You are here » home articles snakes Albinotické korálovky

Albinotické korálovky

Author: Václav Chadima 29.01.2004 Category: snakes

Albinotické korálovky

Co je to albinismus
Pravý albín je takové zvíře, v jehož srsti, peří nebo šupinách není obsažen žádný pigment. Tělo takového živočicha je celé bílé, oční duhovka bývá červená. Mnohem známější ve světě zvířat jsou živočiché, u kterých jsou částečně nebo úplně některé barvy zachovány, i když mají červené oči. Jsou to proto pouze přechodné typy k pravému albinismu. U hadů se vzácně vyskytují zvířata, jimž chybí tmavý pigment, melanin. Správně se tito jedinci nazývají amelaničtí, avšak nesprávně, i když již vžitě se pro ně používá název albíni. Pravý albín může být také partiální, částečný. Otázkou bývá, jak takový albín vznikne. Bylo zjištěno, že albinotické zvíře vznikne spontánní mutací genů. Vědci vypočítali, že pravděpodobnost výskytu albína v normální populaci je 1:10 000 až 40 000. Je-li takové zvíře chovatelsky podchyceno, může být s použitím příbuzenské plemenitby rozmnoženo a následně rozšířena v chovech nová barevná odchylka.
Našim teraristům jsou dobře známi albíni užovky červené Elaphe guttata, krajty tmavé Python molurus bivittatus nebo korálovky kalifornské Lampropeltis getula californiae. V podstatě všechna tato zvířata jsou amelanická. Někteří zahraniční chovatelé rozlišují albíny hadů jako T+ a T-, nebo jako T positivní a T negativní. Zde se jedná o Tyrosin, enzym, který ovlivňuje tvorbu pigmentu v buňkách. Albíni T+ mají vyšší intenzitu a sytost vybarvení a opačně.
V poslední době k nám pronikají i albíni jiných druhů hadů, především korálovek. Někteří jsou velmi atraktivní a často pocházejí z USA.

Jiné barevné odchylky
Mimo zvířat albinotických bez veškerého pigmentu a zvířat amelanických bez tmavého pigmentu se vyskytují také zvířata hypomelanická se sníženým množstvím melaninu, tmavého pigmentu, zvířata hypermelanická se zvýšeným množstvím melaninu a zvířata melanická, čili celočerná. Zvířatům anerytrickým a axantickým chybí červený a žlutý pigment a zvířata erytrická a xantická jej mají naopak přebytek.
Zvláštní barevnou odchylku tvoří leucíni u nichž je tělo sněhobílé, avšak barva oční duhovky je tmavá, často modrá.

Dědičnost
Vesměs všechny tyto barevné odchylky včetně albinismu jsou recesivní, tedy ustupující oproti normálnímu zbarvení, které je dominantní, převládající. Dědičnost podléhá Mendelovým zákonům dědičnosti a vypočítá se podle Punnettova čtverce. Při páření albína s normálně zbarveným zvířetem získáme veškeré potomstvo normálně zbarvené, ale se skrytou vlohou pro albinismus, jsou to 100% heterozygoti. Při spáření těchto dvou heterozygotů vznikne v potomstvu 1/4 albínů, 1/4 normálně zbarvených neštěpitelných zvířat a 1/2 normálně zbarvených heterozygotů. Spáříme-li heterozygota a normálně zbarveným neštěpitelným zvířetem, dostaneme všechno potomstvo normálně zbarvené, z něho je však 1/2 heterozygotů. Při spojení albína s heterozygotem se v potomstvu vyskytne 1/2 albínů a 1/2 heterozygotů. Při spáření dvou albínů je samozřejmě všechno potomstvo albinotické.
Při malém počtu odlišně zbarvených jedinců se nevyhneme příbuzenské plemenitbě, a v tom je kámen úrazu.
Pozor na imbreeding!
Imbreeding čili příbuzenská plemenitba má negativní vliv na celou populaci zvířat a jejím konečným důsledkem je celkové vyhynutí populace. Páříme-li u hadů ve více generacích příbuzná zvířata, z čehož nejhorší je sourozence se sourozenci, děti s rodiči a podobně, začně se projevovat tzv. imbreedingová deprese. Začínají působit zhoubné recesivní geny. V praxi se to projevuje snížením životaschopností mláďat, plodnosti a zdravého stavu zvířat.
V naši republice již negativní příznaky imbreedingu naplno probíhají v albinotické populaci Lampropeltis triangulum hondurensis. Převážná většina těchto zvířat totiž pochází z jediného albína, kterého před lety získal ředitel plzeňské ZOO Jiří Trávníček. Opakovaným pářením příbuzných zvířat se dosáhlo toho, že se rodí neživotaschopná zvířata, mláďata nepřijímající potravu, s deformovanou páteří, čelistmi, nevyvinutýma očima a dalšími vadami. Navíc mnoho mláďat se vůbec nedokáže vylíhnout.
Abychom tomuto zabránili, je bezpodmínečně nutné do chovu albínů připařovat nepříbuzná, klasicky zbarvená zvířata a to i za cenu toho, že z těchto spojení získáme pouze heterozygotní, avšak kvalitní zvířata. Osobně mám v chovu čtyři krevní linie L. t. hondurensis a u všech hadů kladu důraz, abych imbreedingu zabránil, pokud je to možné.

