Jste zde » úvod články gekoni Zkušenosti s chovem gekona Goniurosaurus araneus GRISMER, VIETS & BOYLE 1999

Zkušenosti s chovem gekona Goniurosaurus araneus GRISMER, VIETS & BOYLE 1999

Autor: Miloslav Poulíček 21.12.2004 Kategorie: gekoni

Přestože jsou gekoni rodu Goniurosaurus poměrně nově chovanou skupinou ve světě herpetofauny, získávají si mezi chovateli stále větší popularitu a oblibu. Je to způsobeno snad tím, že se kromě dvou druhů, popsaných začátkem 20. století, nacházejí stále nové nepopsané druhy. Dalším důvodem je jejich zřejmá krása a podobný, relativně nenáročný způsob chovu jako u ostatních Eublepharinů.

Systematické zařazení tohoto rodu prochází častými změnami, kdy ještě donedávna byl tento rod rozdělen do pěti druhů: Goniurosaurus araneus GRISMER, VIETS & BOYLE 1999, Goniurosaurus kuroiwae (ten měl dalších pět poddruhů: Goniurosaurus kuroiwae kuroiwae NAMIYE 1912, G. k. orientalis MAKI 1931, G. k. splendens NAKAMURA & UANO 1959, G. k. toyamai GRISMER a kol. 1994, G. k. yamashinae OKADA 1936), Goniurosaurus lichtenfelderi (se dvěma poddruhy: G. l. hainanensis BARBOUR 1908, G. l. lichtenfelderi MOCQUARD 1897), Goniurosaurus luii GRISMER, VIETS & BOYLE 1999 a Goniurosaurus murphyi ORLOV & DAREVSKY 1999. Podle nejnovějších poznatků (Grismer a kolektiv, 2002) se celý rod dělí do tří skupin, a to do skupiny luii (G. araneus, G. bawanglingensis, G. luii), skupiny lichtenfelderi (G. hainanensis a G. lichtenfelderi) a skupiny kuroiwae (G. kuroiwae, G. orientalis, G.splendens, G. toyamai, G. yamashinae), přičemž u všech jmenovaných se jedná o nominální druhy. U nově určeného druhu Goniurosaurus murphyi ORLOV & DAREVSKY 1999, který měl být přeřazen jako další poddruh druhu Goniurosaurus lichtenfelderi se prokázala pouze synonymičnost (Grismer, 2000) s G. lichtenfelderi. Je pravděpodobné, že vzhledem k neprobádanosti špatně přístupného terénu v oblastech Severního Vietnamu a Jižní Číny a pouze ostrůvkovitého výskytu tohoto rodu, mohou být objeveny ještě nové druhy.

Výskyt tohoto druhu je popsán z roku 1999 zatím jen z Vietnamské provincie Cao Bang, 40 km jihovýchodně od města Cao Bang. Jedná se o čistě noční, zemní druh, žijící ve skalách vlhkých subtropických a tropických lesů. Jejich rozšíření v lesích je vázáno přítomností skalních masivů a vhodného mikroprostředí, v nichž je místy hojný. Je možno jej najít také v naprosto suchých, stinných oblastech (často v blízkosti jeskynní) a v hornatém terénu (Ardern & Blake). Zeměpisný odstup mezi G. luii a G. araneus je pouhých 69 km a dále je nanejvýš markantní jejich morfologická separace. Teoreticky možná sympatrie (oba taxony sdílejí stejné stanoviště a jejich jedinci se mohou stýkat - poz. překl.) mezi těmito dvěma druhy v pohraničí Vietnamu a Číny v údolí koryta řeky Bang Giang, poskytnula jedinečnou příležitost studovat a srovnat jejich vývojovou ekologii, která bude důležitým krokem v pochopení počátečního vzniku druhů, případně co vedlo k jejich evoluci.

Velikost a zbarvení jsou dosti proměnlivé. Samice bývají zpravidla menší a dorůstají velikosti 190 - 210 mm, (tělo 110 - 120 mm, ocas 80 - 90 mm), samci dorůstají velikosti 200 - 230 mm (tělo 120 - 130 mm, ocas 80 - 100 mm). Goniurosaurus araneus byl pojmenován latinským výrazem "aranea" - pavouk, podle svého útlého a vyzáblého vzezření.

Základní zbarvení hřbetu je od cihlově červené po žluto hnědou, břicho přechází do šedobílé barvy s mírně růžovým nádechem. Od hlavy až po kořen ocasu se táhne deset příčných tmavohnědých až černých pruhů, které jsou po okrajích lemovány zlatožlutými tenkými obrubami. Na hlavě jsou rozptýleny tmavohnědé skvrny, které jsou i mezi ob jedním hřbetním pruhem. Ocas je tmavohnědý se čtyřmi bílými pruhy, regeneráty jsou kratší, s narůžovělými pruhy, místo bílých. Tmavohnědé skvrny jsou rozptýleny také na nohách. Oči těchto gekonů jsou tmavě červeno-hnědé se svislými černými zřítelniceni, oční víčka jsou zlatožlutá. Zbarvení mláďat je odlišné od dospělců. Jsou tmavě červená s bleděoranžovými a černými pruhy orámovanými bíle. Pokud dojde u narozených mláďat k rozpadu pravidelných skvrn (pruhů), zachovávají si tyto i v dospělosti. Celé tělo je poseto drobnými bravicovitými šupinami. Co je na těchto gekonech nápadné hned na první pohled, jsou neuvěřitelně mohutné a ostré drápy, se kterými se mohou velmi dobře pohybovat po větvích a kamenech.

