Jste zde » úvod články ještěři Scinkové z Taninbarských ostrovů Tiliqua scincoides chimerae.

Scinkové z Taninbarských ostrovů Tiliqua scincoides chimerae.

Autor: Ondřej Hes 12.12.2008 Kategorie: ještěři Taxonomie: Tiliqua scincoides

thump.jpgPrvní zmínka o velkých, dosud nepopsaných scincích, z Taninbarských ostrovů se v našem písemnictví objevila v článku V. Jirouška v Akváriu Teráriu (Jiroušek 1998). O dva roky později jsme využili nabídky odchovu těchto ještěrů z jihlavské ZOO. Získali jsme 4 nepříbuzné jedince ve věku zhruba 6 až 7 měsíců a velikosti zhruba 15 cm. Otázkou zůstávala stále správná identifikace plazů. Od Ing. Jirouška jsme se dozvěděli o záměru dr. W. Böhmeho a V. Jirouška popsat tyto scinky jako nový endemický druh, respektive poddruh scinka rodu Tiliqua (Jiroušek - osobní sdělení). Bohužel, v roce 2000 vyšla monografie zabývající se scinky rodu Tiliqua (Hauschild, Henle, Hitz, Shea, Werning 2000). Poměrně nestandardně byl v této monografii publikován popis australského herpetologa G. O'Shea, který se zabýval právě velkým poddruhem Tiliqua scincoides spp. z Taninbarských ostrovů. Vcelku logicky se nabízela možnost, že jde právě o scinky rozmnožované jihlavskou zoologickou zahradou. Zdálo se nepravděpodobné, že by se na omezeném prostoru malých ostrůvků vyskytoval více než jeden druh či poddruh scinků rodu Tiliqua. Po několika konzultacích byli tito scinkové přiřazeni k nově popsanému poddruhu Tiliqua scincoides chimerae.

obr_1.jpg
Obr. 1: Dospělá samice T. scincoides chimerae

Taninbarské ostrovy náleží Indonésii. Jsou tvořeny jedním větším ostrovem a několika malými ostrůvky. Leží severně od australského Darwinu. Měl jsem možnost vidět několik fotografií hlavního ostrova, zachycen je stepní či lesostepní porost.

obr_2.jpg
Obr. 2: Portrét dospělce

Zvířata byla vyšetřena parazitologicky, kromě ojedinělých vajec roupů nebyla nalezena žádná infekce. Po karanténě jsme scinky umístili do společné nádrže o rozměrech 205x40x50 cm s rašelinou na dně a velkým množstvím úkrytů z kůry a to jak plochých, tak zkroucených do "trubek" o průměru 5-20 cm. Vyhřívání zajišťovaly 2 žárovky a osvětlení navíc zářivka. Teplota přes den se pohybovala mezi 20-32°C podle místa v teráriu, v noci klesala maximálně ke 20°C. Jako krmení dostávali scinkové ovoce, zeleninu, minimálně 2x týdně hlemýždě a to jak čerstvé (Achatina spec.), tak zmražené (Helix pomatia). Dále byli zkrmováni švábi Eublaberus distanti a příležitostně nastříhaná myší holata. Ovoce a myšata byla podávána posypaná obvyklými vitaminovými přípravky (Roboran, Plastin). T. scincoides chimerae jsou velmi žraví a při nadměrném přísunu potravy či krmení nevhodného složení mají sklon k obezitě, proto je nutné podávat potravu, zejména u dospělců střídmě. UV záření nebylo po konzultaci s jihlavskou zoo používáno. Scinkové velmi rychle rostli. Nepodařilo se nám ani odhadnout budoucí pohlaví. Ve věku kolem 10 měsíců se zvířata začala napadat. Způsob boje je velmi osobitý. Zvířata se k sobě pomalu přibližují, hrozí otevřenými tlamami. Agresivnější zvíře výrazně syčí. Napadený ve většině případů se nesnaží ani bránit, ani neustoupí. Zdánlivě či skutečně netečně vyčkává, až se druhý jedinec zakousne kamkoliv do těla. Zvířata se poté chvíli přetahují, dokud agresivnější jedinec druhé zvíře nepustí a to většinou velmi neochotně ustoupí. Boje probíhají s různou intenzitou kdykoliv během dne bez závislosti na potravě či momentálním obsazení jednotlivých úkrytů.

obr_3.jpg
Obr. 3: Poranění hlavy bývají, zejména v době páření poměrně častá, naštěstí nebývají závažná.

