Jste zde » úvod články gekoni Biologické a ekologické aspekty chovu a rozmnožování gekonů rodu Phelsuma

Biologické a ekologické aspekty chovu a rozmnožování gekonů rodu Phelsuma

Autor: Andrej Funk 26.05.2003 Kategorie: gekoni

Biologické a ekologické aspekty chovu a rozmnožování gekonů rodu Phelsuma

Andrej Funk

(podle Chamaeleo - časopis České společnosti pro teraristiku a herpetologii, Praha, 2000, 10: 13-53)

 

Věnováno památce pana Rudolfa Goschlera (Praha), od něhož jsem získal své první felsumy.

 

1. Úvod

Gekoni rodu Phelsuma GRAY, 1825 (čeleď Gekkonidae, podčeleď Gekkoninae, tribus Ptyodactylini) se vyskytují na ostrovech Madagaskar, Komory, Maskarény, Seychely, Andamany, Zanzibar a Pemba, též ve východní Tanzanii a v jihozápadní Africe. V současnosti je známo 38 druhů s řadou poddruhů - celkem 63 taxonů, další objevy nových forem, event. revize stávajících se dají ještě očekávat. Dva druhy jsou už ale bohužel člověkem zároveň vyhubeny.

Afričtí gekoni obecně (zvláště stromové formy, včetně felsum) jsou ohroženi na mnoha místech rozsáhlou destrukcí jejich životního prostředí a riziko pro mnohé z nich představuje i mezinárodní obchod pro módní chovy "domácích mazlíčků" (tedy amatérské podoby teraristiky), hlavně importy z Madagaskaru a Tanzanie (BAUER 1997).

Madagaskar patří k místům, jejichž příroda mizí nejrychleji - už 90 % jeho deštných lesů bylo zničeno. Mnohé druhy madagaskarských zvířat (včetně felsum) jsou proto ohroženy vyhynutím a může se stát, že přežijí pouze v chovech některých zoologických zahrad a privátních chovatelů. Ovšem i obchod s těmito zvířaty znamená pro ně určité nebezpečí, protože se často dostanou do rukou méně zkušených chovatelů, takže lov atraktivních druhů může být pro malé přírodních populace dalším rizikovým faktorem. Podle HALLMANNA, KRÜGERA & TRAUTMANNA (1997) bylo např. jen do Německa z Madagaskaru v případě Phelsuma madagascariensis (která se ale v teráriích většinou dobře rozmnožuje) dovezeno v r. 1990 celkem 6 556 jedinců, v r. 1991 pak 7 607 kusů a v r. 1992 ještě 870 exemplářů. U P. standingi (která se ale rozmnožuje již komplikovaněji, většina importovaných zvířat nemá zájem o páření) to v r. 1990 bylo 799 kusů a v r. 1991 dalších 1 459 jedinců. U obtížně chovatelné a jen těžko rozmnožitelné P. flavigularis (v teráriích se dosud asi nepodařilo odchovat 2. filiální generaci) bylo dovezeno 697 jedinců v r. 1990 a 1 003 kusy v r. 1991.

Také Maskarény jsou ostrovy s vážně poškozenou přírodou a patří mezi nejlidnatější krajiny v Africe. Na Mauritiu jsou felsumy žijící v nížinné části ostrova (P. ornata a P. guimbeaui, zčásti i P. cepediana), ohrožovány likvidací původních porostů rostlin rozšiřující se produkcí cukrové třtiny. Zároveň zde snižuje stavy felsum agama Calotes versicolor (zavlečená sem z Jávy člověkem někdy kolem r. 1900), která se často živí malými denními ještěrkami (KRAUSE 1997 a 1998). Dalším na Mauritiu nepůvodním predátorem je asijská užovka Lycodon aulicus, jež se rovněž živí gekony - je pravděpodobně příčinou výrazného poklesu populace P. ornata na ostrůvku Ile aux Aigrettes (HALLMANN, KRÜGER & TRAUTMANN 1997).

Novou formu ohrožení představuje pro některé felsumy módní expanze tzv. "turistiky pod palmami". Vlna turistů z bohatých zemí navštěvuje "tropické ráje" na Seychelách, Mauritiu, Réunionu i Madagaskaru a vyžaduje pro své pohodlí hotelové prostředí bez "obtížného hmyzu". Nato reagují hoteliéři používáním vysokých dávek insekticidů, což způsobuje kontaminaci a otravy gekonů žijících synantropně na budovách domů, tedy i mnoha felsum (HALLMANN, KRÜGER & TRAUTMANN 1997).

Velké riziko představuje pro některé druhy jejich omezený výskyt na značně malém území. Např. Phelsuma antanosy (objevena teprve v r. 1993) je dosud známa pouze ze 2 lokalit, kdy jedna z nich (Bei Petriky) se nachází 15 km severovýchodně od neustále se rozrůstajícího města Taolanaro (též Fort Dauphin). Již nyní je v okolí hustota osídlení asi 100 lidí na km2 a krajina je značně pozměněná. U P. lineata punctulata zase není žádná její lokalita známa vůbec - v r. 1970 byla popsána podle 2 exemplářů z blíže neurčeného místa v horském masivu Tsaratanana na severu Madagaskaru (HALLMANN, KRÜGER & TRAUTMANN 1997). Teprve v r. 1991 popsaná P. klemmeri byla nalezena na lokalitě o ploše pouhých několika stovek čtverečních metrů v údolí mezi ostrohrannými krasovými skálami na severu Madagaskaru (VERGNER 1997 a). Zatím byly objeveny celkem 3 podobné malé lokality (HALLMANN, KRÜGER & TRAUTMANN 1997). Jiným příkladem je P. inexpectata, která žije na Réunionu na asi 3 km dlouhém pásu podél jižního pobřeží, jen 250 až 300 m hluboko do vnitrozemí (BUKOVSKÝ 1999 d).

Felsumy patří mezi atraktivní terarijní chovance, takže byli do nedávné minulosti ve velkých počtech dováženi do Evropy a USA. Nyní jsou chráněni tzv. Washingtonskou konvencí (CITES), v jejíž seznamech je celý rod uveden v II. kategorii. Zájem o importy z přírody je ovšem nadále velký. Proto byl na zasedání Stálého výboru CITES v únoru 1999 zaveden až do případného odvolání na některém z příštích zasedání úplný zákaz vývozu gekonů rodu Phelsuma z Madagaskaru s výjimkou druhů P. laticauda, P. lineata, P. madagascariensis a P. quadriocellata (KUČERA & VERGNER 1999).

Je proto důležité, aby chovatelé byli schopni tyto gekony pravidelně rozmnožovat, což povede jak k výraznému omezení zájmu o import zvířat odchycených v přírodě, tak naopak k možnostem jejich zpětné reintrodukce do původních lokalit - příkladem může být úspěšná reintrodukce Phelsuma guentheri, endemitu ostrůvku Round u Mauritia, která žila do 16. století i na sousedním Mauritiu, než zde byla člověkem vyhubena (HALLMANN, KRÜGER & TRAUTMANN 1997). V letech 1948 - 1969 se odhadoval výskyt P. guentheri na Round Islandu na 1 500 - 1 800 kusů (stavy zdejších endemitních druhů plazů byly omezeny likvidací původní vegetace dovezenými králíky a kozami). Tropický cyklón v r. 1975 poničil zbytky palmových porostů, takže následná expedice pozorovala už pouhých 200 - 300 gekonů P. guentheri. Gerald Durrell a jeho nadace získaly povolení na dovoz 20 exemplářů pro záchranný chov v ZOO Jersey (BLOXAM & VOKINS 1978). V letech 1976 - 1998 bylo jen v ZOO Jersey při celkovém dovozu 23 kusů z přírody odchováno 246 exemplářů (COOPER, BLOXAM & TONGE 1998). Několik jedinců bylo oficiálně přenecháno též vybraným privátním teraristům (v Německu, Holandsku a Francii - tato zvířata jsou však nadále majetkem mauritijské vlády a pod kontrolou ZOO Jersey) a dalším ZOO v Anglii, Kanadě a USA. Většina odchovaných jedinců byla ale reintrodukována na Round Island (ANONYMUS 1988). ZOO Jersey se ve spolupráci s vládami Mauritia a Nového Zélandu zaměřila v letech 1984 - 1986 také na odstranění zdivočelých koz a králíků i výsadbu palem. To vedlo k postupné revitalizaci ostrova (GRIM 1992). Pozorování z r. 1993 odhadují přírodní populaci P. guentheri na asi 1 000 kusů (HALLMANN, KRÜGER & TRAUTMANN 1997).

K úspěšnému rozmnožování felsum v teráriu je nutné zvládat celkovou technologii jejich chovu. Tato práce se proto snaží přiblížit a zhodnotit různé aspekty chovu a odchovu těchto ještěrů a navrhnou jeho optimální metodiku.

 

2. Literární rešerše

Popis různých forem, přehled o jejich výskytu a ekologických požadavcích, biologii a chovu u většiny druhů felsum uvádí HEKEL & SCHMIDT (1995), biologii, ekologické požadavky a hlavně chov celého rodu přibližují též HESELHAUS (1986) a McKEOWN (1993), ovšem nejpodrobnější monografii o taxonomii, biologii, rozšíření, ekologii a chovu felsum zatím zpracovali HALLMANNN, KRÜGER & TRAUTMANN (1997).

Méně obvyklé zajímavosti z potravní biologie jinak hmyzožravých a nektarem se živících felsum uvádějí HOFER (1996) - lov halančíků Pachypanchax playfairii z akvária na verandě bungalovu na Seychelách gekonem P. sundbergi; a RÖSLER (1989), který zkoumal ochotu felsum k pojídání vajíček. Etologií a epigamními projevy P. guentheri se zabýval LANGEBAEK (1979), některé prvky chování P. laticauda popisuje MORAVEC (1999). Srovnávací studii charakteristik snůšek, vajíček a mláďat několika desítek druhů a poddruhů gekonů (včetně několika taxonů felsum) prováděl RÖSLER (1993). Projevy sexuálního chování a výsledky při rozmnožování některých felsum zhodnocují VERGNER (1977, 1979 a) a VERGNER (1990 a, b).

Informace o ekologických a klimatických podmínkách na lokalitách různých felsum podávají u ostrova Praslin na Seychelách HOFER (1996), ostrova Mayotte v Komorách MEIRTE (1997), ostrovů Agalega v Maskarénách MEIER (1994), ostrova Réunion LEHR (1996), ostrova Mauritius BUKOVSKÝ (1999 d), GRECKHAMER (1993) a KRAUSE (1997 a 1998), a různých oblastí Madagaskaru BÁLEK (1994 a, b, 1995), BERGHOF (1995), BUKOVSKÝ (1999 b, c), HOŠEK (1993) a ZOBEL (1987).