Terárium pro pár gekonů, které chovám, má velikost 60x50x50 cm (délka x šířka x výška). Vnitřní stěny jsou obloženy přírodním páleným jílem, který zvířatům umožňuje dostatečný a bezproblémový pohyb po celé ploše terária, přestože gekoni nemají přísavné lamely. O stěny terária jsou opřeny větší kusy kůry a silnější větve, po kterých rádi lozí. Jako substrát používám směs rašeliny a písku v poměru 2:1. (Někteří chovatelé doporučují také používat lisovaná kokosová vlákna.) Výška substrátu kolísá od dvou do pěti cm. Za úkryt slouží kusy kůry a větší ploché kameny, pod nimiž se dobře udržuje stálá vlhkost. Ta je ostatně základní podmínkou pro úspěšný chov. Větrací otvory by tedy neměly být velké, aby se zamezilo přílišnému proudění vzduchu, a tím i prosychání terária. Součástí terária je i malý plazivý scindapsus, který vzhledem k jejich klidné povaze není ničen a slouží proto jak k dekorativním účelům, tak i jako částečný úkryt. Tepelným zdrojem je 40 W žárovka (pro teplou periodu) a 25 W žárovka (pro studenou periodu), která není umístěna ve středu, aby mohlo být v teráriu dosaženo širšího teplotního spektra. Vhodný je i topný kámen, který však podle mě více vysušuje zeminu. Jelikož se jedná o noční zvířata, nemají žádné nároky na osvětlení.

Životních podmínek pro zdárný chov je několik. Jednou ze základních je dostatečná vlhkost. Pokud je terárium příliš suché, mají gekoni problémy při svlékání, hlavně pak s prsty na nohou. Nesvlečená a ztvrdnutá kůže na prstech nohou způsobuje jejich špatný krevní oběh což má za následek jejich odumření a ztrátu prstů. V tom případě je nezbytné snížit větrání a zvýšit vlhkost v teráriu. Voda by měla být poskytnuta v mělké misce, mírnou vlhkost udržujeme rosením terária, což mají gekoni rádi.

Další důležitá podmínka je přiměřená teplota. Přestože se jedná o tropická zvířata, v jejich přirozeném prostředí jsou dvě teplotní periody: teplá a chladná (období deš»ů). V teplé periodě může teplota dosahovat až 28°C, ve studené periodě pak teplota klesá až na 20°C. Pro zdárný chov je nutné zachování relativně nízké teploty. Denní teploty by neměly přesáhnout 28°C. Jestliže teplota dlouhodobě přesáhne 30°C zvířata důrazně inklinují k zastavení příjmu potravy a hubnutí. Důležité je taktéž dodržení zimní klidové periody. S ochlazováním začínáme koncem října nebo začátkem listopadu postupným snížením tepelného zdroje, a to až na konečných 20°C - 18°C. Tuto teplotu pak držíme do března, kdy teplotu opět zvyšujeme až na 28°C a zvyšujeme také krmení. V průběhu studené periody je třeba zvířatům zajistit dostatek vláhy a pití.

Tito gekoni při příjmu potravy polykají stejně jako např. ptáci drobné kamínky a částečky substrátu. Proto musíme být při výběru substrátu opatrní, aby nedošlo k udušení. Vhodné je třeba dát do misky jemnou štěrkovou směs. Ta spočívá ve smíchání 3 částí říčního písku, 1 části drcených vaječných skořápek a 1 části vápníku v prášku nebo vitamínové směsi.

Chov v teráriu nečiní zvláštní problémy. Ačkoli jsou dnes již gekoni G. araneus obecně dostupní, odchycené kusy nejsou příliš vhodné k chovu. V každém případě doporučuji zajistit si odchovaná zvířata. Odchycené kusy potřebují mnohem specializovanější péči a je také větší pravděpodobnost napadení zvířat cizopasníky, či náchylnosti k nejrůznějším jiným chorobám. U odchycených zvířat může také trvat několik týdnů, něž začnou přijímat potravu, a tyto problémy potom mohou odradit majitele od dalšího chovu.

Gekoni jen velmi zřídka koušou, ale při neopatrné manipulaci se brání. Pokud dojde k jejich podráždění, nadzvednou se na všech čtyřech nohách a začnou vlnit ocasem ve vzduchu. Tento projev je často doprovázen pískavým zvukem. Je proto nutné je brát jemně, nesvírat a nemačkat. Při hrubém zacházení musíme mít na paměti, že jako ostatní gekoni odlamují ocas, jehož regenerát nemá již původní zbarvení.

