Jste zde » úvod články gekoni Gekoni rodu Phelsuma - aktuální stav poznání

Gekoni rodu Phelsuma - aktuální stav poznání

Autor: Andrej Funk 15.11.2002 Kategorie: gekoni

Gekoni rodu Phelsuma - aktuální stav poznání

Andrej Funk

(podle Herpetologické infomace - informační bulletin České herpetologické společnosti, Praha, 2002, 2+3: 10-16)

 

   Gekoni rodu Phelsuma GRAY, 1825 (Sauria: Gekkota: Gekkonidae: Gekkoninae) se rozšířili na mnoha ostrovech Indického oceánu, takže představují velmi zajímavou skupinu pro studium ostrovní diversity, evoluce, ekologických adaptací, etologie apod. Jsou stále vděčným objektem i pro systematické herpetology, protože jsou nadále objevovány a popisovány zcela nové taxony (např. v letech 1991-2001 byly nově objeveny P. antanosy, P. berghofi, P. hielscheri, P. klemmeri, P. malamakibo, P. masohoala, P. modesta isakae, P. pronki a P. quadriocellata lepida), stejně jako jsou některé z těch dříve popsaných podrobovány revizím a změnám, v rámci nichž jsou také popisovány taxony jiné (např. synonymizace P. lineata chloroscelis a P. lineata bifasciata s P. lineata lineata a popis P. lineata elanthana, odlišení P. borbonica mater od P. borbonica borbonica, povýšení P. ornata inexpectata na P. inexpectata, či naopak přeřazení P. leiogaster leiogaster na P. modesta leiogaster, P. leiogaster isakae na P. modesta isakae a synonymizace P. leiogaster trautmanni s P. modesta modesta - což je ale do jisté míry zpochybňováno, apod.).