Doporučení pro chov felsum lze nalézt v mnoha pracích - některé jsou spíše obecné a stručné (BRUINS 1999, ČIHAŘ 1989, JES 1988, KUDRJAVCEV, FROLOV & KOROLEV 1991, KOCOUREK & KRÁL 1997, OBST, RICHTER, JACOB et al. 1984, SZALAY & SZALAYOVÁ 1990, SZALAY & ŠENK 1998, VERGNER a VERGNEROVÁ 1986), jiné sice stručné, ale konkrétnější k požadavkům vícero druhů (HENKEL & SCHMIDT 1995, KLÁTIL 1999, KRAUS & KOCIÁN 1998, VERGNER 1977). Mnohé publikace jsou speciálně zaměřeny na určité druhy (BAKLA 1990, BERGHOF 1995, BLOXAM & VOKINS 1978, BUKOVSKÝ 1999 a, b, c, d, f, COOPER, BLOXAM & TONGE 1998, FUNK 1994 a, b, GRECKHAMER 1993, HAVELKA 1993, KAUFMANN 1980, KMONÍČEK 1999, KRAUSE 1997, 1998, ROGNER 1993, VAJAY 2000, VERGNER 1981, 1990 a, c, d, 1991 b, c, d, 1995, 1997 a) a některé shrnují dost podrobně nároky většího počtu druhů (FUNK 1994 c, VERGNER 1987, 1990 b). Důležitý zdroj informací o metodikách chovu felsum představují monografie věnované tomuto rodu (HALLMANNN, KRÜGER & TRAUTMANN 1997, HESELHAUS 1986, McKEOWN 1993).

 

3. Materiál a metody

Podkladem pro tuto práci se staly 3 metodicky různé bloky pozorování průběhu chovu felsum v časově na sebe navazujících obdobích. Prvním bylo období březen 1989 - červen 1998, kdy ještě neprobíhala činnost na diplomové práci, ale nabyté zkušenosti z chovu felsum jsem průběžně zaznamenával, takže později mohly být zpětně použity a vyhodnoceny. Druhým blokem je období červen 1998 - duben 2000, kdy už jsem předpokládal využití těchto pozorování pro diplomovou práci, takže dosavadní činnost byla doplněna o některá biometrická měření. Od června 2000 (tedy obhajoby diplomové práce) do prosince 2000 následovalo další pozorování a některá měření s cílem jejich využití pro tuto publikaci. Připojený seznam použité literatury jsem využil většinou už při psaní své diplomové práce - pro tuto publikaci má význam tedy nepřímý.

Můj domácí chov gekonů rodu Phelsuma začal v březnu r. 1989. V průběhu téměř 12 let jsem choval celkem 176 jedinců 16 druhů a poddruhů felsum.

 

3. 1. Studovaná zvířata

V případě jednotlivých taxonů byly chovány rozdílné počty zvířat. Také jejich původ byl z různých zdrojů, část pocházela z terarijních odchovů, část byla dovezena přímo z přírody (legální importy z Madagaskaru a Seychelských ostrovů). V následujícím přehledu jsou uvedeny u každého mnou chovaného taxonu celkové počty jedinců a počty samců, samic a mláďat. Pro lepší orientaci v dalším textu jsou samice označovány písmenem F (Female = samice) a indexem - pořadovým číslem (dle sledu pořízení - F1, F2 atd.), samci písmenem M (Male = samec) a pořadovým indexem. Choval jsem níže uvedené druhy a poddruhy felsum:

  1. Phelsuma abbotti abbotti STEJNEGER, 1893 - endemit ostrova Aldabra (Seychely), kde žije na palmách (Pandanus sp.) a domech, celková délka (Ltot) do 110 mm. Chovány 2 samice (F1, F2) a 1 samec (M1) = 3 jedinci;
  2. Phelsuma abbotti chekei BÖRNER & MINUTH, 1984 - severní a severozápadní Madagaskar a ostrov Nosy Bé, kde žije na kokosových palmách, stromech, v zahradách a na domech, celková délka (Ltot) 130 - 160 mm. Chovány 1 samice (F1), 1 samec (M1), 1 koupené a 1 narozené mládě = 4 jedinci;
  3. Phelsuma barbouri LOVERIDGE, 1942 - pohoří Ankaratra (až 2 600 m n. m.) v centrálním Madagaskaru, kde žije na zemi a na skalách, Ltot do 150 mm. Chovány 1 samice (F1) a 3 samci (M1 - M3) = 4 jedinci;
  4. Phelsuma comorensis (BOETTGER, 1913) - endemit ostrova Grande Comore (Komory), žije na stromech a banánovnících v horách (600 - 1 000 m n. m.), Ltot až 120 mm. Chovány 1 samice (F1), 1 samec (M1) a 3 mláďata narozená = 5 jedinců;
  5. Phelsuma dubia (BOETTGER, 1881) - západní Madagaskar, ostrov Nosy Bé, Komorské ostrovy (Mayotte, Anjouan, Mohéli, Grande Comore), Zanzibar a pobřeží Tanzanie, kde žije na kokosových palmách, na stromech, v zahradách, na pastvinách a domech, Ltot až 160 mm. Chovány 4 samice (F1 - F4), 1 samec (M1) a 1 koupené mládě = 6 jedinců;
  6. Phelsuma guttata KAUDERN, 1922 - východní Madagaskar a ostrov Nosy Boraha, kde žije na stromech a palmách v deštném lese, Ltot do 140 mm. 1 samice (F1) a 1 samec (M1) = 2 jedinci;
  7. Phelsuma laticauda laticauda (BOETTGER, 1880) - severní Madagaskar, ostrov Nosy Bé, atoly Farquhar a Cerf (Seychely), ostrovy Mayotte a Anjouan (Komory); stromy, palmy, banánovníky, agáve a domy, Ltot až 130 mm. Chovány 4 samice (F1 - F4), 5 samců (M1 - M5), 2 koupená a 4 narozená mláďata (z nich odchován samec M4) = 15 jedinců;
  8. Phelsuma lineata lineata (GRAY, 1842) - východní až jihovýchodní Madagaskar, kde žije na stromech, banánovnících a domech v deštném lese, Ltot do 150 mm. Chovány 1 samice (F1), 1 samec (M1) a 1 mládě koupené = 3 jedinci;
  9. Phelsuma lineata dorsivittata MERTENS, 1964 - oblast Joffreville v pohoří Montagne d´Ambre (850 - 1 450 m n. m.) na severním Madagaskaru; stromy v deštném lese, Ltot do 130 mm. Chovány 1 samice (F1) a 1 samec (M1) = 2 jedinci;
  10. Phelsuma madagascariensis madagascariensis (GRAY, 1831) - východní až jihovýchodní Madagaskar a ostrov Nosy Boraha, kde žije na stromech, banánovnících a domech v deštném lese, Ltot až 240 mm. 1 samec (M1) a 1 mládě koupené = 2 jedinci;
  11. Phelsuma madagascariensis grandis GRAY, 1870 - severozápadní a severní Madagaskar a ostrov Nosy Bé; stromy a domy v polovlhkém lese, Ltot až 300 mm. Chováno 12 samic (F1 - F12), 7 samců (M1 - M7), 2 mláďata koupená a 84 mláďat narozených (z nich odchována F8) = 104 jedinců;
  12. Phelsuma madagascariensis kochi MERTENS, 1954 - západní Madagaskar, stromy a domy v polovlhkém lese, Ltot až 220 mm. Chovány 2 samice (F1, F2), 1 samec (M1) a 7 mláďat narozených = 10 jedinců;
  13. Phelsuma quadriocellata quadriocellata (PETERS, 1883) - východní Madagaskar, kde žije na stromech a banánovnících v deštném lese, Ltot do 110 mm. Chovány 2 samice (F1, F2) a 3 koupená mláďata = 5 jedinců;
  14. Phelsuma standingi METHUEN & HEWITT, 1913 - jihozápadní Madagaskar, suchý trnitý buš, Ltot až 260 mm. 1 samice (F1) a 1 samec (M1) = 2 jedinci;
  15. Phelsuma sundbergi sundbergi RENDAHL, 1939 - Seychelské ostrovy (Praslin, Curieuse, Chauve Souris, Round, Denis, Platte, Marie Louise a Poivre), kde žije na kokosových palmách, mořských kokosech (Lodoicea maldivica) a domech, Ltot do 220 mm. 1 samice (F1), 1 samec (M1) a 1 mládě narozené = 3 jedinci;
  16. Phelsuma sundbergi longinsulae RENDAHL, 1939 - Seychely (Mahé, Ste. Anne, Cerf, Long, Cacheé, Anonyme, Souris, Islette, Conception, Thérese, Silhouette, North, Frégate, Bird, Cosmoledo a Remire); kokosové palmy, stromy Ficus sp., Casuaria sp. aj., Ltot 120 - 150 mm. Chovány 1 samice (F1), 2 samci (M1, M2) a 3 mláďata narozená = 6 jedinců.

 

3. 2. Technické zajištění chovu

K chovu využívám pokoj, jehož okno je orientováno na západ. V jarních až podzimních měsících zde v odpoledních hodinách bývá poměrně světlo až slunečno (záleží přirozeně na počasí), v letních měsících se okno musí trochu zastiňovat žaluziemi, aby nedocházelo k přílišnému přehřívání. V zimním období funguje ústřední topení.

Terária jsou celoskleněná. Část nádrží má vstup zepředu skleněnými dvířky, část má stropní víko (rám s drátěným pletivem - světlost 2 mm). U terárií s čelními dvířky zajiš»ují větrání pásy drátěného pletiva na stropě, případně i na boku nádrže. Rozměry (uvedeny jako délka x šířka x výška) terárií: 2 terária 300 x 195 x 205 mm s čelními dvířky (odchov mláďat), 1 terárium 400 x 240 x 260 mm se stropním víkem (chov menších druhů), 1 terárium 450 x 190 x 250 mm se stropním víkem (odchov mláďat), 1 terárium 400 x 250 x 250 mm se stropním víkem (odchov mláďat a chov menších druhů), 1 terárium 400 x 220 x 290 mm se stropním víkem (odchov mláďat a chov menších druhů), 1 terárium 500 x 250 x 350 mm se stropním víkem (chov menších druhů), 1 terárium 600 x 270 x 400 mm se stropním víkem (chov menších druhů), 1 terárium 250 x 260 x 500 mm s čelními dvířky (chov odrostlých mláďat a menších druhů), 1 terárium 400 x 450 x 700 mm s čelním vstupem (chov P. madagascariensis grandis) a 8 terárií 300 x 500 x 750 mm s čelním vstupem, ve dvou patrech na společné kovové konstrukci (chov většiny felsum, velkých i menších druhů). Pro chov některých mláďat byly používány též 3 litrové skleněné zavařovací lahve kryté drátěným pletivem, případně plastové krabičky různých rozměrů.

Zadní stěny u terárií 300 x 195 x 205 mm jsou vymodelovány epoxidovou pryskyřicí s polystyrenem a jemným pískem, podobně zadní stěny u terárií 250 x 260 x 500 mm a 600 x 270 x 400 mm jsou obloženy v sádře přilepenými kameny a zadní i boční stěny u terárií 300 x 500 x 750 mm jsou polepeny pískem, kameny a kusy stromové kůry. Ostatní terária jsou bez podobných úprav. Jako substrát byla používána směs zahradnické zeminy s rašelinou a pískem, později směs substrátu z kokosovníku (Lignocel) a rašeliníku (Sphagnum sp.), nyní většinou pouze Lignocel.

Vnitřní vybavení tvoří miska s vodou, někdy o zadní stěnu opřený větší kus stromové kůry (úkryt), někdy rourovité přepravky z tvrdé lepenky o výšce 130 mm a průměru 75 mm (místo pro snůšky). Nezbytnou součástí jsou vertikálně či na šikmo orientované větve na šplhání, event. částečně duté bambusové tyče. Zpočátku byly často používány i květináče s rostlinami rodu Sansevieria, u některých menších druhů felsum též rodu Scindapsus. Nyní jsou v mnoha teráriích umělohmotné zelené imitace rostlin (kapradiny aj.).

