plazi
Jak (ne)začít s chovem jedovatých hadů: Vipera ammodytes
Petr Balej • 06.05.2006 • Zobrazeno 42442 × • Komentováno: 4 ×
Vzhledem ke svým minimálním nárokům na chov a poměrně nízké (ne-li nejnižší) ceně je zmije růžkatá (Vipera ammodytes) bezesporu jedním z nejoblíbenějších a nejčastěji doporučovaných zástupců pro ty, kteří chtějí začít s chovem jedovatých hadů. A právě těmto lidem by snad mohl pomoci následující text, kde jsem se z pohledu začátečníka snažil objasnit některé problémy a neočekávané aspekty chovu se kterými se novopečený majitel jedovatého hada setká, a to jak v obecné rovině, tak na příkladech mně blízké zmije růžkaté.
Paroedura pictus
Jaroslav Forejt • 25.04.2006 • Zobrazeno 12060 × • Komentováno: 1 ×
Tento krásný, malý a snadno chovaný gekon se vyskytuje na Africkém ostrově Madagaskar. Obývá zde suché a polosuché oblasti a žije převážně tereristickým způsobem života.
Popis:jde o menšího gekona, dorůstá asi 14 - 18cm. Má oči se štěrbinovitou zřítelnicí což napovídá, že jde o noční druh. Oči jsou veliké a vypadají "vykuleně". Prsty mají příchytné lamely, ale nejsou tak vyvinuté jako u jiných gekonů. Paroedury je dokáží využít jen v mládí, poté je již neunesou. I mláďata s nimi nešplhají po hladkých stěnách tak obratně jako například Gekko gecko. Zbarvení je hnědé podkladová barva je tmavá a kresba je o něco světlejší. Mláďata mají kresbu spíše pískovou. Některá moje mláďata měla kresbu po prvním svleku krásně žlutou, v dalších svlecích se žlutá změnila na hnědavou. Někteří jedinci mají po zádech natažený příčný bílý pruh jako gekončíci Hemitheconyx caudicinctus. Tento pruh se vyskytuje i u zvířat ve volné přírodě.
Hemitheconyx caudicinctus (Dumeril 1851) - eublepharinae
Jaroslav Forejt • 05.03.2006 • Zobrazeno 9467 × • Komentováno: 3 ×
Gekončík africký je jedním ze dvou rodových zástupců Afrického kontinentu. Dříve byl často importovaný do naší země a hojně chovaný. Dnes se již do našich chovů znovu vrací. Není nikterak náročný na chov a při dobré péči se dočkáte i odchovů. Dále je zajímavý tím, že mu musíte vytvářet období dešťů a sucha, které se v Africe střídají. Tento aspekt trochu znáročňuje chov, ale mění chov například od asijských nebo amerických gekončíků. Je to velmi klidný gekončík a doufám, že si ho zamilujete stejně tak jako já, proto si pojďme něco málo o jeho chovu povědět
Teritoriální chování a odchov Phelsuma madagascariensis grandis (Gray, 1870)
Michal Toráň • 23.01.2006 • Zobrazeno 8295 × • Komentováno: 0 ×
Tyto gekony chovám výhradně v páru. Ač jsou mé zkušenosti s chovem tohoto poddruhu „felzum“ poměrně krátké, již mohu vypozorovat z chování těchto gekonů určité postřehy.
Jeden pár P.m.grandis chovám v teráriu o rozměrech 150x75x50cm (šířka x výška x hloubka). Původně bylo terárium rozděleno neprůhlednou příčkou na dvě poloviny, kde v jedné polovině žil samec od dvou měsíců stáří, v druhé polovině samice taktéž od dvou měsíců stáří. Po dovršení stáří jednoho roku jsem příčku vyjmul a tím vzniklo jedno velké terárium již zmíněných rozměrů. Celé terárium je osázeno bujnou vegetací v 15 centimetrové vrstvě směsi lignocelu, písku a rašeliny. Nechybí mělká miska s vodou, kterou každý třetí den měním. Samec i samice mají na své bývalé polovině svoje umělé osvětlení, kde se po většinu dne zdržovali. Dále je v teráriu umístěna zářivka s podílem UV-B spektra (5%).
