You are here » home articles chameleons Dokonalé mimikry Brookesia decaryi

Dokonalé mimikry Brookesia decaryi

Author: Andrej Funk 25.08.2004 Category: chameleons

Dokonalé mimikry Brookesia decaryi

Andrej Funk

(podle Akvárium terárium, Praha, 2003, 46 (9): 62)

 

Madagaskarská brokesie ankarafantsická (Brookesia decaryi ANGEL, 1938) patří mezi trpasličí chameleony z podčeledi Brookesinae, kteří obývají většinou podrost lesů, kde často lezou přímo na zemi mezi spadaným listím, větvičkami apod. Díky tomu mají dokonalé mimikry, tedy vzhled a zbarvení těla připomínající jejich životní prostředí. Také Brookesia decaryi žije na zemi v lese a to na jediné známé lokalitě - v opadavém lese v oblasti Ankarafantsika v západním, resp. severozápadním Madagaskaru. Je to izolovaná lesní lokalita s výraznými klimatickými změnami během roku, v chladném suchém zimním období zde stromům opadavá listí (v němž brokesie zahrabané přezimují), v letě je vlhké období deš»ů. V rámci rodu je to poměrně velký druh, přesto dorůstá pouze 7,5-8,5 cm. Oproti mnoha jiným druhům chameleonů nemá příliš rozvinutou barvoměnu, základní zbarvení je nenápadně hnědé až žlutohnědé s černou kresbou. Na ploché hlavě má nadočnicovou lištu a mohutnou, ale nízkou přilbu zakončenou dozadu (kaudálně) a do stran (laterálně) směřujícími trny, podél hřbetu (vertebrálně) se táhne řada výrazných plochých laterálně směřujících trnů končící kosočtverečným štítem nad pánví. Tyto struktury vytvářejí dojem kousků spadaného suchého listí.

Pokud uchopíte tuto brokesii do ruky, někdy se brání kroucením těla, kdy svými trny může až bodat, zároveň často vydává zvláštní, nepříliš slyšitelný vrčivý zvuk, kdy vibruje ("brní") celé tělo chameleona (skutečný význam tohoto vrčení však není znám, možná slouží k vnitrodruhové komunikaci, ovšem chameleoni nemají vyvinut klasický sluch). Někdy naopak brokesie při uchopení zůstává nehybná (akineze) až upadá do stavu strnulosti (thanatózy) a snaží se budit dojem neživého předmětu. V případě potřeby se ale dokáže pohybovat překvapivě rychle. Pokud brokesii nechytáte, spoléhá se plně na své mimikry, přitiskne se k podkladu (B. decaryi neleze jen na zemi v listí, ale šplhá i na nízko položené, raději silné větve) a nehýbá se.

Jak dokáže být podobné mimikry dokonalé, mi ukázala jedna vpravdě kuriózní příhoda. Po krátký čas jsem z nedostatku místa přechodně choval pár B. decaryi společně s mladým párem gekona Phelsuma nigristriata MEIER, 1984, endemitem vlhkých a teplých lesů v okolí potoků z ostrova Mayotte (Komorské souostroví). Je to drobný druh dorůstající maximálně 10 cm. Neobvyklá situace nastala tehdy, když se gravidní samička felsumy rozhodla naklást svou úplně první snůšku (bohužel pravděpodobně neoplozenou, s nedostatečnou měkkou skořápkou). Felsumy (ty druhy, které nelepí snůšky k podkladu, např. na stěny, kmeny apod.) obvykle umis»ují vajíčka volně na podklad mezi listy rostlin, do dutin, do štěrbin, ale i na zem. Při výběru vhodného místa bývají většinou pečlivé a opatrné, je přirozenou snahou samice schovat vajíčka někam do bezpečí. V tomto případě si samička P. nigristriata vybrala hřbet B. decaryi (!). Doslova odložila své jediné vajíčko brokesii na záda, kde se díky svému nekvalitnímu měkkému obalu přilepilo. Brokesie pak nějaký čas putovala s tímto vajíčkem na hřbetě a to právě na vertebrální linii plochých trnů napodobujících potrhané kusy listí. Vzhledem k opatrnosti samiček při kladení snůšky byla felsuma pravděpodobně dokonale oklamána maskovacím vzhledem nehybné brokesie, která v té době seděla na větvi blízko země.

 

Comments

     

    You must be registered and loged in for adding comments and discussion threads.