Ve věku příbližně 15 měsíců bylo na dvou zvířatech pozorováno mohutné zbytnění břišních partií. Potravu přijímali oba scinkové beze změn. Oba ještěry jsme izolovali po jednom do zvláštních terárií, jelikož jsem považoval tloustnutí za projev gravidity. Nebyli jsme schopni odhadnout termín možného porodu. K prvnímu porodu došlo v polovině června. Samice porodila v mé nepřítomnosti 15 živých zdravých mláďat a jedno mrtvé mládě. Porod druhé samice následoval po 3 týdnech začátkem července. Narodilo se celkem 11 zdravých mladých. Porod trval zhruba 3 hodiny, bohužel jsme nezachytili začátek porodu. Přestávky mezi jednotlivými porody byly cca 15-20 minut. Poslední mládě bylo narozeno v 17 hodin. Novorozeňata byla kontrastně šedo-tmavě hnědě pruhovaná. Velikost se pohybovala od 8 do 9 cm. Samice aktivně pomáhala mladým z vaječných obalů. Při této činnosti velmi pravděpodobně omylem odkousla jednomu mláděti špičku ocasu. Některá mláďata měla poměrně velké nezatažené žloutkové vaky. Byla přelovena do malých nádrží s mírně vlhkou buničinou. Pupeční jizvy se do dvou dnů vždy zatáhly a seschlé zbytky vaků odpadly. K ošetření jizev nebyla používána žádná desinfekce. Poté jsme začali mladé odlovovat. Překvapila nás poměrně razantní obrana a zastrašování samice. Doba jediného dokumentovaného porodu v našich teráriích tedy byla výrazně kratší, než popisují další autoři (Cerha 2004, Podhajský 1992).

obr_4.jpg
Obr. 4: Březí samice těsně před porodem

Samice ještě odpoledne, podobně jako je udáváno v literatuře, přijala ovoce a začala se chovat prakticky zcela normálně, nebyla pozorována zvýšená únava či omezení aktivity (Podhajský 1992). samice byly do konce léta chovány odděleně, poté byly přidány ke zbývajícím dvěma zvířatům. V této době byla všechna zvířata přelovena do terária o rozměrech 280x80x75 cm s hoblinami na dně a velkým množstvím úkrytů. Bohužel, ani v tomto obrovském prostoru nedošlo k útlumu agresivity všech zvířat, přestože nikdy doposud nedošlo k výraznějšímu poranění.

obr_5.jpg
Obr. 5: Čerstvě narozené mládě s doposud nezataženým žloutkovým vakem

Mláďata byla odchovávána ve skupinách po 4-5 v hygienických nádržích na novinách. Množství úkrytů bylo tvořeno srolovanými novinami. Krmena byla stejným spektrem potravy, jako dospělci. Hlemýždi byli podáváni většinou živí a mladí Achatina iredalei a byli konzumováni s výraznější chutí. Zhruba po 3 měsících se začala mláďata napadat. U 4 exemplářů došlo ke ztrátám terminálních částí ocasu, které jen velmi nedokonale regenerovaly. Jelikož bylo velmi obtížné mladé scinky udat dalším chovatelům, následující sezónu jsme všechny dospělce rozdělili po jednom do terárií. Došlo ke zhojení ran na hlavách a hřbetech. Zvířata jsme opět spojili až následující podzim (říjen), kdy jsem předpokládal období páření. Scinkové byli opět umístěni v objemném teráriu 280x80x75 cm s hoblinami a množstvím úkrytů. V období listopad-prosinec se mi několikrát podařilo zaznamenat páření.

