Jste zde » úvod články ještěři Vliv slunečního záření na chování scinka Corucia zebrata

Vliv slunečního záření na chování scinka Corucia zebrata

Autor: Andrej Funk 15.12.2002 Kategorie: ještěři

Vliv slunečního záření na chování scinka Corucia zebrata

Andrej Funk

(podle Natrix - bulletin České společnosti pro teraristiku a herpetologii, Praha, 2000, 8 (25): 1-7)

 

Již řadu let se mezi teraristy vedou bouřlivé diskuse o tom, do jaké míry má pro úspěšný chov plazů vliv přirozené sluneční či alespoň umělé UV - záření. Asi již nikdo nebude pochybovat o tom, že pro ektotermní živočichy, jako jsou plazi, zvláště pokud jsou z tropických či dokonce pouštních oblastí, bude mít sluneční svit význam nezanedbatelný. Zajímavé informace o této problematice uvádí např. K(ssl (1998) či v reportážním záznamu z přednášek pánů Kodyma P., Velenského P., Hottmara V., Gábriše J. a Veverky O. pak Vergner (1997).

Pro řadu ještěrů s denní aktivitou (např. rody Phelsuma, Lacerta, Podarcis, leguány, agamy apod.) je pro přirozené chování (např. pohlavní aktivitu) důležitá dostatečná intenzita samotného osvětlení (vyjadřovaná v luxech - v přírodě kolísá přibližně od 5 000 lx do 100 000 lx, ale např. v teráriu pod žárovkou to je jen asi 20 - 40 lx), toto chování a zároveň dobré vybarvování kůže je dále pozitivně stimulováno jistou částí UV - záření (a to konkrétně UV - A ve spektru 315 - 380 nm) a konečně pro normální tvorbu provitaminu D v kůži (potřebného dál pro řádný metabolismus vápníku) je nezbytná další část UV - záření (UV - B ve spektru 280 - 315 nm, pozor nezaměňovat s tvrdou složkou UV - C ve spektru 100 - 280 nm, která má naopak karcinogenní až smrtelné účinky).

Jak ukazuje konkrétní teraristická (a přeneseně i veterinární) praxe, tak problematika metabolismu vitaminu D je u plazů bezpečně řešitelná i bez poskytnutí UV - B záření. Teraristé v tomto případě ovšem musí velice pečlivě a svědomitě dodržovat potřebné dávkování syntetického vitaminu D3 a vhodného poměru vápníku a fosforu v krmení. Rovněž UV - A záření není při dobré technice chovu životně potřebné a s výrazně menším množstvím viditelného osvětlení se v teráriu budeme muset ještě nějaký čas také smířit. Mnozí naši chovanci se však s podobným nedostatkem ale asi smiřují méně ochotně. Určitě by se každý terarista měl držet zásady, že pokud nemá možnost bezpečné a vhodné varianty UV - záření, tak by se měl alespoň snažit poskytovat denním plazům co nejintensivnější formu normálního osvětlení. Čím více, tím lépe.

Přirozeně zvířata žijící někde v podrostu pralesa či mající noční aktivitu mají mnohem menší nároky na osvětlení než např. denní pouštní druhy. Že se ale přirozené sluneční záření může odrazit na projevech chování i plazů se spíše soumračnou až noční aktivitou (a přes den se jen příležitostně slunících), dokazují zkušenosti se scinky Corucia zebrata, které jsem měl možnost pozorovat při mé brigádní praxi v ZOO Praha v roce 1995.

Kvalitní informace o různých aspektech chovu Corucia zebrata poskytl Plískal (1996), jenž mimochodem při svém chovu používá zářivky Osram Biolux o výkonu 36 W, jejichž spektrum se blíží dennímu světlu včetně určitého podílu UV záření. O chovu a rozmnožení těchto scinků v ZOO Jihlava pak publikoval Jiroušek (1996).

V roce 1995, kdy jsem měl možnost provádět osobně tato pozorování, byli v ZOO Praha chováni 3 scinci Corucia zebrata. Jednalo se o jednoho samce (délka 60 cm, hmotnost 750 g, světle žlutá duhovka očí, pestřejší světle olivově žluté zbarvení těla s tmavě olivově hnědozelenými širokými pruhy), dominantnější samici A (délka 70 cm, hmotnost 950 g, tmavě hnědá duhovka očí, nenápadnější tmavě hnědozelené zbarvení s naznačeným světlejším tenkým proužkováním) a submisivnější samici B (délka 64 cm, hmotnost 720 g, duhovka očí tmavě hnědá, zbarvení jako u samice A).