Osvětlení a vyhřívání zajiš»ovaly zpočátku klasické žárovky (dle velikosti terária a druhu felsum o výkonu 25 - 60 W, většinou 25 W) umístěné buď těsně nad stropním víkem z pletiva, nebo zavěšené přímo uvnitř terária (kryté hliněnými květináči). Menší terária stojí většinou přímo u okna, některé nádrže jsou umístěna sice trochu dál, ale stále přímo proti oknu (ničím nezastíněna). Konstrukce s 8 velkými terárii 300 x 500 x 750 mm stála zpočátku po řadu let také hned u okna, ovšem orientována bokem. Nedávno byla z prostorových důvodů přemístěna na vzdálenější místo pokoje, což vedlo ke snížení intenzity osvětlení. To bylo provizorně a částečně zlepšováno žárovkami s vyšším jasem (Osram Light), event. typu Special clear E 14 (Osram, 25 W), nyní je řešena koncepčněji instalací trubicových zářivek s teplým bílým světlem.

Délka umělého osvětlení je v zimě (prosinec - únor) 8 - 10 hodin denně, v ostatních měsících 10 - 12 hodin. Od r. 1998 využívám k automatické regulaci délky osvětlení (a vyhřívání) časový spínač Timer Comfort I (firma Hama) a časový spínač 34K020 (firma Kinel).

Potřebná vlhkost terárií je dosahována pravidelným rosením, přítomností misek s vodou a vlhčením substrátu (intenzita je rozdílná podle konkrétních požadavků jednotlivých druhů a poddruhů felsum).

Mikroklima bylo vytvářeno podle tří základních schémat a jednoho doplňujícího (speciálního). Pro pracovní skupinu "dubia - laticauda" se udržovala průměrná denní teplota 25 - 30 °C (s možností lokálního ohřátí až na 32 - 34 °C), noční pokles na 20 - 25 °C, relativní vzdušná vlhkost střední (asi 60 - 80 %) - 1x do týdne důkladné provlhčení substrátu, 1x za 1 - 2 dny porosení terária. Tyto podmínky byly poskytovány taxonům P. abbotti abbotti, P. abbotti chekei, P. comorensis, P. dubia, P. laticauda laticauda, P. madagascariensis grandis, P. madagascariensis kochi, P. sundbergi sundbergi a P. sundbergi longinsulae. U druhu P. comorensis byla trochu vyšší vlhkost (pravidelné rosení, vzhledem k životu v horách může mít i větší poklesy noční teploty), naopak u P. madagascariensis kochi zase trochu vyšší průměrná denní teplota (27 - 30 °C, lokálně 32 - 34 °C) a trochu nižší vlhkost.

U pracovní skupiny "lineata - guttata" byla zajiš»ována nižší průměrná denní teplota 24 - 28 °C (lokálně max. 28 - 30 °C), v noci 20 - 25 °C, relativní vzdušná vlhkost naopak vyšší (asi 80 - 90 %) - provlhčení substrátu 2x do týdne, rosení terária 2x - 3x denně. Takto jsem postupoval u taxonů P. guttata, P. lineata lineata, P. lineata dorsivittata, P. madagascariensis madagascariensis a P. quadriocellata quadriocellata. Důkladné udržování vysoké vzdušné vlhkosti bylo hlídáno zvláště u P. guttata a P. quadriocellata quadriocellata, méně striktně pak u P. lineata lineata.

Pro pracovní skupinu "standingi" byla udržována průměrná denní teplota 27 - 33 °C (možnost lokálního ohřevu až na 35 - 36 °C, teoreticky by byl možný i do 40 °C), noční pokles na 20 - 25 °C (nebylo technicky možné zajistit pokles pod 20 °C, i když optimum by bylo 15 - 20 °C). Relativní vzdušná vlhkost naopak nízká (asi 40 - 60 %) - provlhčování substrátu žádné, rosení mírné a krátké 1 x za 2 - 3 dny (přítomna miska s vodou). V těchto podmínkách jsem choval P. standingi (do této klimatické skupiny patří i další druhy, které jsem zatím nechoval).

Značně specifické podmínky vyžaduje rovněž P. barbouri. Teoreticky by potřebovala denní teplotu po většinu sezóny 27 - 31 °C (lokálně 30 - 35 °C), noční pokles na 15 - 18 °C, po dobu 2 - 3 měsíců pak přes den 24 - 28 °C, v noci jen 10 - 15 °C (možno klesnou i pod 10 °C). Prakticky bylo možné udržovat pouze tyto podmínky - denní teplota 27 - 30 °C (lokálně 31 - 35 °C), noční 20 - 25 °C (někdy krátce mírně pod 20 °C). Byl udržován potřebný denní rytmus relativní vzdušné vlhkosti - přes den a večer sucho (k dispozici miska s vodou), brzy ráno či pozdě v noci intenzivní rosení.

Pro inkubaci vajíček jsem používal pravidelně větrané plastikové dózy (o rozměrech 150 x 60 x 60 mm, později též 150 x 150 x 120 mm a o průměru 135 mm a výšce 85 mm) s polosuchým substrátem (směs rašeliníku Sphagnum sp. a Agroperlitu) - substrát byl v okolí vajíček suchý, vzdálenější části byly mírně zvlhčovány tak, aby se udržovala vyšší relativní vzdušná vlhkost (cca 70 - 80 %). V krátkém počátečním období (v r. 1990) byla udržována konstantní inkubační teplota 28 °C (dóza umístěna v inkubátoru s termostatem), v následném převažujícím období však už výhradně proměnlivá teplota 27 - 31 °C přes den a 22 - 25 °C v noci (dózy umístěny na stropě terária s chovanými felsumami).

 

3. 3. Metodika chovu, výživy a krmení

Zvířata byla chována výhradně v párech (samec a samice) či jednotlivě, malá mláďata někdy ve 2 až 3 kusech společně, většinou ale individuálně. Několikrát byli krátce (vzácněji i déle) z prostorových důvodů společně chováni jedinci dvou různých druhů stejné velikosti. Většinou šlo o 2 samice (P. comorensis, P. dubia, P. laticauda, P. lineata, P. quadriocellata), případně o samce a samici (P. sundbergi longinsulae a P. abbotti chekei), či dokonce o 2 samce (P. abbotti abbotti a P. barbouri). Nějaký čas byli společně chováni s P. laticauda i podobně velcí noční gekoni Cosymbotus platyurus.

V průběhu let bylo v chovu postupně vyzkoušeno několik druhů krmení. Zpočátku (v letech 1989 - 1993) tvořil hmyz asi 70 - 80 % krmné dávky a sladké doplňky (hlavně rostlinného původu) asi 20 - 30 %. Z hmyzu převažoval cvrček domácí (Acheta domestica) - 80 - 90 % v období podzim až začátek léta, 50 - 70 % v létě; dále následovaly larvy potemníka moučného (Tenebrio molitor) - od podzimu do začátku léta 10 - 20 %, v létě kolem 10 %; a konečně na louce smýkaný hmyz tvořený hlavně různými druhy sarančat, event. kobylek a koníků (méně častěji i pavouků, motýlů apod.) - od podzimu do začátku léta 0 %, v létě 20 - 40 %. Pro sladké krmení byla vyráběna kašička z medu, banánu a nastrouhaných jablek a mrkve, případně se používal samotný banán. Někdy jsem zkoušel i v minulosti doporučované sladké smetanové krémy typu Pacholík (české výroby).

Později (v letech 1993 - 1998) došlo k zvýšení relativního množství zkrmovaného hmyzu na asi 80 - 90 %. Změnila se i skladba samotného hmyzu. Od podzimu do začátku léta dominovali asi z 95 % cvrčci - kombinovaně druhy cvrček domácí (A. domestica) a cvrček dvouskvrnný (Gryllus bimaculatus), postupně nabyl významu cvrček banánový neboli stepní (Gryllus assimilis). V omezeném množství jsem zkrmoval i larvy potemníka moučného (T. molitor) a potemníka Zophobas morio, případně šváby Blaptica dubia a Periplaneta sp. či saranče Locusta migratoria. V létě jsem cvrčky podával asi z 80 % zkrmovaného hmyzu a zbytek tvořily smýkaná saranče a kobylky (případně jiní bezobratlí). Jako sladké krmení jsem používal hlavně banán, někdy doplňován medem.

Ještě později (1999 - 2000) byla krmná dávka znovu upravena. Poměr mezi hmyzem a sladkou stravou se pohybuje mezi 60 - 80 % : 20 - 40 %. U hmyzu je dominantním cvrček banánový (G. assimilis), jen někdy v zimním období doplňovaný nedospělými instary cvrčka dvouskvrnného (G. bimaculatus), šváby B. dubia a vzácně i čerstvě svlečenými (měkkými a bílými) larvami potemníka moučného (T. molitor). V létě je občas přidáván smýkaný tříděný hmyz. U sladkého krmiva se vedle banánu výrazně uplatňují ovocné kojenecké přesnídávky několika typů (viz dále), řidčeji med.

Tato výše uvedená strava byla odrostlejším a dospělým felsumám předkládána 2x - 4x týdně (sladké doplňky jen 1x - 4x měsíčně), pravidelně (min. 1x za čtvrt roku) s krátkým obdobím menší frekvence krmení (hmyz 1x - 2x týdně). Samicím je při krmení hmyz poskytován většinou v množství ad libitum, u samců je ale často trochu omezován (např. jen 2 - 3 cvrčci v jedné dávce).

Mláďatům felsum jsou poskytovány hlavně nejmenší vývojová stádia cvrčků, v létě i smýkaného hmyzu, dále též nelétající formy octomilek (Drosophila sp.), v létě někdy i mšice. Sladké krmení stejného typu jako u dospělých felsum. Hmyz je mláďatům zkrmován pokud možno denně v množství ad libitum (většinou volně vypuštěn v chovné nádrži).

Odrostlé a dospělé felsumy jsou krmeny hmyzem většinou z pinzety - lepší přehled o individuálním příjmu a jistota nesetřepání práškových minerálních a vitamínových přípravků z obaleného hmyzu. Plašším jedincům, kteří se báli přijímat potravu nabízenou z pinzety, byl hmyz podáván v miskách (cvrčci s upraveným posledním skákavým párem končetin tak, aby z misky neuprchli a nesetřepávali ze sebe vitamíno-minerální přípravky). Část cvrčků a smýkaných sarančat však občas vypouštím volně do terária - gekoni jsou tak nuceni aktivně lovit, což podporuje jejich pohybovou aktivitu v omezených prostorách nádrže.

Sladké krmení je podáváno zčásti také z pinzety (kousky banánu - někteří jedinci takto nabízený banán ukusují), v případě kašiček, medu a přesnídávek buď přímo na lžičce (felsumy je olizují), nebo na malých mističkách či potíráním na větve (nutné ovšem pravidelně čistit).

