potravy v prvních dnech života. Mláďata Ch. barbatus jsou velice málo pohyblivá, uďélají pouze několik málo kroků nebo krátce poskočí a přitisknou se k podkladu. Je zcela vyloučené, aby mládě s takovouto pohybovou schopností pronásledovalo a lovilo aktivně potravu. Pravděpodobné mládě celý den setrvává na jednom místě a v případě, že nějaký hmyz, měkkýš atp. se přiblíží nebo se mláděte dotkne, mládě jej díky svému instinktu uloví, l v zajetí jsem všechna mláďata krmil tím způsobem, že jsem v pinzetě rozmáčkl cvrčka, odstranil zadní nohy a pak jsem cvrčkem otřel čenich mláděte. Popisovaná reakce se dostavila a mládě mělo cvrčka v tlamce. Tímto způsobem krmím mláďata přibližně do stáří jednoho měsíce a po této době začínají mláďata lovit potravu sama. Do stáří jednoho měsíce krmím mláďata cvrčky (Acheta domestica, Gryllus bimaculatus) housenkami (Galleria mellonella) a nastříhanými hlemýždi (Cepaea sp. nebo Achatina fulva). Ve stáří jednoho měsíce, kdy mláďata Ch. barbatus měří asi 95 mm a mají hmotnost přibližně 3.5 g, začínají přijímat housenky Galleria mellonella. ale hlemýždě podávám stále pinzetou, zbavené ulity a roztříhané. Malé hlemýždě (Achatina fulva) začínají samostatné přijímat ve stáří 2 měsíců a v této době mají hmotnost 6 až 7 g a jejich celková délka je 110 až 120 mm. Vitamínovou směs a vitamíny AD3 přidávám k potravě v přiměřeném množství k velikosti mláďat a v časovém rozmezí jako u dospělých zvířat. Mláďata krmím jednou denně, housenky voskových molů (Galleria mellonella) jsou k dispozici mláďatům stále. Mláďata, ale i dospělá zvířata jsou nejaktivnější za soumraku a v tomto období je i krmím. Při ošetřováním výše popsaným způsobem ani jedno mládě od vylíhnutí neuhynulo. S přibývající velikostí ustupuje i agresivita mláďat a pouze u samců se opět vrací, když dosáhnou velikosti asi 250 milimetrů a hmotnosti kolem 50 g. Při této velikosti se začínají mláďata již pářit a agresivita má sexuální podnět. Samice jsou snášenlivé, mohou být chované ve vetší skupině, ale samci musí být chováni samostatně. Na vzdálenost několika metrů když se samci spatří, napínají bílé hrdelní laloky a kývají hlavou, v případe, že se ale přiblíží k sobě na několik centimetrů, dochází k zastrašování a v případě, že žádný ze soků neustoupí, dochází k souboji. Z obavy před vážným poraněním jsem souboj nikdy nenechal ještěry dokončit.

Svou velikostí a způsobem života jsou to dle mého názoru, ideální chovanci pro milovníky pralesních terárií. Vzhledem k velice omezeným možnostem dovozu těchto ještěrů z přírody věřím, že tento článek napomůže udržet tato vzácná zvířata v našich teráriích i v dalších generacích.

 

Komentáře

     

    Pro vkládání komentářů a diskusních vláken musíte být registrovaní a přihlášení.