Až do konce července 1995 byli všichni společně chováni v teráriu v expozici pavilonu slonů. Rozměry terária - 100 x 100 x 120 cm (D x H x V). Boční a zadní stěny byly vymodelované, prostor rozčleňovaly silné větve a živé rostliny. Osvětlení a vyhřívání tvořila kombinace žárovek a výbojek. Teprve v pozdějším období (tedy až v čase po zde popisovaném pozorování) získali zde chovaní scinci i výkonné (300 W) lampy Osram Ultra - Vitalux s UV spektrem. Denní teplota se pohybovala v různých částech terária v rozmezí 28 - 35 (C, v noci klesala na přibližně 25 (C.

Denní krmení tvořila ráno směs listů zelených rostlin (smetanka, jetel, hluchavka, salát, hrách apod.) a odpoledne miska s tzv. míchanicí (na jemno nakrájená smetanka, jablka, banány, nastrouhaná mrkev, případně jiné ovoce a zelenina - nektariny, meloun apod., nikoli citrusy; do směsi se dále přidávali sušení blešivci rodu Gamarus a lžička vitamíno - minerálního přípravku Vitamix pro ptáky, někdy lžička přípravku Supervit, jednou do týdne se do směsi přidávalo vajíčko na tvrdo). V nádrži byla miska s vodou, scinkové ale rádi olizovali kapky při denním postřiku terária.

Scinci chovaní v tomto prostředí se přes den projevovali celkem apaticky, pohyb byl minimální nebo žádný, příjem potravy občasný, někdy i několik dní za sebou žádný. Samice mezi sebou neměly žádné viditelné teritoriální interakce. Údaje o nočním chování nejsou k dispozici. Určitou výjimku v těchto nepříliš výrazných životních projevech představovalo hodinu trvající páření samce se samicí A ze dne 18. 3. 1994 (od 7,45 do 8,45 hod. ráno). Mláďata se však z toho nenarodila žádná. V dřívějších letech došlo sice v ZOO Praha k rozmnožení Corucia zebrata, ale šlo o chov v jiných podmínkách ve starém (nyní již zbouraném) pavilonu velkých kočkovitých šelem (Felix, 1991). Rovněž pozdější úspěšné narození mláděte následovalo už v trochu pozměněné situaci (např. krátké, ale pravidelné svícení UV lampy).

Od 26. 7. 1995 do konce srpna téhož roku probíhal chov scinků experimentálně ve zcela jiných podmínkách. Ještěři byli přestěhováni do depozitních prostor v teraristické ošetřovně, přípravně a odchovně mláďat v pavilonu malých savců. K chovu byla použita klec z drátěného pletiva (o průměru ok 12 mm) vybudovaná na venkovním okenním parapetu. Rozměry této venkovní klece byly 250 x 70 x 140 cm (D x H x V). Slunce sem v srpnu svítí (při jasném počasí) od 8,00 do 14,00 až 15,00 hodin. Klec je mírně zastíněna před příliš prudkým sluncem porostem tisu. Klec je dále volně propojena s vnitřním prostorem mezi okny o rozměrech 250 x 40 x 140 cm + s dalším rohovým výklenkem 70 x 40 x 140 cm. Ve vnitřním meziokenním prostoru byly zavěšeny dvě 60 W žárovky. Část okna v rohu byla zastíněna deskou 65 x 115 cm. Vybavení tvořily silné větve, kus umělohmotného "trávníku", velký kámen a keramické misky na vodu a krmení.

Zvířata se mohla libovolně pohybovat jak ve venkovních prostorách (tedy na čerstvém vzduchu a hlavně mírném slunci s přirozeným UV zářením), tak uvnitř mezi okny. Pouze při předpokládaném poklesu noční teploty pod 15 (C byli scinci zavíráni dovnitř mezi okna. Koncem srpna byli zase přestěhováni do původního terária v pavilonu slonů.

Krmná dávka byla totožná jako v předchozím období (denně zelené krmení + míchanice z ovoce, zeleniny a dalších doplňků). Pravidelně byli roseni postřikem vlažnou vodou (ráno a odpoledne).

Zvířata byla pozorována průběžně v pracovní době od 7,00 do 16,00 hodin, v pozdějších hodinách jen ojediněle, v noci vůbec ne. Zpočátku bylo chování a příjem potravy podobné jako u chovu v teráriu, tedy přes den nepříliš významné.

Samec celý den leží na nejvýše položené větvi a většinou spí. Přes den se pohybuje jen výjimečně. Samice ráno a dopoledne také většinou spí či v klidu odpočívají (na větvích, pletivu, ale i pod umělým "trávníkem", vždy na méně dominantním místě než samec). V prvních dnech jen ojediněle, ale v průběhu srpna již pravidelněji aktivují v čase kolem poledne či brzy odpoledne (po předchozím postupném vyhřátí na slunci), kdy prolézají celé terárium (klecové i meziokenní prostory). Tato aktivita trvá půl hodinu až hodinu. Potom zase spí, nyní už většinou ve stínu. Ráno bývají často všichni nalézáni na jiných místech, než při odpoledním odchodu z ošetřovny, takže je jisté, že nějaká aktivita probíhala večer či v noci.