Eublepharis macularius (BLYTH 1854)
Jaroslav Forejt • 13.01.2006 • Zobrazeno 18693 × • Komentováno: 0 ×
Gekončík noční, Gekončík skvrnitý, Eublík, Leopard gecko, Gekon lamparci tyto všechny jména charakterizují žlutého ještěra, který se snad nejvíce rozšířil v našich chovech. Každý ho chová z jiného důvodu, někdo pro jeho schopnost zvyku na lidský dotek, někdo pro jeho dobrou schopnost rozmnožování, já osobně miluji jeho krásu a možnost pozorovat chování, které vám pes ani kočka nepředvedou. Však slovo eublepharis znamená pravdivá víčka.
Gekon Underwoodisaurus milii v teráriu
Jiří Hošek • 10.01.2006 • Zobrazeno 20123 × • Komentováno: 0 ×
Do rodu Underwoodisaurus se řadí dva druhy gekonů. Underwoodisaurus milii (BORY DE SAINT – VINCENT, 1823) a Underwoodisaurus sphyrurus (Ogilby, 1892). Jde o blízce příbuzné druhy gekonům z rodu Nephrurus GÜNTHER, 1876 a někteří autoři je stále do rodu Nephrurus řadí. Odlišuje je absence typické kuličky na konci ocasu, rozšířené subdigitální štítky a celkově štíhlejší stavba těla (Laube & Porter, 2004).
Chamaeleo chamaeleon (Linnaeus, 1758) - Chameleon obecný
Pavel Šmek • 12.02.2005 • Zobrazeno 34455 × • Komentováno: 0 ×
Chameleoni obecní mohou dosáhnou délky i více jak 30cm (samci 36cm, samice bývají o něco větší než samci a mohou dosahovat délky až 40cm). Evropská zvířata bývají vzácně větší než 20cm. Stavba těla je typická pro pravé chameleony, bez zvláštních znaků. Na hlavě se zvedá nízká přilba, v zadní části opatřená v závislosti na poddruhu a pohlaví různě velkými límci. Ošupení těla je jednolité, pouze na hlavě můžeme nalézt zvětšené deskovité šupiny a na hřbetě i na hrdle se nachází řada kónických šupin tvořících nízký hřeben. Hřbetní hřebínek je složený z hustě za sebou stojících kuželovitých šupin. Břišní a hrdelní hřebínek zcela chybí.
Zkušenosti s chovem gekona Goniurosaurus araneus GRISMER, VIETS & BOYLE 1999
Miloslav Poulíček • 21.12.2004 • Zobrazeno 16006 × • Komentováno: 0 ×
Přestože jsou gekoni rodu Goniurosaurus poměrně nově chovanou skupinou ve světě herpetofauny, získávají si mezi chovateli stále větší popularitu a oblibu. Je to způsobeno snad tím, že se kromě dvou druhů, popsaných začátkem 20. století, nacházejí stále nové nepopsané druhy. Dalším důvodem je jejich zřejmá krása a podobný, relativně nenáročný způsob chovu jako u ostatních Eublepharinů.
Coleonyx elegans Gray, 1845 – Gekončík mexický
Andrej Funk • 25.11.2004 • Zobrazeno 12903 × • Komentováno: 0 ×
Akvárium terárium, Praha, 47 (1): 46Žijí v podrostu tropických deštných lesů, ale i tropických a subtropických méně vlhkých lesů, na okrajích lesů, lesních mýtinách, v parcích a na zahradách, ukrývají se pod kameny a padlými kmeny. Mají noční aktivitu, nešplhají po skle. Terárium s větší plochou dna, hlubší vrstvou rašeliny ...
Revize austropapuánských krajt podle Raymonda Hosera
Aleš Doskočil • 15.11.2004 • Zobrazeno 11364 × • Komentováno: 0 ×
Tento článek jsem se rozhodl napsat, protože hadi čeledi Boidae patří k mým nejoblíbenějším a v chovu se na ně zaměřuji. Tato revize vznikla v roce 1999 a publikována byla v Journal of herpetology v roce 2000. Možná se vám bude zdát divné proč uveřejňuji revizi starou bezmála 5 let. Je to proto, že Hoser uveřejnil v letošním roce novou revizi všech druhů krajt a ta je rozšířením této revize ...