Veškerý hmyz (vyjma smýkaného v přírodě) je nakupován. Cvrčci jsou ovšem mezi zakoupením a postupným zkrmením přechováváni v malém skleněném teráriu. Po tuto dobu jsou přikrmováni pro udržení optimální krmné hodnoty. Ke krmeni cvrčků používám listy salátu, kapusty, pampelišky, jetele, vojtěšky, nakrájená jablka, nahrubo strouhanou mrkev, tvrdý tvaroh, vajíčka uvařená natvrdo. Dále jsou přikrmováni sušenými granulemi typu Krmivo pro býložravé leguány (firma Sonnenland Cop Cor s.r.o. Brno) ve složení: obiloviny, červená řepa, mrkev, na» celeru a petržele, špenát, s vysokým obsahem dusíkatých látek, vlákniny, Ca a P (v poměru 2 : 1) a mikroelementy. Rovněž jsou používány sušené granule pro leguány Iguana Food for energy and vitality (firma Natural World z Belgie) s vysokým obsahem proteinů, polysacharidů (vlákniny), vápníku a vitamínů. Někdy pak cvrčky přikrmuji různými suchými granulemi pro psy (dostatek bílkovin).

Od roku 1999 v rámci sladkého krmení pro felsumy často používám různé druhy dětských ovocných přesnídávek. Protože felsumy zřetelně některé z nich upřednostňovaly před jinými, uvádím jejich výrobci deklarovaná složení (pro lepší představu o jejich nutriční hodnotě).

 

Kojenecká výživa Sunárek (firma Heinz) v příchuti jablka a banány ve složení - jablka, banány, brambory, cukr, slunečnicový olej, voda.

Tabulka č. 1: Obsah některých látek a energie ve 100 g kojenecké výživy Sunárek v příchuti jablka a banány

LátkamnožstvíLátkamnožství
bílkoviny1 gsacharidy17 g
tuky2,5 genergie431 kJ

 

Kojenecká výživa Sunárek (firma Heinz) v příchuti ananas ve složení - ananasová š»áva, kukuřičný škrob, voda a vitamin C.

Tabulka č. 2: Obsah některých látek a energie ve 100 g kojenecké výživy Sunárek v příchuti ananas

LátkamnožstvíLátkamnožství
bílkoviny0,3 gvitamin Cmin. 15 mg
tuky0,1 genergie218 kJ
sacharidy12,3 g--

 

Kojenecká výživa Sunárek (firma Heinz) v příchuti višně ve složení - višně, jablka, kukuřičný škrob, plnotučné sušené mléko, kyselina citrónová, voda.

Tabulka č. 3: Obsah některých látek a energie ve 100 g kojenecké výživy Sunárek v příchuti višně

LátkamnožstvíLátkamnožství
bílkoviny1,3 gsacharidy24 g
tuky0,8 genergie461 kJ

 

Kojenecká a dětská výživa Hami (firma Deva - Nové Město n/M.) v příchuti banány a pomeranče ve složení - jablka, banánový protlak, pomerančový koncentrát, vitamin C.

Tabulka č. 4: Obsah některých látek a energie ve 100 g kojenecké výživy Hami v příchuti banány a pomeranče

LátkamnožstvíLátkamnožství
bílkoviny0,4 gvitamin Cmin. 10 mg
tuky0,3 gsodíkmax. 30 mg
sacharidy16,4 genergie290 kJ

 

Sterilovaná kojenecká a dětská výživa Deva (firma Deva - Nové Město n/M.) - ovocná přesnídávka s banány ve složení - jablka, banánový protlak, mrkev, cukr, kyselina citrónová, vitamin C.

Tabulka č. 5: Obsah některých látek a energie ve 100 g kojenecké výživy Deva - ovocné přesnídávce s banány

LátkamnožstvíLátkamnožství
bílkoviny0,6 gvitamin Cmin. 10 mg
tuky0,1 gsodíkmax. 30 mg
sacharidy15,4 genergie269 kJ

 

Neslazený jablečný protlak s jahodami (firma Deva - Nové Město n/M.) ve složení - jablka, jahody, vitamin C.

Tabulka č. 6: Obsah některých látek a energie ve 100 g neslazeného jablečného protlaku s jahodami

LátkamnožstvíLátkamnožství
bílkoviny0,4 gvitamin Cmin. 10 mg
tuky0,1 genergie189 kJ
sacharidy10 g--

 

Kojenecká výživa Hamé - ovocná přesnídávka s broskvemi (firma Hamé - Babice) ve složení - jablka, broskve, cukr, modifikovaný škrob, kyselina citrónová, kyselina askorbová (vitamin C).

Tabulka č. 7: Obsah některých látek a energie ve 100 g kojenecké výživy Hamé - přesnídávce s broskvemi

LátkamnožstvíLátkamnožství
sacharidy19,9 genergie338 kJ
vitamin C30 mg--

 

Všechny tyto přesnídávky a dětské výživy jsou bez konzervačních látek, lepku, umělých barviv a aromát.

Do těchto přesnídávek přimíchávám také sušený práškový krmivový přípravek Gecko Food - Suplementary Food (firma Natural World z Belgie) vyráběný pro felsumy a obsahující b - karoten, dextrózu, vitamíny, vápník a jiné minerály (jde o práškovou směs sušeného ovoce - hlavně banánu - a vitaminových a minerálních přísad).

Zkrmovaný hmyz je vždy obalován práškovou směsí vitamínových a minerálních látek. Postupně jsem používal a kombinoval několik druhů různého původu a složení.

Zpočátku (v letech 1989 - 1994) jsem podával kapalný Combinal AD3 (firma Spofa - Farmak Olomouc) v dávce 1 - 3 kapky preparátu buď rozpuštěné v 5 ml vody, jimiž se navlh-čila injekční stříkačkou špička čenichu felsumy (jazykem si hned čistí oči a nos), a nebo se při-míchaly do kašičky sladkého krmení - vždy 1x za 2 až 3 měsíce. Dále kapalný Combinal E (obsahuje v 1 ml roztoku 40 mg vitamínu E) stejným způsobem, ale 1x za 6 měsíců. Hmyz se obaloval vždy práškovým přípravkem Roboran pro drůbež či Roboran pro exotické ptáky (firma Spofa - Farmak Olomouc), někdy též na prášek rozemletými skořápkami drůbežích vajíček. Krátce jsem používal i směs Roboranu, vaječných skořápek a Pangaminu (z pivovarských kvasnic - vysoký obsah vitamínů B). Příležitostně jsem podával ve vodě pro rosení rozředěný preparát Calcium chloratum (koncentrovaný roztok vápníku). V miskách volně v teráriu byly nahrubo rozdrcené vaječné slepičí skořápky. Takto jsem vracel do nádrže i skořápky z vylíhlých či neoplozených vajíček felsum.

Později (v letech 1994 - 1998) jsem přestal používat kapalné vitamínové preparáty typu Combinal, stejně jako minerální preparát Calcium chloratum. Veškerý hmyz jsem obaloval směsí rozemletých tablet Calcium Spofa (vápník) a přípravku Vitaplastin (obsahově v něm převažují různé minerální látky), každé 3. - 4. krmení jsem obaloval pro změnu práškovým přípravkem Vitamix pro exotické ptáky (firma Biofaktory Praha) a 1x do měsíce byl takto používán i Supervit D (firma Biofaktory Praha). Všechny tyto látky byly přimíchávány i do sladkého krmení. Krátce byl v roce 1998 používán i Vitamix Rep pro plazy (firma Biofaktory Praha), asi 1x týdně.

 

Tabulka č. 8: Složení multivitamínového koncentrátu Supervit D v 1kg

LátkamnožstvíLátkamnožstvíLátkamnožství
vitamín A5 000 000 m.j.vitamín B24 000 mgkys. pantotenová6 000 mg
vitamin D3500 000 m.j.vitamín B62 000 mgkys. listová500 mg
vitamin E5 000 m.j.vitamín B1210 mgbiotin 30 mg
vitamín K32 000 mgvitamín C10 000 mginositol2 000 mg
vitamín B12 000 mgniacin15 000 mg--

 

Tabulka č. 9: Složení vitamínového a minerálního přípravku Vitamix pro exotické ptáky v 1kg

LátkamnožstvíLátkamnožstvíLátkamnožství
vitamín A335 000 m.j.kys. listová80 mgFe800 mg
vitamin D310 000 m.j.pantot. vápenatý530 mgMn1 200 mg
vitamin E6 000 mginositol1 000 mgZn1 200 mg
vitamín K3400 mgcholinchlorid16 000 mgCo25 mg
vitamín B1130 mgb - karoten200 mgCu70 mg
vitamín B2800 mgCarophyll RED100 mgSe25 mg
vitamín B6270 mgCarophyll YELLOW100 mgI12 mg
vitamín B121 700 hgCa41 000 mgDL - methionin53 000 mg
vitamín C6 700 mgP24 000 mgL - lysin76 000 mg
niacin2 700 mgMg9 200 mg--
biotin5 300 hgNa9 000 mg--

 

Tabulka č. 10: Složení vitamínového a minerálního přípravku Vitamix Rep pro plazy v 1kg

LátkamnožstvíLátkamnožstvíLátkamnožství
vitamín A500 000 m.j.kys. listová15 mgFe420 mg
vitamin D310 000 m.j.pantot. vápenatý200 mgMn700 mg
vitamin E380 mginositol50 mgZn300 mg
vitamín K31 400 mgcholinchlorid1 000 mgCo300 mg
vitamín B1100 mgb - karoten50 mgCu600 mg
vitamín B2200 mgCarophyll RED25 mgSe10 mg
vitamín B6100 mgCarophyll YELLOW25 mgI90 mg
vitamín B123 200 hgCa16 gDL - methionin20 mg
vitamín C5 500 mgP10 gL - lysin35 mg
niacin1 000 mgMg3,5 g--
biotin3 000 hgNa7,5 g--

 

Nyní (v letech 1999 - 2000) veškerý hmyz obaluji práškovým přípravkem Vitamix pro výkrm a odchov drůbeže (firma Biofaktory Praha). Občas (přibližně každé 3. - 4. krmení) pro změnu používám Roboran pro exoty (firma Spofa - Farmak Olomouc) či na prášek rozemletou a ve vodě vyvařenou (pro odstranění různých solí) sépiová kost. Někdy je přimícháván i práškový krmivový doplněk Gecko Food - Suplementary Food (firma Natural World z Belgie). Konečně asi 1x do měsíce používám přípravek Reptivite NET WT 02 OZ (firma Zoo Med ze San Luis v USA).

 

Tabulka č. 11: Složení vitamínového a minerálního přípravku Vitamix pro výkrm a odchov drůbeže v 1kg

LátkamnožstvíLátkamnož-stvíLátkamnožství
vitamín A250 000 m.j.niacin210 mgFe880 mg
vitamin D340 000 m.j.pantot. vápe-natý100 mgCu100 mg
vitamin E700 mgcholin6 200 mgZn740 mg
vitamín K330 mgmethionin20 gMn1 240 mg
vitamín B130 mglysin14 gCo4,5 mg
vitamín B260 mgCa200 gI5 mg
vitamín B625 mgP48 gSe2,2 mg
vitamín B120,2 mgNa15 g--

 

Tabulka č. 12: Složení vitamínového a minerálního přípravku Reptivite NET WT 02 OZ v 454 g

LátkamnožstvíLátkamnožstvíLátkamnožství
vitamín A100 000 m.j.P48 gL - leucin52,8 mg
vitamin D310 400 m.j.I960 hgL - alanin20,8 mg
vitamin E100 m.j.Fe200 mgL - cystin32 mg
vitamín C1 400 mgMg1 200 mgL - fenylalanin10,7 mg
vitamín B175,2 mgCu200 mgL - serin10,7 mg
vitamín B2124,8 mgMn35,2 mgL - threonin20,8 mg
vitamín B630,4 mgNa7 400 mgL - tyrosin20,8 mg
vitamín B123 040 hgZn200 mgL - valin20,8 mg
biotin12 000 hgK8 000 mgGlycin42,7 mg
niacin300 mgL - glutamin32 mgL - methionin20,8 mg
kys. pantotenová849,6 mgL - arginin52,8 mgkys. L- asparátová52,8 mg
kys. listová48 mgIsoleucin10,7 mgkys. L - glutamová148,8 mg
Ca96 gLysin52,8 mgL - histidin10,7 mg

 

V chovných nádržích jsou v miskách a volně na substrátu skořápky od vylíhnutých či neoplozených vajíček felsum (nejoptimálnější poměr Ca : P) a nahrubo rozdrcená ve vodě převařená sépiová kost.