Dne 3. 8. (tedy 9. den života v těchto nových prostorách s volným přístupem k přirozenému slunečnímu záření) došlo náhle k prvnímu zřetelnému projevu teritoriální nesnášenlivosti mezi samicemi (připomínám, že v předchozím čase, tedy hlavně v neosluněném teráriu, žádné teritoriální chování nebylo zaznamenáno). Střet zahájila větší a (jak se dále ukázalo) dominantnější samice A, která poměrně rychle zahnala samici B od odpočinkového úkrytu pod umělým "trávníkem".

V dalších dnech již pravidelně pokračovaly výpady samice A vůči samici B. K interakcím docházelo vždy v čase oné polední procházkové aktivity. Zpočátku se však ještě jednalo pouze o krátké výpady v případě náhodného setkání, kdy samice A prudkým úderem čenichu či snahou o kousání do boků a končetin zahnala samici B k rychlému útěku. K pronásledování a další eskalaci agresivity však ještě nedocházelo.

Přibližně po týdnu (kdy byly ony polední procházky již systematicky pravidelné a trochu delší) ale byly tyto střety již žel také pravidelné, takže samice A zaháněla samici B při každém přiblížení. Samec toto chování samic ignoroval, většinou v klidu spal i při hluku pozdějších honiček.

Dne 17. 8. (tedy 23. den chovu ve venkovním teráriu) byl pozorován vystupňovaný konflikt, kdy samice A několik minut vytrvale pronásledovala samici B po celém území klece. Samice A svoji sokyni kousala do ocasu a do hřbetu, v jednu chvíli chytila samici B za ocas a cloumala s ní zcela volně ve vzduchu (byly zrovna na pletivu), pak upustila na zem a opět pronásledovala. Tento systematický útok byl přerušen až odchycením a přemístěním samice B do jiného terária. Zbytek odpoledne samice A v klidu spala.

Následující den (18. 8.) byla samice B před polednem vpuštěna zpět do prostoru s ostatními scinky. Ačkoli samice A spala na opačném konci klece, tak byla samice B nervózní a snažila se dostat přes okno do místnosti, tedy pryč s terária. Hluk způsobovaný samicí B po několika minutách vzbudil samici A, která po zpozorování druhého zvířete okamžitě zahájila agresivní útok. Opakovalo se pronásledování po celém prostoru a kousání do ocasu, končetin a hřbetu. Po asi 5 minutách se útočící samice zastaví, aby si udýchaně odpočinula, ale po několika minutách pokračuje v pronásledování. Teprve po asi 15 min. zanechá samice A útoku a přesune se odpočívat na původní místo spánku (na zemi v rohu u okna). Samice B se vyšplhala na opačný konec terária také do rohu. Po zbytek odpoledne scinci již spali.

Dne 19. 8. se vzbudila samice A před polednem a v klidu prolézala asi 15 minut teráriem. Potom zpozorovala druhou odpočívající samičku a okamžitě zahájila útok. Po pětiminutovém pronásledování se dominantní samice uklidnila a odpočívala (každá na jiném místě). Brzy odpoledne (kolem 14,00 hodin) se na krátko objevila větší oblačnost a zvedl se vítr. Samice A se vzbudila a prolézala ubikaci. Ve vzdálenosti 1 m zpozorovala druhou samičku a začala se k ní přibližovat trochu rychleji. Při přiblížení na půl metru se již útočně rozeběhla. Za normálních okolností se tyto scinci pohybují celkem pomalu, ale v případě podobného agresivního chování jsou dost rychlí. Po několikaminutovém pronásledování unikla samice B otevřeným oknem do místnosti (tedy ven z terária). Samice A se zastavila u okraje okna (tedy na hranici teritoria) a jen sledovala, jestli se sokyně neodváží k návratu. Samice B byla pro uklidnění přemístěna do jiného terária.

Dne 20. 8. v 8,00 hodin ráno byl výrazněji aktivnější i samec, který prolézal celé terárium a snědl několik listů salátu (jinak spíš potravu přijímal asi až večer či v noci, samičky většinou také). Když procházel kolem samice A, tak si jí sice nevšímal, ta ale reagovala na jeho přiblížení trhavými pohyby těla (hlavně hlavy) a mírným ustupováním stranou. Pokud se ale jindy samec nehýbal, tak si ho samička nevšímala.

