You are here » home articles invertebrates Sklípkani rodu Avicularia

Sklípkani rodu Avicularia

Author: Michal Toráň 21.05.2003 Category: invertebrates

Sklípkani rodu Avicularia

 

Avicularia urticans (Schmidt, 1994)

Tento sklípkan pochází z Peru. Patří mezi největší druhy svého rodu. V rozpětí nohou dorůstá okolo 16 cm. Základní zbarvení je u dospělců černé, s hnědými chlupy po celém těle. Zbarvení však může být variabilní. Mláďata jsou zbarvena stejně, jako drtivá většina malých Avicularií, tedy růžovo - bílé nohy s tmavými tarsy, černou hlavohrudí a černo - růžovým, pruhovaným abdomenem. Ve zbarvení mláďat rodu Avicularia, tvoří vyjímky například : Avicularia pulchra, Mello - Leitao, 1993, nebo Avicularia versicolor, Walckenaer, 1837 atd...

Sám chovám subadultní samici Avicularia urticans, která má v těle zatím zhruba 6 cm. Samici jsem umístil do terária o rozměrech 30 x 30 x 15 cm ( DxVxŠ ). Terárium však může být klidně i vyšší. Jako podklad jsem použil rašelinu. Dále je v nádrži mělká napaječka a krásně tvarovaná větev korkového dubu. Zadní stěna je pokryta kousky břidlice, jejíž hrany jsou ztupené. Větrání zajiš»uje pevná, nerezová mřížka 15 x 8 cm, umístěna na vrchní stěně terária. Vzdušnou vlhkost udržuji okolo 80 % a teplotu 25 - 26°C a v případě nutnosti teplotu zvýšit, či udržet, je podél terária natažen topný kabel o výkonu 30 W, který lokálně zvýší teplotu až na 27 - 28°C. Noční pokles je v tomto případě zajištěn přes spínací hodiny.

Moje samice si vytvořila hnízdo vzadu, ve vrchní části terária, právě v místech, kudy vede topný kabel. Při vyrušení pavouk ihned prchá do hnízda. Tento druh je velice aktivní a to i za dne. Poměrně s chutí přijímá předkládanou potravu, jako jsou velcí cvrčci a myší holata. Tento druh se mi nejeví, jako příliš agresivní, stejně jako celý rod Avicularia.

 

Avicularia sp. = syn. Avicularia peruana ( Ekvádor )

Vlastním několik mláďat tohoto ještě nepopsaného druhu. O způsobu života tohoto druhu se toho zatím příliš neví, ale je velmi pravděpodobné, že bude stejný, jako u ostatních Avicularií. Také přesná lokalita výskytu mi není známa. Mláďata jsou zbarvena podobně, jako většina druhů Avicularií: bílo - růžové nohy s tmavými "bačkůrkami", černá hlavohruď a černo - růžový až černo - bílý pruhovaný abdomen. Mláďata chovám v plastových dózách, vysokých 18 cm a širokých 8 cm. Všechna mláďata si vytvořila hnízdo v horní části dózy, pod víkem, kde tráví většinu času. Jsou neobyčejně klidná a při vyrušení nastavují abdomen.

Dle sdělení mých některých kolegů jsou adultní samice kovově modré s červenými chloupky na nohách a abdomenu. Hlavohruď fialová. Jsou velmi podobné druhu Avicularia metallica. Jejich odchov je údajně stejný, jako u ostatních druhů rodu Avicularia. Pomaleji rostou. Teplota se pohybuje okolo 26°C a vzdušná vlhkost okolo 70%. Jako podklad jsem použil klasický lignocel.

Se správným názvem jsou problémy, proto jsem opět požádal našeho předního arachnologa, pana Františka Kovaříka o pomoc. Dle jeho sdělení je název peruana pouze výmysl obchodníků a jedná se o neurčený druh. Tento název je tedy neplatný.

 

Avicularia sp. (Brazílie ?)

V naší republice je tento neurčený druh Avicularie poměrně rozšířen. Mláďata jsou zbarvená podobně, jako jiné Avicularie. Dospělé samice jsou zbarvením podobné druhu Avicularia avicularia avicularia (Linné, 1758). Velikostně jsou však trochu menší. Základní zbarvení je hnědo - černé s růžovo - hnědými chlupy po těle i nohou. Mláďata, která jsou v 1 - 3. svleku , chovám pohromadě (11 kusů) ve větší umělohmotné dóze. Mláďata jsou poměrně klidná a vůči sobě neagresivní. Podmínkou je ovšem dostatek potravy. Krmím rostřiženými cvrčky, nebo červy. Mláďata dosti silně zapředli celý obvod nádržky. Životní podmínky, vlhkost a teplota jsou stejné, jako u ostatních Avicularií. U větších jedinců je ideální vyšší terárium (30 - 40 cm) s dostatkem různých větví, které samice použije ke stavbě hnízda. Počítám, že několik adultních samic spolu ponechám i v budoucnu.

U těchto neurčených druhů, zbarvením sobě podobných lze předpokládat křížení a možnost vzniku různých barevných variací. Vidím v tom velký problém. Je v budoucnu možné, že se nové a neurčené "druhy" budou prodávat pod různými názvy a přitom vlastně půjde o různě pokřížené hybridy z důvodu nedostatku samců stejného druhu, vhodných k páření.

 

Použitá literatura:
Fr. Kovařík, Chov sklípkanů, Madagaskar, 1998

 

Michal Toráň

 

Comments

     

    You must be registered and loged in for adding comments and discussion threads.