Jste zde » úvod články ještěři Laudakia stellio (Linnaeus, 1758)

Laudakia stellio (Linnaeus, 1758)

Autor: Pavel Šmek 20.01.2003 Kategorie: ještěři

Laudakia stellio (Linnaeus, 1758)

Pavel Šmek

 

Poddruhy:
Laudakia stellio brachydactyla (HAAS 1951)
Laudakia stellio cypriaca (DAAN 1967)
Laudakia stellio daani (BEUTLER & FRÖR 1980)
Laudakia stellio picea (PARKER 1935)
Laudakia stellio stellio (LINNAEUS 1758)
Laudakia stellio vulgaris (LATREILLE 1801)

 

Popis: Agama "hardun" dosahuje maximální délky okolo 35cm. Plochá trojúhelníkovitá hlava je pokryta asymetricky rozmístěnými malými šupinami a štítky. Zornice jsou kulaté. Na krku a po stranách hlavy se nachází ostré šupiny. Hřbet je pokryt malými a velkými šupinami, na ocase jsou ostré šupiny v segmentech po obvodě, které do sebe zapadají. Ocas nelze snadno ulomit. Šupiny pod bradou jsou kýlnaté, na břiše jsou však již hladké. Hřbet je zbarven hnědočerně s velkými žlutými skvrnami. Břišní partie jsou zbarveny žlutě, nebo žlutohnědě. Samci mají navíc krk zbarven šedě sí»ovaný, některé hřbetní šupiny mohou být zbarveny jasně modře.

Prostředí a biologie: L. stellio často obývá kamenité zídky, skalnaté oblasti a olivové porosty, kde s oblibou šplhá. Živí se převažně hmyzem, občas však pozře i rostlinnou potravu. Typickým projevem je vertikální pokyvování hlavou. Samice klade 8-14 vajec.

Rozšíření: Je známo od severní Afriky přes jihovýchodní Evropu, Turecko, včetně Kypru až po jihozápadní části Asie až do výšek 1500m.

 

Komentáře

     

    Pro vkládání komentářů a diskusních vláken musíte být registrovaní a přihlášení.