Jste zde » úvod články gekoni Uroplatus sikorae sameiti Böhme et Ibisch, 1990 – Ploskorep Sameitův

Uroplatus sikorae sameiti Böhme et Ibisch, 1990 – Ploskorep Sameitův

Autor: Andrej Funk 28.08.2007 Kategorie: gekoni

sikorae_t.jpgČeleď: Gekkonidae (gekonovití), podčeleď Gekkoninae (gekoni praví) [řád Squamata - šupinatí, podřád Sauria - ještěři].

Výskyt: Tento poddruh byl objeven na ostrově Nosy Boraha při pobřeží východního Madagaskaru, jednotlivá zvířata byla postupně nalezena i na dalších místech severovýchodního a severního Madagaskaru. Žije spíše v nížinných polohách tropického deštného lesa. Nominotypický poddruh U. sikorae sikorae Boettger, 1913 je znám z několika rozptýlených a izolovaných lokalit ve východním Madagaskaru (náhorní plošina Andrangoloaka, masiv Andasibe = Perinet, Kianjavato), jihovýchodním (Eminiminy) a severním Madagaskaru (pohoří Montagne d´Ambre), vždy v horském deštném až mlžném lese v nadmořských výškách nad 1000 m. U. sikorae sikorae má černě zbarvenou ústní dutinu, U. sikorae sameiti bělavě až béžově.

Velikost: Do 18 cm.

Pohlavní rozdíly: Samci mají výrazně zesílenou spodní stranu kořene ocasu uložením hemipenisů. Na snímku je samice. Samci i samice jsou individuálně různě variabilně zbarvení.

Chov a odchov: Žije jak v souvislých lesních porostech, tak na okrajích pralesa. Vyhledává tenké kmeny stromů a liány, na nichž přes den spí přitisknut ke kůře, aktivní je v noci. V oblastech výskytu U. sikorae sameiti je velmi vysoká vzdušná vlhkost a poměrně stálá, vyrovnaná teplota. V teráriu denní teploty 25-28 °C, noční asi 18-25 °C (U. sikorae sikorae jako horská forma vyžaduje mnohem výraznější poklesy noční teploty pod 20 °C, lépe až pod 15 °C, a je proto chovatelsky náročnější). Teploty nad 30 °C jsou pro ně nebezpečné. Je nutná vysoká vlhkost vzduchu (80-100 %), sucho v kombinaci s vyšší teplotou jim škodí (problémy se svlékáním až úhyny na sesychání plic). Dostatečné větrání (riziko zaplísnění a zatuchlého vzduchu), ovšem při udržení vysoké vzdušné vlhkosti. Terárium orientované na výšku, rašelinný substrát, dostatek spíše tenkých větví vertikálních i horizontálních. Krmení cvrčky, šváby, malými sarančemi a smýkaným hmyzem, nepřekrmovat (mají výrazné sklony k obezitě). Chov výhradně v páru, více samců či samic se sice nemusí viditelně agresivně napadat (ovšem mohou, např. ukousnutím ocasu), ale vzájemně se většinou velmi stresují. Během roku samice schovává mezi rostliny, do dutin apod., někdy i mělce zahrabává několik snůšek s 2 téměř kulovitými vejci s vápenitou skořápkou (13,6-15,2 mm). Inkubace ve spíše suchém substrátu s velmi vysokou vzdušnou vlhkostí. Při teplotě 24-26 °C líhnutí mláďat za 58-65 dní. Mláďata po narození s celkovou délkou kolem 48,6 mm (ocas 17,6 mm), jsou citlivá na přehřátí (nechytat do rukou) a na nedostatečnou vzdušnou vlhkost.

sikorae.jpg

Poznámka: U. sikorae sikorae Boettger, 1913 a U. sikorae sameiti Böhme et Ibisch, 1990 patří do příbuzenské skupiny druhů U. fimbriatus (Schneider, 1797) a U. henkeli Böhme et Ibisch, 1990. Jinou příbuzenskou skupinu tvoří druhy U. alluaudi Mocquard, 1894, U. guentheri Mocquard, 1908 a U. malahelo Nussbaum et Raxworthy, 1994, další linii pak druhy U. ebenaui Boettger, 1879, U. malama Nussbaum et Raxworthy, 1995 a U. phantasticus Boulenger, 1888, samostatné linie představují druhy U. lineatus (Duméril et Bibron, 1836) a U. pietschmanni Böhle et Schönecker 2003.

Andrej Funk, Václav Hottmar
(podle časopisu Akva tera fórum, 2005, 1 (7): 55)

 

Komentáře

     

    Pro vkládání komentářů a diskusních vláken musíte být registrovaní a přihlášení.