Napájení je zajištěno miskami s vodou a pravidelným rosením nádrže.

 

3. 4. Biometrická měření

Od léta r. 1998 byla změřena část snesených vajíček a narozených mláďat P. madagascariensis grandis a vajíček P. madagascariensis kochi. Použito bylo ocelové posuvné měřítko značky Somet (československé výroby), umožňující přesnost měření se střední chybou +/- 0,15 mm.

U vajíček byla hodnocena délka (L - Lenght; vzdálenost mezi dvěma body na skořápce, kterými prochází hlavní [= delší] osa vejce) a šířka (W - Width; vzdálenost mezi dvěma body na skořápce, kterými prochází vedlejší osa vejce, kolmá k ose hlavní) s přesností +/- 0,15 mm. Pomocí těchto údajů se dále vypočetla elipticita (E) a povrch (A - Area; mm2). K výpočtu elipticity byl aplikován vzorec E = W / L; pro povrch vzorec A = pW [[W + L arccos (W / L)] / Ö(L2 - W2)] / 2 (GVOŽDÍK 1996).

U mláďat se měřila délka těla (L - Longitudo corporis; vzdálenost od špičky čenichu po přední okraj kloaky), délka ocasu (Lcd - Longitudo caudae; vzdálenost od předního okraje kloaky po konec ocasu) a celková délka těla (Ltot - Longitudo totalis; Ltot = L + Lcd) s přesností na +/- 0,1 mm. Zhodnocen byl též poměr L : Lcd (BARUŠ et al. 1992).

Pro zhodnocení těchto údajů byl vypočten aritmetický průměr (Ćx) a směrodatná (standardní) odchylka (sn). Použita byla vědecká kalkulačka typu fx - 82TL S - V.P.A.M značky Casio (Japonsko).

U několika různou dobu odchovávaných mláďat P. madagascariensis grandis byl sledován jejich růst. Měřena byla celková délka těla (Ltot) s přesností 1 mm, někdy též délka těla (L) a délka ocasu (Lcd) pro sledování jejich vzájemného poměru.

Změřena byla též 2 mláďata P. madagascariensis kochi, vajíčka P. sundbergi longinsulae (statisticky nehodnoceny - malý vzorek) a několik dospělých a dospívajících P. abbotti chekei, P. madagascariensis grandis a P. madagascariensis kochi. Zanalyzovány byly i morfometrické údaje u čerstvě uhynulé samice P. madagascariensis grandis - zjištěna délka těla L (Longitudo corporis), délka ocasu Lcd (Longitudo caudae), celková délka Ltot (Longitudo totalis), délka hlavy Lc (Longitudo capitis - měřená od předního konce hlavy po okraj ušního otvoru), šířka hlavy Ltc (Latitudo capitis - v nejširším místě za zadním okrajem oka), délka přední končetiny Pa (Pedes anteriores - na přední straně od báze končetiny po konec nejdelšího prstu), délka zadní končetiny Pp (Pedes posteriores - na přední straně od báze končetiny po konec nejdelšího prstu), vzdálenost od zadního okraje báze přední končetiny po přední okraj báze zadní končetiny LiE (Longitudo inter extremitatum) a počet stehenních pórů Pfm (Pori femoris - na vnitřní straně jednoho stehna).

 

4. Výsledky

 

4. 1. Délka chovu a věk zvířat

Během téměř 12 let chovu gekonů rodu Phelsuma jsem měl možnost doma v teráriu pozorovat 176 jedinců 16 různých druhů a poddruhů. Některé z nich byly a jsou zdárně chovány i řadu let.

Dosavadní prvenství v nejdelším chovu má samice F6 P. madagascariensis grandis (tedy velký taxon) - 8 let a 1 měsíc (uhynula). Koupena byla ve stáří asi 7 - 8 měsíců. Shodou okolností byla též dosud jedincem neplodnějším - nakladla celkem 121 vajíček (z toho 20 neo-plozených či poškozených - 83,5 % oplozenost) v 67 snůškách, z nichž se vylíhlo 67 mláďat (66,3 % líhnivost oplozených vajíček a 55,4 % celková líhnivost).

V pořadí na druhém místě je možné uvést samce M1 P. barbouri (klimaticky a chovatelsky náročný druh, zároveň malá forma), jenž byl importován přímo z Madagaskaru (ve stáří asi min. 2 roky) a dosud je stále chován - 7 let.

Příklady různé délky chovu malých taxonů:

  1. P. abbotti abbotti - sameček M1 je stále chován už 6 let (koupen ve stáří asi 6 - 7 měsíců), samice F2 - 3 roky a 2 měsíce (uhynula, koupena ve stáří asi 6 - 7 měsíců);
  2. P. abbotti chekei - samička F1 uhynula po 6 letech a 3 měsících (koupena jako mládě), samec M1 - 3 roky a 4 měsíce (uhynul, koupen jako dospělý);
  3. P. barbouri - samice F1 uhynula po 1 roce (dovezena z Madagaskaru jako dospělá), sameček M3 (koupen jako mládě) chován 4 roky a 3 měsíce (prodán);
  4. P. comorensis - samec M1 1 rok a 7 měsíců, samice F1 1 rok a 5 měsíců (uhynuli, koupeni ve stáří asi 7 - 8 měsíců);
  5. P. dubia - samec M1 prodán po 3 letech a 5 měsících (koupen jako dospělý min. 3 - 4 letý, původem pravděpodobně z přírody);
  6. P. guttata - samec M1 8 měsíců, samice F1 7 měsíců (uhynuly, dovezeny z Madagaskaru jako dospělé);
  7. P. laticauda laticauda - v průměru 1 - 2 roky;
  8. P. lineata lineata - samec M1 6 měsíců (uhynul, koupen jako dospělý neznámého původu), samice F1 1 rok a 4 měsíce (prodána, koupena jako mládě);
  9. P. lineata dorsivittata - samice F1 pouhý 1 měsíc (uhynula, importována z Madagaskaru), samec M1 9 měsíců (prodán, dovezen z Madagaskaru);
  10. P. quadriocellata quadriocellata - většinou jen 1 - 2 měsíce (uhynuly), pouze samice F2 více měsíců (blíže nezaznamenáno, prodána);
  11. P. sundbergi longinsulae - samice F1 uhynula po 3 letech a 3 měsících chovu (dovezena ze Seychel jako dospělá), samec M2 prodán po 3 letech a 10 měsících chovu (koupen ve stáří asi 7 - 9 měsíců).

Příklady různé délky chovu velkých taxonů:

  1. P. madagascariensis madagascariensis - samec M1 1 rok a 2 měsíce (uhynul, koupen jako dospělý);
  2. P. madagascariensis grandis - samec M2 - 5 let a 9 měsíců (uhynul, koupen ve stáří 7 - 8 měsíců), samec M4 chován už 5 let a 5 měsíců (koupen ve stáří asi 1 roku), samec M3 prodán po 2 letech a 9 měsících, samice F7 prodána po 2 letech a 6 měsících chovu;
  3. P. madagascariensis kochi - samice F1 - 2 roky a 8 měsíců (uhynula, koupena jako mládě), samec M1 chován už 4 roky a 7 měsíců (dovezen jako dospělý z Madagaskaru);
  4. P. standingi - samec M1 chován 3 roky (prodán, koupen ve stáří asi 6 měsíců), samice F1 chována 2 roky (prodána, dovezena jako dospělá z Madagaskaru);
  5. P. sundbergi sundbergi - samice F1 chována 4 roky (uhynula, koupena jako mládě), samec M1 chován 3 roky (uhynul, dovezen jako dospělý ze Seychel).

 

4. 2. Rozmnožování

U několika chovaných druhů a poddruhů bylo dosaženo rozmnožení, někdy opakovaného. Rozmnožit se podařilo taxony P. abbotti chekei, P. comorensis, P. laticauda laticauda, P. madagascariensis grandis, P. madagascariensis kochi, P. sundbergi sundbergi a P. sundbergi longinsulae. Opakované narození mláďat bylo docíleno u P. comorensis, P. laticauda laticauda, P. madagascariensis grandis, P. madagascariensis kochi a P. sundbergi longinsulae. Nejúspěšněji se pak rozmnožuje forma P. madagascariensis grandis (dosud narozeno celkem 84 mláďat z 203 vajíček).

Zpočátku nadějně vyhlížející, ale nakonec neúspěšné pokusy o rozmnožení byly u P. dubia a P. abbotti abbotti - nakladena oplozená vajíčka, ale mláďata se nevylíhla. V případě P. barbouri a P. lineata lineata byla nakladena vajíčka pouze neoplozená. U zbývajících druhů a poddruhů nebyla dosažena žádná podobná sexuální aktivita, protože pár nebyl buď sestaven vůbec (P. madagascariensis madagascariensis, P. quadriocellata quadriocellata), nebo došlo relativně brzy k úhynu importovaných jedinců - P. guttata (samice uhynula jako gravidní) a P. lineata dorsivittata, event. sestavený pár neměl o páření zájem (P. standingi).

V následujícím přehledu je zpracován souhrn některých údajů o reprodukci všech chovaných taxonů. U každé formy je uveden počet sexuálně aktivních samic, celkový počet jimi nakladených snůšek, celkový počet vajíček, podíl neoplozených či poškozených vajíček, % oplozených a nepoškozených vajíček, počet narozených mláďat a % líhnivosti z oplozených a nepoškozených vajec + % celkové líhnivosti. Počet vajíček, podíl neoplozených a poškozených vajíček a počet narozených mláďat jsou dále rozepsány na každou reprodukčně aktivní samici (ty jsou označovány symbolem F a pořadovým indexem). Rovněž jsou u každé samice zaznamenány délka snáškového období (periody), počet snášek a vajíček v periodě, délka klidového období (pauzy) mezi snáškovými periodami, intervaly mezi snůškami vajíček v periodě a inkubační doby (čas od nakladení vajíčka po vylíhnutí mláděte) - pokud jsou tyto údaje známy.

 

Phelsuma abbotti abbotti:

Tabulka č. 13: Rozmnožování P. abbotti abbotti

kladoucí samice2oplozenost 23,1 %
snůšky9mláďata0
vajíčka13líhnivost oploz. vaj.0 %
neoplozená vaj.10líhnivost celková0 %

F1 - 1 snůška - 2 vajíčka (neoplozená)
F2 - 8 snůšek - 11 vajíček (8 neopl. - 27,3 % oplozenost) - 0 mláďat (0 % líhnivost); snáškový cyklus samice: I. perioda - 1 snůška (2 vaj.); pauza - 5 měsíců; II. perioda - 3 měsíce, 4 snůšky (5 vaj.); pauza - 3 měsíce; III. perioda - 1 sn. (2 vaj.); pauza 7 měsíců; IV. perioda - 1 sn. (2 vaj.).