obr_6.jpg
Obr. 6: Týden stará mláďata

K porodům došlo později, koncem srpna, respektive začátkem září. Porozeno bylo 7 a 9 mladých. Odchov byl bezproblémový. V současné době praktikuje první z autorů oddělený chov scinků v teráriích 80x60x60 cm s vysokou vrstvou hoblin a korovými úkryty. Neprovádíme žádné "zazimování", teplota kolísá s maximem v letních měsících, kdy dosahuje 35°C a minimem v zimních měsících, kdy se může blížit 20°C v noci. Rozdíly mezi dnem a nocí se pohybují v rozpětí 5-10°C podle místa v teráriu.

obr_7.jpg
Obr. 7: Zhruba měsíc staré mládě T. scincoides chimerae

Z hlediska potravního spektra se scinkové Tiliqua scincoides chimerae jeví, pokud jsme schopni zajistit dostatek hlemýždů, jako ideální chovanci. Rovněž živorodost je pro řadu chovatelů výhodná. Problémem zůstává jednak výrazná vnitrodruhová agresivita a dále problémy s určováním pohlaví. Podle obecných předpokladů a literatury by měli být samci mohutnější s širší hlavou a vystouplými hemipenisy pod kloakou (Walls 1996). Samec prvního autora, který páří nebo přesněji řečeno byl pozorován při páření je světleji zbarven než samice. Je gracilnější stavby, šířka hlavy je dokonce menší, než u obou jasných samic. Jediné, v čem se shoduje s literárními údaji je mírné rozšíření ocasu pod kloakou. Jsme si jistý, že svého samce rozpoznáme podle konstituce od svých obou (zatím jasně rodících) samic. Pohlaví čtvrtého zvířete stále nedokážeme jasně determinovat. Snad se jedná rovněž o samce. Celkovým habitem je však spíše podobný samicím. Měli jsem možnost porovnat větší množství exemplářů scinků T. scincoides chimerae. Jediné, co jsme schopeni konstatovat, je skutečnost, že pohlaví dospělých zvířat lze pouze bez záruky odhadnout. Z tohoto úhlu pohledu se nám jeví úsměvné "znalecké" určování pohlaví u 10 či 15 cm dlouhých mláďat, které praktikují někteří chovatelé. Problémy s určením pohlaví přiznávají i jiní autoři (Hauschild, Henle, Hitz, Shea, Werning 2000, Podhajský 1992, Walls 1996). Samozřejmě, že pomocí endoskopických metod (Henle, Hitz, Shea, Werning 2000), s větším či menším úspěchem pomocí sonografického vyšetření je určení pohlaví možné velmi přesně (nepublikované výsledky).

obr_8.jpg
Obr. 8: T. scincoides chimerae ve věku 8 měsíců

Text Ondřej Hes a Vladimír Vrabec, foto Ondřej Hes.

Článek byl publikován v ATF, 4/2005

Literatura:

  1. Cerha, V., 2004: Porod scinků Tiliqua scincoides, www.ifauna.cz, 13
  2. Henle, A., Hitz, K., Shea, G., Werning, H., 2000: Blauzungenskinke. Beitäge zu Tiliqua und Cyclodomorphus. Natur und Tier-Verlag, Münster, 287 str.
  3. Jiroušek, V., T., 1998: Novinky vteráriu jihlavské zoologické zahrady. Akvárium Terárium, 41 (3), 58-60.
  4. Podhajský, J., 1992: Chov a odchov scinků rodu Tiliqua. Terarista, 2-3, 19-21.
  5. Walls, J.G. 1996: Blue-tongued skinks. Keeping and breeding them in captivity. T.F.H., Neptune City, 64 str.

 

Komentáře

     

    Pro vkládání komentářů a diskusních vláken musíte být registrovaní a přihlášení.