   Pro alespoň orientační přiblížení aktuálního stavu následuje přehled všech známých 65 taxonů (40 druhů s řadou poddruhů) gekonů rodu Phelsuma GRAY, 1825 s uvedením jejich Terra typica:
- P. abbotti abbotti STEJNEGER, 1893 - ostrov Aldabra (Seychely),
- P. abbotti chekei BÖRNER et MINUTH, 1984 - Diego Suarez - sev. Madagaskar,
- P. abbotti sumptio CHEKE, 1982 - ostr. Assumption (Seychely),
- P. andamanensis BLYTH, 1860 - Port Blair (Andamany),
- P. antanosy RAXWORTHY et NUSSBAUM, 1993 - Petriky - jv. Madagaskar,
- P. astriata astriata TORNIER, 1901 - ostr. Mahé (Seychely),
- P. astriata semicarinata CHEKE, 1982 - ostr. Praslin (Seychely),
- P. barbouri LOVERIDGE, 1942 - Ambohimirandrana - centr. Madagaskar,
- P. berghofi KRÜGER, 1996 - Somisiky - jv. Madagaskar,
- P. borbonica borbonica MERTENS, 1966 - Le Brulé - ostr. Réunion (Maskarény),
- P. borbonica agalegae CHEKE, 1975 - ostr. Agalega (Maskarény),
- P. borbonica mater MEIER, 1995 - Basse Vallée - ostr. Réunion (Maskarény),
- P. breviceps BOETTGER, 1894 - Lac Tsimanampetsotsa - jz. Madagaskar,
- P. cepediana (MERREM, 1820) - ostr. Mauritius (Maskarény),
- P. comorensis (BOETTGER, 1913) - La Grille - ostr. Grande Comore (Komory),
- P. dubia (BOETTGER, 1881) - Majunga - sz. Madagaskar,
- P. edwardnewtoni BOULANGER, 1884 - ostr. Rodriguez (Maskarény),
- P. flavigularis MERTENS, 1963 - Perinet (Andasibe) - vých. Madagaskar,
- P. gigas (LIÉNARD, 1842) - ostr. Frégat u Rodriguezu (Maskarény),
- P. guentheri BOULANGER, 1885 - ostr. Round Island u Mauritia (Maskarény),
- P. guimbeaui guimbeaui MERTENS, 1963 - Pailles - ostr. Mauritius (Maskarény),
- P. guimbeaui rosagularis VINSON et VINSON, 1969 - Les Mares - ostr. Mauritius (Maskarény),
- P. guttata KAUDERN, 1922 - Fandrarazana - sv. Madagaskar,
- P. hielscheri RÖSLER, OBST et SEIPP, 2001 - Morondava - záp. Madagaskar,
- P. inexpectata MERTENS, 1966 - Manapany les Baines - ostr. Réunion (Maskarény),
- P. klemmeri SEIPP, 1991 - sz. Madagaskar,
- P. laticauda laticauda (BOETTGER, 1880) - ostr. Nosy Bé u sz. Madagaskaru,
- P. laticauda angularis MERTENS, 1964 - Antsohihy - sz. Madagaskar,
- P. lineata lineata (GRAY, 1842) - Tamatave - vých. Madagaskar,
- P. lineata bombetokensis MERTENS, 1964 - Marovoay - sz. Madagaskar,
- P. lineata dorsivittata MERTENS, 1964 - Joffreville - sev. Madagaskar,
- P. lineata elanthana KRÜGER, 1996 - Antananarivo - centr. Madagaskar,
- P. lineata punctulata MERTENS, 1970 - pohoří Tsaratanana - sev. Madagaskar,
- P. madagascariensis madagascariensis (GRAY, 1831) - Tamatave - vých. Madagaskar,
- P. madagascariensis boehmei MEIER, 1982 - Perinet (Andasibe) - vých. Madagaskar,
- P. madagascariensis grandis GRAY, 1870 - Diego Suarez - sev. Madagaskar,
- P. madagascariensis kochi MERTENS, 1970 - Maevatanana - sz. Madagaskar,
- P. malamakibo NUSSBAUM et al., 2000 - Andohahela - jižní Madagaskar,
- P. masohoala RAXWORTHY et NUSSBAUM, 1994 - Cap Est - sv. Madagaskar,
- P. modesta modesta MERTENS, 1970 - Ambovombé - jižní Madagaskar,
- P. modesta leiogaster MERTENS, 1973 - Tulear - jz. Madagaskar,
- P. modesta isakae MEIER, 1993 - Isaka - jv. Madagaskar,
- P. mutabilis (GRANDIDIER, 1869) - Menabé - záp. Madagaskar,
- P. nigristriata MEIER, 1984 - ostr. Mayotte (Komory),
- P. ocellata (BOULENGER, 1885) - Leliefontein - Jihoafrická rep.,
- P. ornata GRAY, 1825 - Sebastopol - ostr. Mauritius (Maskarény),
- P. parkeri LOVERIDGE, 1941 - Kinowe - ostr. Pemba u Tanzanie,
- P. pronki SEIPP, 1995 - central. Madagaskar,
- P. pusilla pusilla MERTENS, 1964 - Ambila-Lemaitso - vých. Madagaskar,
- P. pusilla hallmanni MEIER, 1989 - Perinet (Andasibe) - vých. Madagaskar,
- P. quadriocellata quadriocellata (PETERS, 1883) - Perinet (Andasibe) - vých. Madagaskar,
- P. quadriocellata bimaculata KAUDERN, 1922 - Fandrarazana - sv. Madagaskar,
- P. quadriocellata lepida KRÜGER, 1993 - Andapa - sv. Madagaskar,
- P. quadriocellata parva MEIER, 1983 - Tamatave - vých. Madagaskar,
- P. robertmertensi MEIER, 1980 - ostr. Mayotte (Komory),
- P. seippi MEIER, 1987 - ostr. Nosy Bé u sz. Madagaskaru,
- P. serraticauda MERTENS, 1963 - Ivoloina - vých. Madagaskar,
- P. standingi METHUEN et HEWITT, 1913 - Andranolaho u Tongobory - jz. Madagaskar,
- P. sundbergi sundbergi RENDHAL, 1939 - ostr. Praslin (Seychely),
- P. sundbergi ladiguensis BÖHME et MEIER, 1981 - ostr. La Digue (Seychely),
- P. sundbergi longinsulae RENDHAL, 1939 - ostr. Long Island (Seychely),
- P. v-nigra v-nigra (BOETTGER, 1913) - ostr. Mohéli (Komory),
- P. v-nigra anjouanensis MEIER, 1986 - ostr. Anjouan (Komory),
- P. v-nigra comoraegrandensis MEIER, 1986 - ostr. Grande Comore (Komory),
- P. v-nigra pasteuri MEIER, 1984 - ostr. Mayotte (Komory).