 

Phelsuma abbotti chekei:

Tabulka č. 14: Rozmnožování P. abbotti chekei

kladoucí samice1oplozenost 56,25 %
snůšky10mláďata1
vajíčka16líhnivost oploz. vaj.11,1 %
neoplozená vaj.7líhnivost celková6,25 %

Snáškový cyklus samice - I. perioda - 1 snůška (2 vajíčka); pausa - 10 měsíců; II. peri-oda - 4 měsíce, 6 sn. (10 vaj.); pausa - 6 měsíců; III. perioda - 1 sn. (2 vaj.); pausa - 4 měsíce; IV. perioda - 1 měsíc, 2 sn. (2 vaj.). Inkubační doba - 70 dnů (inkubační teplota proměnlivá).

 

Phelsuma barbouri - celkem 2 snůšky od 1 samice - 2 vajíčka (neoplozená)

 

Phelsuma comorensis:

Tabulka č. 15: Rozmnožování P. comorensis

kladoucí samice1oplozenost 75 %
snůšky4mláďata3
vajíčka4líhnivost oploz. vaj.100 %
neoplozená vaj.1líhnivost celková75 %

Snáškový cyklus samice: vajíčka ukrývána, někdy nalezena až vylíhlá mláďata, takže údaje o cyklu ani inkubační době neurčeny.

 

Phelsuma dubia:

Tabulka č. 16: Rozmnožování P. dubia

kladoucí samice2oplozenost 50 %
snůšky4mláďata0
vajíčka6líhnivost oploz. vaj.0 %
neoplozená vaj.3líhnivost celková0 %

F2 - 1 snůška - 1 vajíčko (100 % oplozenost) - 0 mláďat (0 % líhnivost)
F4 - 3 snůšky - 5 vajíček (3 neopl. - 40 % oploz.) - 0 mláďat (0 % líhnivost); snáškový cyklus samice: I. perioda - 1. snůška (1 vajíčko); pausa - 9 měsíců; II. perioda - 2 měsíce, 2 snůšky (4 vajíčka).

 

Phelsuma guttata - samice uhynula jako gravidní, žádná reprodukce

 

Phelsuma laticauda laticauda:

Tabulka č. 17: Rozmnožování P. laticauda laticauda

kladoucí samice2oplozenost 52,2 %
snůšky12mláďata4
vajíčka23líhnivost oploz. vaj.33,3 %
neoplozená vaj.11líhnivost celková17,4 %

F1 - 6 snůšek - 12 vajec (10 neoplozených - 16,7 % oploz.) - 2 mláďata (100 % líhni-vost oploz. vaj.; 16,7 % líhnivost celková); snůškový cyklus: I. perioda - 3 a půl měsíce, 4 snůšky (8 vajíček); pausa - 4 měsíce; II. perioda - 1 měsíc, 2 sn. (4 vaj.).
F3 - 6 snůšek - 11 vajec (1 neoplozené - 90,9 % oploz.) - 2 mláďata (20 % líhnivost oploz. vaj.; 18,2 % líhnivost celková); snáškový cyklus: I. perioda - 1 snůška (1 vajíčko); pausa - 4 měsíce; II. perioda - 2 a půl měsíce, 3 sn. (6 vaj.); pausa - 3 měsíce; III. perioda - 2 měsíce, 2. sn. (4 vaj.).
Inkubační doba: 62 - 65 dnů (inkubační teplota proměnlivá).

 

Phelsuma lineata lineata - celkem 3 snůšky od 1 samice - 5 vajíček (neoplozených)

 

Phelsuma lineata dorsivittata - žádná reprodukce

 

Phelsuma madagascariensis madagascariensis - žádná reprodukce

 

Phelsuma madagascariensis grandis:

Tabulka č. 18: Rozmnožování P. madagascariensis grandis

kladoucí samice9oplozenost a nepošk.67,98 %
snůšky118mláďata84
vajíčka203líhnivost oploz. vaj. 62,69 % (4 vaj. ink.)
neoplozená a poškozená vaj.65líhnivost celková42,21 %

F2 - 4 snůšky - 6 vajíček (1 neopl. - 83,3 % oplozenost) - 5 mláďat (100 % líhnivost oploz. vaj.; 83,3 % líhnivost celková); snáškový cyklus: I. perioda - 4 a půl měsíce, 4 snůšky (6 vaj.). Inkubační doba: 53 - 59 dnů (konstantní inkubační teplota 28 °C).
F4 - 1 snůška - 2 vajíčka (neoplozená)
F6 - 67 snůšek - 121 vajíček (20 neopl. či pošk. - 83,5 % oplozenost a nepoškozenost) - 67 mláďat (66,3 % líhnivost oploz. a nepošk. vaj.; 55,4 % líhnivost celková); snáškový cyklus: I. perioda - 3 měsíce, 4 snůšky (7 vaj.); pausa - 1 a půl měsíce; II. perioda - 2 měsíce, 3 sn. (5 vaj.); pausa - 3 měsíce; III. perioda - 6 měsíců, 8 sn. (14 vaj.); pausa - 2 měsíce; IV. perioda - 1 sn. (2 vaj.); pausa - 3 měsíce; V. perioda - 9 měsíců, 9 sn. (18 vaj.); pausa - 3 měsíce; VI. peri-oda - 8 měsíců, 7 sn. (12 vaj.); pausa - 5 měsíců; VII. perioda - 3 a půl měsíce, 3 sn. (6 vaj.); pausa - 2 a půl měsíce; VIII. perioda - 2 měsíce, 3 sn. (5 vaj.); pausa - 4 měsíce; IX. perioda - 2 měsíce, 3 sn. (5 vaj.); pausa - 5 měsíců; X. perioda - 1 měsíc, 2 sn. (4 vaj.); pausa - 3 měsíce; XI. perioda - 1 sn. (2 vaj.); pausa - 3 měsíce; XII. perioda - 11 měsíců, 14 sn. (24 vaj.); pausa - 2 měsíce; XIII. perioda - 5 měsíců, 8 sn. (15 vaj.). Inkubační doba: 65 - 89 dnů (proměnlivá inkubační teplota).
F7 - 17 snůšek - 32 vajíček (12 neopl. či pošk. - 62,5 % oplozenost a nepošk.) - 10 mláďat (50 % líhnivost oploz. a nepošk. vaj.; 31,25 % líhnivost celková); snáškový cyklus: I. perioda - 2 měsíce, 4 sn. (6 vaj.); pausa - 3 měsíce; II. perioda - 4 a půl měsíce, 6 sn. (12 vaj.); pausa - 4 měsíce; III. perioda - 1 sn. (2 vaj.); pausa - 5 měsíců; IV. perioda - 1 a půl měsíce, 3 sn. (6 vaj.); pausa - 2 a půl měsíce; V. perioda - 1 sn. (2 vaj.); pausa - 3 měsíce; VI. perioda - 1 sn. (2 vaj.); pausa - 3 měsíce; VII. perioda - 1 sn. (2 vaj.). Inkubační doba: 72 - 94 dnů (proměnlivá inkubační teplota).
F8 - 4 snůšky - 5 vajíček (1 neopl., 4 poškozené - 0% oploz. a nepoškozenost)
F9 - 4 snůšky - 4 vajíčka (neoplozená - 0% oplozenost)
F10 - 11 snůšek - 14 vajíček (13 neopl. - 7,14 % oplozenost) - 1 mládě (100 % líhnivost oploz. vaj.; 7,14 % líhnivost celková)
F11 - 4 snůšky - 7 vajíček (4 neopl., 2 pošk. - 14,29 % oploz. a nepošk.) - 0 mláďat (0 % líhnivost)
F12 - 7 snůšek - 13 vajíček (2 neopl., 3 pošk., 4 v inkubaci) - 1 mládě

 

Phelsuma madagascariensis kochi:

Tabulka č. 19: Rozmnožování P. madagascariensis kochi

kladoucí samice2oplozenost a nepošk.84,21 %
snůšky10mláďata7
vajíčka19líhnivost oploz. vaj.43,75 %
neoplozená a poškozená vaj.3líhnivost celkem36,84 %

F1 - 5 snůšek - 9 vajíček (2 poškozená - 77,8 % oplozenost a nepoškozenost) - 1 mládě (14,3 % líhnivost oploz. vaj.; 11,1 % líhnivost celková); snáškový cyklus: I. perioda - 1 a půl měsíce, 2 snůšky (4 vajíčka); pausa - 3 měsíce; II. perioda - 4 měsíce, 3 sn. (5 vaj.).
F2 - 5 snůšek - 10 vajíček (1 neoploz. - 90 % oplozenost) - 6 mláďat (66,67 % líhnivost oploz. vaj.; 60 % líhnivost celková); snáškový cyklus: I. perioda - 1 snůška (2 vajíčka); pausa - 5 měsíců; II. perioda - 3 měsíce, 4 snůšky (8 vaj.); pausa min. 7 měsíců. Inkubační doba: 59 - 83 dnů (proměnlivá inkubační teplota).

 

Phelsuma quadriocellata quadriocellata - žádná reprodukce

 

Phelsuma standingi - žádná reprodukce

 

Phelsuma sundbergi sundbergi:

Tabulka č. 20: Rozmnožování P. sundbergi sundbergi

kladoucí samice1oplozenost 20 %
snůšky3mláďata1
vajíčka5líhnivost oploz. vaj.100 %
neoplozená vaj.4líhnivost celková20 %

Snáškový cyklus samice: I. perioda - 1 snůška (2 vaj.); pausa - 2 měsíce; II. perioda - 1 sn. (1 vaj.); pausa - 11 měsíců; III. perioda - 1 sn. (2 vaj.). Inkubační doba - 115 dnů (proměnlivá inkubační teplota).

 

Phelsuma sundbergi longinsulae:

Tabulka č. 21: Rozmnožování P. sundbergi longinsulae

kladoucí samice1oplozenost 94,1 %
snůšky10mláďata3
vajíčka17líhnivost oploz. vaj.18,75 %
neoplozená vaj.1líhnivost celková17,65 %

Snáškový cyklus samice: I. perioda - 2 měsíce, 4 snůšky (6 vaj.); pausa - 3 měsíce; II. perioda - 1 sn. (1 vaj.); pausa - 3 měsíce; III. perioda - 2 měsíce, 2 sn. (4 vaj.); pausa - 5 měsí-ců; IV. perioda - 1 sn. (2vaj.); pausa - 4 měsíce; V. perioda - 1 sn. (2 vaj.); pausa - 3 měsíce; VI. perioda - 1 sn. (2 vaj.). Inkubační doba - 76 dnů (proměnlivá inkubační teplota).

 

4. 3. Biometrická analýza vajíček a mláďat

Biometrická analýza skupiny vajíček (N = 26) snesených samicemi F6, F8, F11 a F12 P. madagascariensis grandis v období léto 1998 až podzim 2000.

