You are here » home articles lizards Anolis equestris

Anolis equestris

Author: Vladimír Trailin 27.10.2004 Category: lizards

Anolis equestris MERREM 1820
Knight Anole

Synonyma:
Anolis equestris MERREM 1820
Xiphosurus equestris FITZINGER 1826
Anolis equestris CONANT & COLLINS 1991:91
Anolis equestris SCHWARTZ & HENDERSON 1991:256
Subspecie:
Anolis e.equestris
Anolis e.buidei
Anolis e.cincoleguas
Anolis e.juraguensis
Anolis e.persparsus
Anolis e.potior
Anolis e.santamariae
Anolis e.thomasi (někdy je uznáván jako jediný poddruh)
Anolis e.verreonensis
Systém: Sauria: Polychrotidae
Rozšíření: Kuba (introdukován na jižní Floridu)

Anolisové jsou snadno rozpoznatelní ještěři, ve střední Americe a na karibských ostrovech patří k nejrozšířenějším plazům. Obývají nejrozmanitější biotopy, od suchých polopuští po nejdeštivější pralesy. K typickým znakům anolisů patří výrazný hrdelní lalok, který bývá často pestře zbarvený. Samci jej mívají vyvinutější a slouží k dorozumívání mezi jednotlivci, nebo k zastrašování v případě ohrožení. Dalším typickým znakem jsou rozšířené plochy prstů s výraznými "lamelami" podobně jako u gekonů. Díky nim jsou schopni využívat k pohybu i zdánlivě zcela hladké plochy, např.sklo. S tím je potřeba počítat při chovu v teráriu a zajistit je dostatečně proti úniku.

Anolis equestris je největším druhem rodu (spolu s druhy okruhu "equestris" např. A. noblei, A. baracoae, A. smallwoodi ... aj.). Pamatuji, že ještě na počátku 80.let bývaly problémy s rozmnožováním "equestrisů", protože se často v teráriích scházely různé druhy z různých biotopů a oblastí Kuby. Takové pokusy pochopitelně nemohly vést k množení.

Anolis equestris je zelený anolis, se žlutým proužkem za přední končetinou. Lalok je růžový. Celková délka může dosáhnout až 50cm, hlava je velká a mohutná. Najít tyto anolise v přírodě nebývá jednoduché, i když rozhodně nepatří mezi vzácné druhy. Jsou poměrně hojně rozšířeni po celé Kubě, často se dají nalézt i v kulturních oblastech, dokonce i v městských parcích a zahradách. Žijí však dosti skrytě, vysoko v korunách stromů. Mají vynikající zrak a tak se maskují za kmeny a větvemi často dříve, než si jich stačíte všimnout. Zdá se, že žijí v párech, protože pokud naleznete samce, samice bývá také nablízku. V přírodě se živ9 menšími druhy anolisů (i mláďaty svého druhu!!), gekony, velkým hmyzem a občas zralým ovocem.

Chov:
Vzhledem k jejich velikosti a způsobu života je nutné jim v zajetí poskytnout dostatečný prostor. Já chovám pár Anolis equestris persparsus v teráriu se základnou 50x50 a výškou 100cm. Silné větve vytvářejí dostatek prostoru ke šplhání a zelené rostliny udržují vlhkost a poskytují úkryt. Na dně je umístěna miska 20x20cm s 5cm vysokou vrstvou směsi rašeliny a vermikulitu ke kladení vajec. Sezona rozmnožování spadá na období od jara do podzimu. Samice klade jedno až dvě vejce v periodě asi 3-4 týdny.V roce 2000 vykladla moje samice 16 vajec, některá však nebyla oplozená. V této době je nutné samici podávat kromě vydatné potravy také dostatek vitamínů a minerálních látek potřebných ke tvorbě vajec. Doporučuji vitamínový preparát firmy ZOO MED Reptivite a škrábanou sepiovou "kost". Vejce je lépe inkubovat samostatně v inkubátoru, hlavně z důvodu snažší kontroly vajec a zamezíte tím také kanibalismu. Při teplotě 28°C se mláďata líhla po dvou měsících (zhruba), délka inkubace závisí na teplotě, při nižších průměrných teplotách je delší. Jako optimální se mi jeví udávaných 28°C. Mláďata měří po vylíhnutí kolem 80mm a krmení nečiní potíže, protože požírají jakoukoliv přiměřenou živou potravu (menší cvrčky, moučné červy, smýkaný hmyz). Poměrně nutné je časté rosení terária, protože vodu přijímají v podobě kapek, nikdy jsem je neviděl pít z misky.

Ochrana:
Všechny druhy velkých anolisů řady equestris jsou na Kubě chráněny a jejich vývoz je zakázán. Kubánci jsou sdělovacími prostředky dostatečně informováni o jedinečnosti jejich fauny a nezodpovědný lov je vstupenkou do vězení, nebo v lepším případě k tučné pokutě a vyhoštění. Na druhou stranu velcí anolisové se vyskytují v chovech a dají se při troše trpělivosti sehnat. K nám se nejčastěji dovážejí jedinci pocházející z introdukovaných populací z Floridy. Přestože bývají v dobrém stavu a jsou i atraktivní, jejich hodnotu snižuje původ. Není nad chovná zvířata z Kuby, se známým místem původu. Moji jedinci pocházejí z rodičů odchycených před lety v pohoří Escambray na Kubě.

Jiné druhy:
Dosud bylo popsáno kolem 350 druhů anolisů. Žijí v rozsáhlých oblastech střední a jižní Ameriky a karibských ostrovů, obývají nejrozmanitější biotopy. Není tedy možné určit jakýkoliv návod k jejich chovu, vše se mění podle druhu. Pokud získáte jakéhokoliv anolise, ujistěte se o správnosti druhu a snažte se i zjistit pokud možno co nejvíce informací o místu původu. Nekupujte zvířata dehydratovaná, apatická, se silně vystupujícími kyčlemi a propadlým ocasem.

Na "burzách", nebo v inzerátech se nejčastěji setkáte s druhy Anolis sagrei, který je asi nejrozšířenějším anolisem vůbec. Žije na Kubě, jiných karibských ostrovech, v Mexiku, na jižní Floridě a pobřeží Mexického zálivu. Je drobný a dorůstá kolem 12cm. Dalším hojně dováženým druhem je poněkud větší, zelený Anolis carolinensis z jižních států USA. Kubánští anolisové jsou již dnes bohužel vzácní, ačkoliv v dobách před rokem 1989 patřili k nejhojnějším.

Vladimír Trailin

 

Comments

     

    You must be registered and loged in for adding comments and discussion threads.

    Anolis equestris

    Anolis equestris
    25.10.2004 - Vladimír Trailin

    Anolis equestris

    Anolis equestris
    25.10.2004 - Vladimír Trailin

    Anolis equestris

    Anolis equestris
    25.10.2004 - Vladimír Trailin