Krmení těchto gekonů je obdobné jako u jiných druhů. Přijímají nejrozmanitější druhy potravy. Nejvhodnější jsou však cvrčci, případně zophobasové. V letním období lze krmit větším smýkaným hmyzem (kobylky, sarančata). Údajně dospělí jedinci nepohrdnou ani holátky. Krmím 2x týdně a potravu ještě obaluji ve vitamínové směsi Roboranu a Plastinu. Mláďata krmím obden, potravou přiměřeně velkou jejich velikosti. V průběhu březosti samičky je nutné zvýšit zásadně přísun vápníku, přestože gekoni nekladou skořápkovitá vejce. Krmných zvířat - cvrčků - není dobré dávat do terária mnoho, protože pokud je zvířata nesežerou, mohu být stresována.

Rozmnožování je při dodržení uvedených podmínek téměř stejně bezproblémové jako u ostatních Eublepharinů. Samce od samice lze rozeznat podle preanálních pórů seřazených do V a podle nápadných boulí hemipenisu. Od ostatních druhů Goniurosaurů jej můžeme rozpoznat podle velkého množství stehenních pórů (23 - 29, oproti 18-22 např. u Goniurosaurus lui). Není dobré držet dva samce společně, protože může dojít ke vzájemným šarvátkám (přestože se mi toto při chovu nepotvrdilo). Samice jsou vůči sobě snášenlivé.

K páření dochází v polovině března po ukončení chladné periody a zvýšení teploty v teráriu. Jistým stimulem k páření je i podávání vitamínu AD3. Po pár týdnech si lze všimnout dvou malých kroužků na břiše samice. To je počátek tvorby vajíček . Později se bílé skvrny zvýrazní, a to je signál pro zvýšený přísun vápníku. Samice klade dvě vejce, zpravidla co 3 - 5 týdnů. Počet snůšek se pohybuje od 3, až údajně do 6(Ardern & Blake) za rok, přičemž kladení je závislé na zásobě tuku a vápníku v těle samičky. Pokud je v teráriu udržována dostatečná vlhkost, není třeba vkládat speciální nádoby na kladení. Samička zpravidla klade všechny snůšky na jedno místo a vždy je po nakladení vidět nahrnutou hromádku zeminy. Zde oplodněná vajíčka vydrží i dva dny (pokud je zemina dostatečně vysoká a vlhká), aniž by začala nějak podsychat a je tedy dost času na jejich přenesení do líhně. Inkubační doba je závislá na inkubační teplotě a může být od 45 až do 80 dnů. Pohlaví narozených mláďat se touto inkubační teplotou dá ovlivnit, avšak je třeba shromáždit ještě více údajů. Čerstvě narozená mláďata dosahují velikosti od 70 do 80 mm, z čehož délka od hlavy po kořen ocasu je od 40 do 45 mm, délka ocasu pak 30 až 35 mm. Po vylíhnutí nechávám mláďata několik hodin v líhni, a teprve potom je přendávám do připraveného menšího terária, ve kterém snadněji nalézají krmivo. Při vhodných životních podmínkách a dostatečném krmení mláďata rychle rostou a přibližně v jednom roce jsou již schopna se rozmnožovat. Přestože je chov těchto gekonů trochu problematičtější než jiných běžně chovaných druhů, jejich krása a elegance dostatečně vynahradí zvýšenou námahu a obtíže s jejich chovem.

Použitá literatura:
Grismer L. Lee, 2002: Goniurosaurus: Ancient Gekkos Of The Far East; Gekko: 22-28
Klátil Lubomír, 1999: Obrazový atlas gekonů. Petr Esterka - Forsáž
Henkel / Schmidt, 1991: Geckos. Ulmer Verlag, Stuttgart
Vergner Ivan, 2001: Ještěři. Biologie, chov. Gekoni 1; Madagaskar

Internetové stránky:
EMBL Reptile Database
Robert Hill: Captive Care & Breeding of the Chinese Leopard Gecko(Goniurosaurus luii)
Chinese Leopard and Tiger Gecko (Goniurosaurus luii & G. lichtenfelderi hainanensis), VMS Professional herpetoculture

Miloslav Poulíček

 

Komentáře

     

    Pro vkládání komentářů a diskusních vláken musíte být registrovaní a přihlášení.

    Goniurosaurus araneus

    Goniurosaurus araneus
    27.12.2002 - Miloslav Poulíček

    Goniurosaurus araneus

    Goniurosaurus araneus
    27.12.2002 - Miloslav Poulíček

    Goniurosaurus araneus

    Goniurosaurus araneus
    27.12.2002 - Miloslav Poulíček

    Goniurosaurus araneus

    Goniurosaurus araneus
    27.12.2002 - Miloslav Poulíček

    Goniurosaurus araneus

    Goniurosaurus araneus
    27.12.2002 - Miloslav Poulíček