Samice B je připuštěna do výběhu kolem poledne. Samice A ji zaregistrovala až při obchůzce teritoria ve 14,00 hodin. Došlo hned k útoku a kousání do končetin (při tomto kousání nikdy nedošlo k žádnému znatelnějšímu poranění, jen některé šupiny byly povrchově poškrábány - pokud by ale mohl agresivní scink svého soka napadat bez rozdělení v menším prostoru, tak by jistě mohlo dojít i k vážnému zranění či smrti). Po necelé minutě zalehla samice A druhou samičku. Dokud se tato nehýbala, tak ji jen pečlivě pozorovala, když se však samice B jen pohnula, tak následovalo kousnutí. Po této několikaminutové fixaci se samice B vyprostila a pronásledována hned utekla otevřeným oknem do místnosti ošetřovny.

Protože bylo zřejmé, že dominantní samice A prostě přítomnost druhé samičky ve svém teritoriu nehodlá za žádnou cenu akceptovat (a bude ji neustále pronásledovat až do případného ustresování či zabití - stačilo chycenou samici B jen ukázat v ruce před oknem výběhu a už se po ní samice A snažila sápat), tak byla samice B definitivně umístěna do jiného náhradního terária. K definitivnímu rozdělení zvířat tedy došlo po 26. dnech chovu ve venkovním teráriu.

Samice B byla umístěna do standardního terária o rozměrech 80 x 45 x 60 cm s vymodelovanými stěnami, silnou větví a 40 W žárovkou. Předchozí teritoriální chování však mělo bohužel na psychiku tohoto zvířete vážnější následky, než se na první pohled mohlo zdát. Nepřijímala potravu a ačkoliv to již vypadalo, že se po oddělení uklidnila, tak přesto náhle 22. 8. na následky předchozího stresu uhynula.

Zbývající pár scinků se ve venkovním výběhu choval až do přestěhování do původního terária celkem klidně a normálně.

Z výše popsaného chování, kdy se všichni scinci projevovali v nádrži bez UV záření relativně apaticky (při celkovém hodnocení je ovšem nutné si uvědomit, že Corucia zebrata má hlavní aktivitu spíše soumračnou až noční - a tato nebyla při dotyčném pozorování analyzována) a z hlediska možné teritoriality tolerantně až indiferentně, ale po přestěhování do výběhu s volným přístupem k slunečnímu záření se částečně zvýšila jak samotná aktivita zvířat, tak hlavně se postupně objevila až extrémně rozvinutá agresivní teritorialita, je zřejmé, že toto přirozené sluneční záření mělo na stimulaci přirozeného chování scinků výrazný a pozitivní vliv (tedy díky uhynutí jedné samičky nepřímo i negativní, ale to nebyla chyba UV - záření, ale podcenění možných následků takového teritoriálního chování v uzavřeném teráriu).

V úvahu je nutné ovšem vzít i to, že dle zkušeností řady jiných chovatelů (Plískal, 1996) scinci Corucia zebrata obecně nemají příliš v oblibě změny terárií či dokonce zásahy do skladby chovné skupiny, na což často mohou reagovat náhlou agresivitou. Tato však bývá typická hlavně pro samce. Sklony k agresivnímu a teritoriálnímu chování (v přírodě žijí často ve větších skupinách) jsou pak u různých jedinců tohoto druhu značně individuální. Přesto si myslím, že v tomto případě mělo rozhodující vliv sluneční záření (resp. celková změna osvětlení), než jenom pouhý fakt přemístění zvířat a narušení předchozí teritoriální rovnováhy (kterou ovšem nelze podceňovat), protože ona změna v chování nastupovala postupně - v závislosti na délce působení faktoru nového osvětlení.

Při dalším chovu mnoha druhů plazů v ZOO Praha (např. rodů Cyclura, Varanus ad., včetně Corucia zebrata) se celkem úspěšně využívá pravidelné svícení lampou Osram Ultra - Vitalux 300 W, vyzařující vedle silného viditelného světla a tepelného záření i UV - A (u plazů stimulující aktivnější chování a vybarvení kůže) a UV - B (vytvářející v kůži provitamín D) záření. Praktikuje se pravidelně denní, ale krátké (řádově desítky minut - dle velikosti nádrže) svícení ve vzdálenosti cca 1 m nad zvířaty.

 

Použitá literatura:

Felix J. (1991): Stromový scink. - Akvárium terárium, 34 (7): 30 - 31.

Jiroušek V. (1996): Stromový scink Corucia zebrata. - Akvárium terárium, 39 (8): 37 - 39.

K(ssl R. (1998): Potřebují plazi ultrafialové záření (1 - 5)? - Akvárium terárium, 41 (7 - 11).

Plískal P. (1996): Stromový scink Corucia zebrata (1 - 3). - Akvárium terárium, 39 (9 - 11).

Vergner I. (1997): UV - záření a teraristika. - Informservis ČSTH č. 27.

 

Komentáře

     

    Pro vkládání komentářů a diskusních vláken musíte být registrovaní a přihlášení.