Tabulka č. 22: Morfometrické údaje u vajíček (N = 26) P. madagascariensis grandis

č. vaj. (N)L (mm)W (mm)EA (mm2)č. vaj. (N)L (mm)W (mm)EA (mm2)
116,0014,550,9091400,5141414,1013,500,9571302,882
216,6014,600,8801411,8401515,3514,550,9481400,727
316,5015,350,9301475,6731615,1013,750,9111323,337
415,3513,800,8991330,0731715,1513,900,9171336,947
516,9013,750,8141350,8421814,6513,400,9151289,149
615,8014,600,9241403,7471914,2013,950,9821378,149
716,1015,700,9751533,3812013,7013,300,9711293,337
816,7015,550,9311494,9052114,4013,600,9441308,569
915,3514,700,9581418,7992215,2013,700,9011320,009
1016,5013,850,8391351,4352314,0513,650,9721328,218
1115,2513,500,8851304,0792414,5513,400,9211288,563
1215,5013,850,8941336,0032514,6513,400,9151289,149
1314,0513,100,9321259,3912615,9514,200,8901370,497

 

Tabulka č. 23: Základní statistické zhodnocení změřených vajíček P. madagascariensis grandis - aritmetický průměr (Ćx) a směrodatná (standardní) odchylka (sn) při N = 26

Ćx minimummaximumS xS x2sn sn - 1
L (mm)15,29413,7016,90397,6506103,3180,9110,929
W (mm)14,04613,1015,70365,2005142,0450,6900,704
E0,9200,8140,98223,91422,0350,0390,040
A (mm2)1357,6871259,3911533,38135299,87048044392,167,42768,762

 

Biometrická analýza skupiny vajíček (N = 6) samice F2 P. madagascariensis kochi v období zima až jaro 2000.

 

Tabulka č. 24: Morfometrické údaje u vajíček P. madagascariensis kochi

číslo vaj.L (mm)W (mm)EA (mm2)číslo vaj.L (mm)W (mm)EA (mm2)
113,7011,600,8471129,842412,7511,050,8671071,354
212,5011,750,9401130,023513,6512,300,9011185,153
312,6011,250,8931085,321612,7011,600,9131116,109

 

Tabulka č. 25: Základní statistické zhodnocení změřených vajíček P. madagascariensis kochi - aritmetický průměr (Ćx) a směrodatná (standardní) odchylka (sn) při N = 6

Ćx minimummaximumS xS x2sn sn - 1
L (mm)12,98312,5013,7077,9001012,8750,4960,543
W (mm)11,59211,0512,3069,550807,1380,3950,433
E0,8940,8470,9405,3614,7960,0300,033
A (mm2)1119,6341071,3541185,1536717,8027529502,9336,57340,064

 

Biometrické údaje vajíček (N = 2) samice F1 P. sundbergi longinsulae z období jaro 2000.

 

Tabulka č. 26: Morfometrické údaje u vajíček P. sundbergi longinsulae

číslo vajíčkaL (mm)W (mm)EA (mm2)
110,259,400,917904,151
210,809,350,866906,711

 

Biometrická analýza skupiny mláďat (N = 20) narozených z vajíček samice F6 P. madagascariensis grandis v období léto 1998 až léto 1999.

 

Tabulka č. 27: Morfometrické údaje mláďat (N = 20) samice F6 P. madagascariensis grandis

č. ml. (N)Ltot(mm)L (mm)Lcd (mm)L : Lcdč. ml. (N)Ltot(mm)L (mm)Lcd (mm)L : Lcd
174,234,639,60,8741173,834,439,40,873
274,134,639,50,8761273,434,239,20,872
374,134,739,40,8811373,334,339,00,879
473,634,439,20,8781473,634,439,20,878
574,034,639,40,8781575,035,139,90,880
673,234,239,00,8771674,034,539,50,873
773,734,439,30,8751773,334,239,10,875
874,134,739,40,8811873,434,139,30,868
974,134,639,50,8761974,134,639,50,876
1074,034,739,30,8832067,133,633,51,003

 

Tabulka č. 28: Základní statistické zhodnocení změřených mláďat P. madagascariensis grandis - aritmetický průměr (Ćx) a směrodatná (standardní) odchylka (sn) při N = 20

Ćx minimummaximumS xS x2sn sn - 1
Ltot (mm)73,50567,175,01470,1108106,31,5261,566
L (mm)34,44533,635,1688,923730,950,2990,307
Lcd (mm)39,06033,539,9781,230547,061,2921,326
L : Lcd0,8830,8681,00317,65615,6020,0280,029

 

Biometrické údaje o mláďatech (N = 2) narozených z vajíček samice F2 P. madagascariensis kochi na jaře 2000.

 

Tabulka č. 29: Morfometrické údaje mláďat (N = 2) samice F2 P. madagascariensis kochi

č. ml. (N)Ltot (mm)L (mm)Lcd (mm)L : Lcd
161,3530,0031,350,957
255,2027,8027,401,015

 

4. 4. Růst mláďat

Byl sledován růst dvou mláďat P. madagascariensis grandis zakoupených v září 1999, z nichž posléze dospěly samice F11 a F12.

 

Tabulka č. 29: Růst mláděte P. madagascariensis grandis (nyní samice F11)

stáří (měsíc)Ltot (mm)L (mm) Lcd (mm)L : Lcd
3.112,0051,0061,000,836
4.122,9057,3065,600,873
5.138,5563,8074,750,854
6.152,6971,0081,590,870

 

Tabulka č. 30: Růst mláděte P. madagascariensis grandis (nyní samice F12)

stáří (měsíc)Ltot (mm)L (mm) Lcd (mm)L : Lcd
2.103,4046,9056,500,830
3.114,50---
4.127,8056,2571,550,786
5.136,3459,3576,990,771
6.152,0069,2082,800,836

 

Zároveň byl sledován po různě dlouhou dobu růst 8 odchovávaných mláďat samice F6 P. madagascariensis grandis - šesti po krátkou dobu, dvou v delším období.

 

Tabulka č. 31: Růst 6 mláďat samice F6 P. madagascariensis grandis (měřena Ltot - mm) ve stáří 0. - 3. měsíc

měsícLtot (mm)Ltot (mm)Ltot (mm)Ltot (mm)Ltot (mm)Ltot (mm)
0.74,174,075,074,073,467,1
1.76,275,798878471,05
2.--1099999-
3.--140129--

 

Tabulka č. 32: Růst 2 mláďat samice F6 P. madagascariensis grandis (Ltot - mm) ve stáří 0. - 15. měsíc

0.1.2.3.4.5.6.7.8.9.10.11.12.13.14.15.
74,276,482,08693100105107123153------
74,077,384889299105114125139153167175180188195

 

4. 5. Morfometrická měření dospělých zvířat

Určitá morfometrická měření byla provedena i u některých dospělých či dospívajících zvířat. U samic F9 a F10 P. madagascariensis grandis a samice F2 P. madagascariensis kochi bylo měření opakováno, takže je možné v tabulkách sledovat jejich růst.

 

Tabulka č. 33: Růst samice F9 P. madagascariensis grandis

datum měřeníLtot (mm)L (mm) Lcd (mm)L : Lcd
31. 1. 1999180,0---
9. 4. 1999190,0---
5. 7. 1999190,0---
25. 9. 1999193,0---
18. 10. 1999194,089,0105,00,848

 

Tabulka č. 34: Růst samice F10 P. madagascariensis grandis

datum měřeníLtot (mm)L (mm) Lcd (mm)L : Lcd
5. 7. 1999180,0---
23. 8. 1999182,0---
7. 10. 1999196,084,0112,00,750

 

Tabulka č. 35: Růst samice F2 P. madagascariensis kochi

datum měřeníLtot (mm)L (mm) Lcd (mm)L : Lcd
5. 7. 1999155,0---
23. 8. 1999170,0---
25. 9. 1999175,0---
18. 10. 1999176,682,993,70,885

 

Ostatní zvířata byla dospělá a měření se neopakovalo. Samec M4 P. madagascariensis grandis: Ltot - 230 mm (5. 7. 1999); samec M5 P. madagascariensis grandis: Ltot - 230 mm (5. 7. 1999); samec M6 P. madagascariensis grandis: Ltot - 200 mm (5. 7. 1999); samice F8 P. madagascariensis grandis: Ltot - 198 mm, L - 92 mm, Lcd - 106 mm (7. 10. 1999); samec M1 P. madagascariensis kochi: Ltot - 215 mm (5. 7. 1999); samice F1 P. abbotti chekei: Ltot - 125 mm (5. 7. 1999).

 

Samice F6 P. madagascariensis grandis byla proměřena po uhynutí 11. 10. 1999.

 

Tabulka č. 36: Morfometrické hodnoty samice F6 P. madagascariensis grandis

Měřený znakhodnotaMěřený znakhodnotaMěřený znakhodnota
Ltot182,9 mmLc24,6 mmLiE39,9 mm
L87,6 mmLtc15,8 mmPfm23 pórů
Lcd95,3 mmPa27,3 mm--
L : Lcd0,919Pp34,8 mm--

 

4. 6. Příjem a výběr potravy

Někteří jedinci (např. P. dubia) zůstávali po celý chov relativně plaší a potravu lovili z misky či volně v teráriu. Většina felsum (včetně P. madagascariensis dovezených z Madagaskaru) se však brzy naučila přijímat krmení z pinzety (a sladké ze lžičky).

Z nabízených druhů hmyzu všechny felsumy jednoznačně upřednostňovaly cvrčky. Smykem ulovené saranče přijímaly méně ochotně (kobylky měly trochu raději). Saranče Locusta migratoria pro jejich velikost jedly pouze velké formy felsum a to méně ochotně než cvrčky. Šváby Blaptica dubia měly sice obecně v menší oblibě než cvrčky, ale projevovaly o ně určitou dobu velký zájem, pokud byli nabízeni po delší době krmení pouze cvrčky. Šváby rodu Periplaneta vzhledem k jejich vylučovaným zapáchajícím látkám jedly jen neradi a omezeně. O larvy potemníků (hlavně malé Tenebrio molitor - větší Zophobas morio měly v menší oblibě) projevovaly rovněž velký zájem, pokud jim byly nabídnuty po delší monodietě z cvrčků. Čerstvě svlečené (bílé a měkké) larvy jedly a trávily bez problémů, ale nesvlečené (značně chitinózní) larvy braly sice zpočátku se zájmem, ale záhy již s menší ochotou. Někdy je dokonce nestrávené vyvrhly.

Z cvrčků přijímaly všechny felsumy bez problémů cvrčky domácí (Acheta domestica) a cvrčky banánové neboli stepní (Gryllus assimilis). Jiná situace nastala u cvrčků dvouskvrnných (G. bimaculatus). Na tento druh vždy nejprve zareagovaly se zájmem, ale po pozření několika málo cvrčků je většinou začaly odmítat. Ulovit je znovu byly ochotny zase až s odstupem několika dní, kdy pozapomněly na předchozí zkušenost s jejich chutí (odpudivé látky).