   Poznámky k ostrovní diversitě a rozšíření felsum: pravděpodobné výchozí centrum rozšíření rodu je ostrov Madagaskar, kde žije i největší počet známých taxonů (37 původních a 1 zavlečený člověkem, z toho 35 endemických). Felsumy dále pronikly východně na Maskarény (11 taxonů původně endemických, z toho 2 činností člověka vyhynulé), severně na Seychely (8 taxonů, z toho 7 endemických), severovýchodně až na vzdálené Andamany (1 endemický druh) a západně na Komory (9 taxonů, z toho 7 endemických), Pembu (1 endemický druh) a Zanzibar a přilehlé pobřeží Tanzanie (1 druh rozšířený i jinde - P. dubia žijící i na Komorách a Madagaskaru). Zoogeograficky je trochu záhadný druh Phelsuma ocellata, protože žije izolovaně až v oblasti Namaqualandu na severozápadě Jihoafrické republiky a jihozápadě Namibie (v minulosti byl řazen do rodů Rhotropus a monotypického Rhotropella).

   Poznámky k fylogenezi: Russel (1972) řadil rod Phelsuma do příbuzenstva rodů Lygodactylus, Microscalabotes, Millotisaurus a Ailuronyx. Joger (1985) diskutoval příbuzenské vztahy s rody Ailuronyx, Homopholis, Microscalabotes a Lygodactylus. Kluge (1983) naproti tomu navrhoval pro africké a madagaskarské gekony třídění do tribu Gekkonini, kam mimo jiné řadil i rody Ailuronyx, Homopholis, Lygodactylus, Microscalabotes, Millotisaurus aj., a tribu Ptyodactylini, kam zařadil rod Phelsuma vedle rodů Afroedura, Chondrodactylus, Colopus, Ebenavia, Pachydactylus, Paroedura, Phyllodactylus, Rhotropus aj. Bauer (1990) potvrdil monofyletičnost rodu Phelsuma včetně druhu P. ocellata, ale odmítl monofyletičnost dříve navrhované skupiny rodů Phelsuma, Homopholis a Phyllodactylus. Kluge a Nussbaum (1995) diskutují opět prastarou představu příbuznosti rodů Phelsuma a Lygodactylus.

   Poznámky k ekologickým adaptacím: felsumy úspěšně obsadily nejrůznější typy biotopů, mnohdy se liší úzkou vazbou na ekologické a mikroklimatické podmínky i jednotlivé poddruhy v rámci druhu (např. P. borbonica agalegae suché, horké a slunečné klima v nížině, P. borbonica borbonica horský deštný les, P. borbonica mater ještě výraznější vazba na horský deštný les; P. madagascariensis madagascariensis humidní nížinný neopadavý les, P. madagascariensis boehmei horský deštný les, P. madagascariensis grandis semihumidní poloopadavý až opadavý nížinný les, P. madagascariensis kochi polosuchý opadavý nížinný les, apod.). Různé taxony tak žijí od nížinných deštných lesů (např. P. lineata lineata, P. quadriocellata parva, P. guttata aj.), horských deštných lesů (P. pusilla hallmanni, P. flavigularis aj.), přes semihumidní nížinné lesy (P. abbotti chekei, P. laticauda laticauda aj.), polosuché a suché nížinné porosty (např. P. mutabilis), až po třeba skalnaté horské oblasti s horkým a suchým dnem a chladnou a vlhkou nocí (P. barbouri) či aridní polopouštní oblasti s porosty trnitého sukulentního buše (P. breviceps, P. standingi, P. modesta modesta aj.).