Albinotické korálovky
Zvláště tříbarevné korálovky jsou jako albíni velice atraktivní a svými barvami upoutají pozornost i laiků. U chovatelů v USA se albinotické korálovky těší velké oblibě. Albíni nových druhů a poddruhů jsou ceněny jako velká vzácnost a jsou prodávány za horentní sumy.
Jedním z nejkrásnějších je albín Lampropeltis t. nelsoni. Tyto trojbarevné albino nelsonky mají 14 až 18 širokých červených proužků, mezi nimiž jsou proužky čistě bílé. V každém bílém pruhu je ještě umístěn proužek světle žlutý. U jiného typu těchto albínů je obrácena barva bílých a žlutých proužků.
Krásou s ním může směle soupeřit albín Lampropeltis ruthveni, u něhož mají mláďata při narození červenooranžové, růžové a žluté proužky. Během růstu se barva mění do konečného zbarvení adultů, kterého známe u těchto albínů nejméně tři typy. Krásní jsou tzv. dvojitě žlutí, jejichž zbarvení se skládá z červené a dvou odstínů žluté.
Největší tříbarevní albíni jsou Lampropeltis t. hondurensis. Také u nich je známo několik barevných typů, z nichž asi nejhezčí jsou tangerinoví albíni. Jejich barva se skládá z bílých, červených a oranžových proužků. Překrásné jedince této formy odchovává v naši republice pan Gilar.
Mezi našimi teraristy je poměrně dobře znám albín L. getula californiae pobřežní formy. Je to růžový had se žlutými příčnými proužky nebo podélným pruhem. Málo chovatelů ale ví, že existuje ještě druhý, naprosto odlišný typ. Je to albín poušní formy L. g. californiae, který má čistě bílé proužky na fialovém těle.
Sporadicky se u nás vyskytují také albíni Lampropeltis calligaster, což jsou korálovky s oranžovými skvramii na béžovém podkladě.
V USA jsou mimo výše jmenované vzácně chováni albíni L. pyromelana woodiny, L. t. triangulum, L. t. splendida a L. g. nigra. Albíni dalších druhů, poddruhů a forem jsou šlechtěni přenesením albino genů od albínů L. ruthveni, což už je o něčem jiném.

V poslední době se začínají některé vzácné albinotické korálovky objevovat i v naší republice. Vesměs se jedná o zvířata, jejichž rodiče pocházejí z finančně nákladných importů z USA. V našem chovu množíme hned několik druhů a forem těchto albínů. Můžete se na ně podívat na našich stránkách http://lampropeltis.unas.cz

Václav Chadima

 

Comments

     

    You must be registered and loged in for adding comments and discussion threads.