Jste zde » úvod články gekoni Poznámky k chovu a rozmnožování gekonů rodu Phelsuma

Poznámky k chovu a rozmnožování gekonů rodu Phelsuma

Autor: Andrej Funk 15.11.2002 Kategorie: gekoni

Poznámky k chovu a rozmnožování gekonů rodu Phelsuma

Andrej Funk

(upraveno podle Niedeliana - sborník přednášek z XXVIII. Národní konference teraristů a herpetologů ČR v Oseku u Duchcova, ČSTH, Praha, 2001, 7: 23-24)

 

   Gekoni rodu Phelsuma obývají Madagaskar, řadu ostrovů v Indickém oceánu a v omezené míře i přímo africký kontinent. V současnosti je známo 63 žijících taxonů (další 2 druhy bohužel činností člověka vymřely), z toho asi 38 druhů s řadou poddruhů (statut některých se podle názorů různých autorů mění z druhové na poddruhovou úroveň a naopak), přičemž mnohé byly objeveny a popsány zcela nedávno - např. Phelsuma malamakibo teprve v roce 2000 a P. hielscheri dokonce v roce 2001 (oba druhy z Madagaskaru).

   Autor chová gekony tohoto rodu od roku 1989, dosud měl možnost po různě dlouhou dobu chovat: Phelsuma abbotti abbotti, P. abbotti chekei, P. barbouri, P. comorensis, P. dubia, P. guttata, P. laticauda laticauda, P. lineata lineata, P. lineata dorsivittata, P. lineata elanthana, P. madagascariensis madagascariensis, P. madagascariensis grandis, P. madagascariensis kochi, P. nigristriata, P. quadriocellata quadriocellata, P. standingi, P. sundbergi sundbergi a P. sundbergi longinsulae, některé z nich i rozmnožil či rozmnožuje.

   K zdárnému chovu a rozmnožování je možné doporučit několik obecných pravidel, vždy je pak třeba znát charakter prostředí výskytu daného druhu v přírodě, protože někdy může mít velmi specifické až problematické požadavky na mikroklima (např. P. flavigularis, P. barbouri, P. standingi, P. serraticauda aj.).

Mláďata je vhodnější odchovávat individuálně, stačí malá terária či dobře větrané plastové dózy. Sypký substrát není vhodný (malí cvrčci se v něm schovávají), stačí 1 - 2 šikmo postavené hladké větvičky, bambusové tyčky či hladká destička opřená o stěnu, je možné použít i živý olistěný výhonek Scindapsus sp. Nepoužívat misky s vodou, mladé felsumy se v nich mohou utopit a dávají přednost pití kapek vody po rosení. Mláďata by měla být krmena denně drobným hmyzem s dostatkem minerálů a vhodných vitaminů.

   Dospívající samičky by neměly být připouštěny k páření příliš brzy, nebo» po začátku reprodukce při nedostatečném tělesném vzrůstu rostou dále jen omezeně, což se projevuje i na množství a kvalitě vajíček. Dobře krmené felsumy mohou být sice v teráriu pohlavně dospělé již za 8 - 10 měsíců, je mnohem lepší je ale připouštět až ve věku 12 - 15 měsíců.

   Dospělí jedinci by měli být chováni téměř výhradně v páru (z důvodu značné teritoriality) - malé taxony v teráriu o rozměrech asi 25 x 25 x 40 cm až 40 x 40 x 60 cm (D x Š x V), velké taxony asi 40 x 40 x 70 cm až 50 x 50 x 100 cm. Společný chov 1 samce a 2 - 3 samic je teoreticky možný u malých taxonů (vhodné např. u P. cepediana, jejíž samci samotnou samici výrazně obtěžují) v teráriu min. 60 x 60 x 100 cm (lépe více), s velkým množstvím větví, tyčí a rostlin (např. rodu Sansevieria). Vždy je třeba kontrolovat aktivitu a zdravotní stav jednotlivých samic, pokud by některá omezila příjem potravy, je třeba ji urychleně přestěhovat. U některých velkých druhů (např. P. madagascariensis) je teoreticky možný chov 1 samce a 2 - 3 samic v teráriu min. 80 x 80 x 150 cm (lépe více), ale např. u velmi agresivní P. sundbergi či striktně monogamní P. standingi je možný chov pouze v páru.

Krmení samců a nerozmnožujících se samic hmyzem 2x - 3x týdně v regulovaném množství, gravidní samice obden v množství neregulovaném. Sladké krmení podávat asi 1x za 1 - 2 týdny.

Všechny felsumy potřebují jako denní tropičtí ještěři poměrně intenzivní osvětlení. Pouze druhy z pralesního podrostu (např. P. guttata) nemají příliš ostré světlo rády a upřednostňují rozptýlené. Mnohé druhy (P. dubia, P. ornata, P. standingi aj.) však vyžadují naopak velmi silné intenzivní světlo, vhodná je i složka UV záření.

Při sestavování chovných párů je nutné postupovat obezřetně a zvířata pravidelně kontrolovat, někteří jedinci mohou být na sebe nebezpečně agresivní, jiní naopak neprojevují o sebe žádný zájem. Z důvodu stresu není vhodné přemís»ování jedinců do jiných terárií, pokud si nějaký pár vzájemně zvykne, měl by zůstat ve stejném teráriu a neměli by se u něho vyměňovat jedinci za jiné.

Samičká musí mít k dispozici klidné místo pro snášení vajíček. Osvědčily se duté bambusové tyče, ukryty za kůrou opřenou o stěnu či rostliny rodu Sansevieria. Vajíčka nepřilepená ke stěnám terária by měla být inkubována mimo terárium s dospělými felsumami (riziko napadení mláďat ze strany rodičů). Relativní vlhkost vzduchu asi 70 % při spíše suchém inkubačním substrátu (nesmí být mokrý). Inkubační teplota je vhodná proměnlivá (27 - 30 stupňů C přes den, mírný pokles v noci). Je nutné pravidelné větrání inkubátoru.

 

Použitá literatura:

FUNK, A. (2000): Biologické, ekologické a ekonomické aspekty chovu a rozmnožování gekonů rodu Phelsuma (Gekonidae). - Diplomová práce, KZR AF ČZU, Praha, 175 s., nepublikováno.

FUNK, A. (2000): Biologické a ekologické aspekty chovu a rozmnožování gekonů rodu Phelsuma. - Chamaeleo, Praha, 10: 13 - 53.

 

Komentáře

     

    Pro vkládání komentářů a diskusních vláken musíte být registrovaní a přihlášení.