   Etologické poznámky: většina druhů felsum žije v přírodě v harémových skupinách - 1 samec s velkým teritoriem (u velkých druhů P. madagascariensis a P. sundbergi i celý kmen stromu či palmy) zahrnujícím menší teritoria několika samic. Samci všech druhů jsou vzájemně vysoce agresivní. Samice jsou vzájemně rovněž velmi agresivní. U některých druhů může být samec mimo páření agresivní i vůči samicím (např. P. serraticauda). Někdy mohou žít pouze v páru, např. u druhu P. standingi je zřetelná tendence k monogamii. Při chovu v teráriu je doporučitelný spíše chov v páru než v harému, protože se v omezeném prostoru terária většinou nedaří dosáhnout dostatečné velikosti teritorií samic a ty se vzájemně stresují až napadají. Někdy může ale v párovém chovu samec stresovat samici zvýšenou pozorností, např. u P. cepediana. Felsumy jako denní a pestře zbarvení gekoni (soumračnou aktivitu má pouze P. guentheri) spolu komunikují hlavně optickými signály (rozličné prvky chování při seznamování, námluvách, vymezování teritoria, agresivitě, dominantních a submisivních polohách atd.), jen doplňkově i méně výraznými hlasovými projevy (význam bude mít jistě i pachová komunikace mazovými produkty samčích femorálních pórů).

   Druhy se částečně liší i při rozmnožování - některé vajíčka lepí na kmeny, stěny a jiné předměty (např. P. borbonica, P. cepediana, P. dubia, P. flavigularis, P. guentheri, P. guimbeaui, P. inexpectata, P. ornata), či lepí pod kameny (P. barbouri), ostatní je volně pokládají do dutin, mezi listy rostlin apod. U druhů lepících vajíčka byla někdy v teráriu pozorována péče ze strany samice - olizování vajíček (např. u P. dubia). U P. standingi byla pozorována tolerance vlastních mláďat (výrazné příčné pruhování), u většiny ostatních druhů dospělci mláďata běžně napadají. U gekonů tohoto rodu (např. u P. dubia, P. madagascariensis) byl prokázán vliv teploty na tvorbu pohlaví při inkubaci a to varianta samice při nízké teplotě (26 °C) a samci při vysoké teplotě (32 °C).

   Poznámky k ohrožení a ochraně: vzhledem ke svému výskytu převážně na ostrovech Indického oceánu jsou felsumy potenciálně a mnohé taxony bohužel už reálně ohroženy ničením původních biotopů, hlavně na Madagaskaru, ale i na Mauritiu a jinde. Nejvíce ohroženy jsou přirozeně druhy žijící na malém území (např. P. antanosy, P. guentheri, P. inexpectata, P. klemmeri, P. serraticauda aj.) či vázané na specifický biotop (např. P. guimbeaui guimbeaui žije jen na dostatečně vzrostlých stromech, ale v oblasti jejího výskytu na západním Mauritiu je jich v intenzivně zemědělské krajině už nedostatek). Problémy mohou způsobovat i introdukce nepůvodních organismů - kočky a krysy už způsobily úplné vyhynutí druhů P. edwardnewtoni a P. gigas (žily na maskarénských ostrovech Rodriguez a Frégate) a pravděpodobně i P. guentheri na Mauritiu (přežila pouze vzácně na ostrůvku Round Island). Populace felsum na Mauritiu jsou snižovány agamou Calotes versicolor (dovezená z Jávy kolem r. 1900) a asijskou užovkou Lycodon aulicus (je pravděpodobně příčinou výrazného poklesu populace Phelsuma ornata na nedalekém ostrůvku Ile aux Aigrettes).

   V Red Data Book IUCN z r. 1999 jsou uvedeny P. guentheri a P. ocellata v kategorii EN D1 (endengered, ohrožený druh) a P. standingi v kategorii VU A1 cd (vulnerable, zranitelný druh). Z důvodů chovatelské atraktivity a potenciálnímu riziku zvýšení jejich ohrožení nekontrolovatelným mezinárodním obchodem jsou všichni gekoni rodu Phelsuma zařazeni v konvenci CITES v příloze II.

 

Komentáře

     

    Pro vkládání komentářů a diskusních vláken musíte být registrovaní a přihlášení.