Na sladké krmení reagovaly individuálně, někteří jedinci o něj nejeví příliš zájem, jiní mu naopak dávají přednost před hmyzem (pojídali by ho v případě možnosti vždy, kdežto hmyz jen v případě hladu). V oblibě pak mají hlavně banán a některé druhy ovocných dětských přesnídávek. Mezi těmito přesnídávkami felsumy zřetelně upřednostňovaly některé nabízené typy před jinými. Velmi rády tak např. přijímaly kojeneckou výživu Sunárek (firma Heinz) v příchuti jablka a banány, neslazený jablečný protlak s jahodami (firma Deva) a hlavně sterilovanou kojeneckou a dětská výživu Deva - ovocnou přesnídávku s banány (firma Deva). Méně v oblibě měly kojenecké výživy Sunárek (firma Heinz) v příchuti ananas a v příchuti višně, kojeneckou a dětskou výživu Hami (firma Deva) v příchuti banány a pomeranče a kojeneckou výživu Hamé - ovocnou přesnídávku s broskvemi (firma Hamé).

 

4. 7. Teritoriální a epigamní chování

Chov páru P. laticauda laticauda s párem podobně velkého nočního gekona Cosymbotus platyurus v prostorném teráriu 300 x 500 x 750 mm nepředstavoval žádný problém (oba druhy se i rozmnožovaly). Každý z nich má ovšem aktivitu v jiném čase (denní - noční).

Krátký společný chov samic různých druhů felsum (P. comorensis, P. dubia, P. laticauda, P. lineata, P. quadriocellata) v různě velkých teráriích nevyvolal žádný vážný problém, jen někdy se při příliš kontaktním přiblížení (cca 5 cm) teritoriálně "pozdravily" - vlnění ocasem (relativně pomalá, ale zřetelná frekvence) a cukání hlavou do stran (rychlá frekvence) - aniž by došlo k dalším projevům agresivity. Rovněž společný chov samce P. sundbergi longinsulae a samice P. abbotti chekei (ve velkém teráriu) nebyl doprovázen teritoriální agresivitou. Při společném chovu samce P. abbotti abbotti a samce P. barbouri (velké terárium) se oba někdy teritoriálně "pozdravili" (vlnění ocasem a cukání hlavou), ale rovněž nedošlo k žádné zjevné agresivitě. Všechny tyto společné chovy se vždy týkaly pouze malých taxonů.

V několika případech byla společně chována stejně vzrostlá mláďata felsum stejného druhu (2 - 3 jedinci ve stáří 0 - 2 měsíce). K zjevným projevům agresivity docházelo jen zřídka (někdy při příliš kontaktním přiblížení jeden jedinec zahnal druhého krátkým výpadem), ale brzy (řádově 3 - 4 týdny) se takovýto chov projevil na výživovém stavu mláďat - jedno (dominantnější) mládě přijímalo více krmení, ostatní začala žít následkem teritoriálního stresu skrytěji a přijímala krmení málo či vůbec. Proto byl posléze upřednostňován výhradně individuální odchov mláďat.

Dospělá zvířata byla (až na ojedinělé mezidruhové výjimky - viz výše) chována pouze v páru nebo individuálně, nikdy jsem nezkoušel chov samce s vícero samicemi. V průběhu celých téměř 12 let chovů felsum došlo pouze k několika relativně menším projevům vzájemné agresivity. U některých párů (téměř výhradně P. madagascariensis grandis) došlo ojediněle k lehkému pokousání samice na krku - následek sexuální aktivity samce při menší ochotě samice. Větší problém pro úspěšný chov představovalo vhodné sladění jedinců v páru - některé nově připuštěné páry projevovaly menší ochotu k sexuální aktivitě, zřídka se objevoval i agresivita.

Např. samice F6 P. madagascariensis grandis po smrti svého předchozího partnera (s nímž žila téměř 4 roky bez vzájemných projevů agresivity) několik měsíců občas napadala nově k ní připuštěného mladého samce M4. Ke konfliktům docházelo při krmení, při samcově snaze společně se vyhřívat pod žárovkou či samcových pokusech o sexuální aktivitu. Samec byl postupně pokousán na několika místech těla (na krku a bocích), tato místa rychle zarostla novou pokožkou. Protože však střety nebyly ani stupňované (samice se vždy spokojila pouze s optickou signalizací - vlněním ocasu a cukáním hlavy - a případně krátkým výpadem s kousnutím) ani samcem opětované (naopak se pokoušel o páření), tak zvířata nebyla oddělena. Po několika měsících se situace zlepšila, samice přestala být agresivní a postupně se utvořil dobře se rozmnožující pár (žili spolu více než 4 roky).

K výše uvedenému samci M4 P. madagascariensis grandis byla po smrti samice F6 připuštěna nová samice F10 - nedošlo k žádným projevům agresivity, ale ani k zájmu o páření, ačkoli samice nakladla několik snůšek neoplozených vajíček. Po půl roce byla zapůjčena do chovu jiného teraristy k mladému samcovi (dosud chovanému individuálně) - došlo okamžitě k páření, ale žádná vajíčka nebyla. Samice se po několika týdnech vrátila k samci M4 a brzy došlo konečně k úspěšnému oplození.

Samec M1 P. madagascariensis kochi (importovaný z Madagaskaru) byl společně se samicí F1 celých 14 měsíců, aniž by došlo k páření (ale ani k agresivitě). Teprve potom se začaly felsumy pářit. Po smrti samice byl samec chován sám 15 měsíců, než k němu byla připuštěna nová samice F2 - ke kopulaci došlo během 20 minut.

Ani samci M5 a M6 P. madagascariensis grandis (dovezení z Madagaskaru) po několika měsících chovu se samicemi F8 a F9 neprojevovali zájem o sexuální aktivitu. Samice F8 dokonce po připuštění k samcovi M5 omezila příjem potravy a v chování se projevoval jako vliv stresu (ačkoli se samec nechoval agresivně). Samice byly proto odděleny a samci byli chováni několik týdnů až měsíců individuálně. K samci M6 byla potom připuštěna samice F12 a k samci M5 dokonce opět samice F8 - brzy začaly klást obě oplozená vajíčka.

Pár P. standingi byl společně chován 1 rok a 10 měsíců, aniž by projevoval nějakou sexuální aktivitu (mladý samec odchován v ČR, ale samice importována z Madagaskaru).

Epigamní projevy všech chovaných taxonů jsou stejné - samec se přibližuje k samici orientován bokem (tělo prohýbá do strany tak, aby byla vidět hřbetní strana). Většinou přitom také vyplazuje jazyk (s pomalým vlnivým pohybem). Samice postavená čelem k boku samce odpovídá vyplazováním a pomalým vlněním jazyku, rychlým cukáním hlavy do stran a pomalým vlněním ocasu. Samec posléze samici obchází (pomalu vlnící ocasem a jazykem a rychle cukající hlavou) a přileze k jejímu boku. Potom uchopí čelistmi samici za boční či svrchní stranu krku (ta stále cuká hlavou a vlní ocasem) a částečně jí vyleze na hřbet. Podsunutím samčí kloaky pod kloaku samice dojde ke spojení (kopulace pomocí jednoho hemipenisu), ocasy jsou částečně obtočeny (samice je již v klidu). Spojení trvá řádově asi 2 - 4 minuty. Potom samec prudce odskočí, samice také rychle poodleze stranou. Oba si následně krátce čistí kloaku (samice) či hemipenis (samec) jazykem v postoji s esovitě do výše prohnutým ocasem. K páření většinou docházelo v dopoledních hodinách.

 

4. 8. Zdravotní problémy

V průběhu mnoha let chovu se u několika zvířat objevily i určité zdravotní komplikace, někdy vedoucí až k úhynu gekona.

U 3 samiček P. madagascariensis grandis došlo v letech 1990 a 1991 k problému s nedostatečným či nevyváženým množstvím vápníku a vitamínu D3 v potravě, což mělo za následek onemocnění tzv. rachitis (měknutí kostí). Felsumy přestaly přijímat potravu, potom se u nich projevila neschopnost pohybu po kolmých a hladkých stěnách, brzy následoval občasný třes končetin a měknutí dolní čelisti. I přes snahu podávat perorálně s vodou vitamíno-minerální přípravky (Combinal AD3, Roboran pro drůbež, Roboran pro exotické ptáky, Calcium chloratum), zvířata brzy uhynula. V pozdějším období (po úpravách dávek a spektra používaných vitamínových a minerálních doplňků) se již tento metabolický nedostatek nevyskytoval.

Jiným problémem byl syndrom stresu. Někteří jedinci malých druhů a poddruhů importovaní z přírody byli velice citliví na nové zásahy do terária a na stěhování do jiného terária. Samec M1 P. guttata a samice F1 P. quadriocellata quadriocellata náhle uhynuli bez jakýchkoli zjevných příznaků několik dní po přemístění do jiného terária, než byly původně. Samice F1 P. lineata dorsivittata a F1 P. guttata uhynuly bez navenek viditelných příčin 1 měsíc, resp. 7 měsíců po umístění v teráriu (samice P. guttata byla gravidní).

Velké druhy a poddruhy jsou vůči podobnému stresu relativně odolnější, např. z přírody importovaní samci P. madagascariensis se velice rychle adaptovali na podmínky chovu (brzy přijímali potravu z pinzety apod.). Přesto ani u velkých taxonů není možné stres podceňovat - u mne narozená a odchovaná samice F8 P. madagascariensis grandis byla ve velmi dobrém zdravotním stavu připuštěna k samcovi M5 (který se s ní nepářil, ale ani se neprojevoval teritoriálně či agresivně) - náhle se začala být plachá a omezila příjem potravy, což projevilo na její zdravotní kondici. Proto byl po 3 měsících samec oddělen. Samice během měsíce opět přijímala normálně potravu a její stav se zlepšil.

U mláďat felsum se v případě společného chovu dvou a více jedinců v jednom teráriu začal velmi brzy (asi za 3 - 4 týdny) projevovat teritoriální stres - jedno (dominantnější) mládě přijímalo potravu celkem bez problémů, ostatní začala žít skrytěji a o krmení měla zájem mnohem menší. Po oddělení do individuálního odchovu se jejich stav zlepšil.

U několika felsum se objevil problém při svlékání staré pokožky. Po zvýšení vlhkosti v teráriu či po umělém svlečení zbytků zaschlé staré pokožky (za pomoci krátké teplé vodní lázně) se tento stav zlepšil. Při dodržování potřebné relativní vzdušné vlhkosti se tento problém nevyskytoval.

 

5. Diskuse

Z nabízených druhů hmyzu jednoznačně upřednostňovaly cvrčky. Smykem ulovená sarančata přijímaly méně ochotně (pravděpodobně příliš mnoho suchého povrchového chitinu a málo chu»ově atraktivních měkkých "masitých" částí těla), nasmýkané kobylky měly již trochu raději (relativně "masitější" než sarančata). Sarančata Locusta migratoria pro jejich velikost jedly pouze velké druhy felsum a to méně ochotně než cvrčky. Také šváby Blaptica dubia měly v menší oblibě než cvrčky, šváby rodu Periplaneta vzhledem k jejich vylučovaným zapáchajícím látkám jedly jen neradi.

O larvy potemníků (hlavně malé Tenebrio molitor - větší Zophobas morio měly v menší oblibě) projevovaly velký zájem, pokud jim byly nabídnuty po delší době. Čerstvě svlečené, tedy bílé a měkké larvy jedli a trávili celkem bez problémů a s chutí, nesvlečené, tedy značně chitinózní larvy braly zpočátku se zájmem, ale po opakovanější nabídce již méně ochotně, ně-kdy je nestrávené zase vyvrhly.

Z cvrčků přijímaly všechny felsumy bez problémů cvrčky domácí (Acheta domestica) a cvrčky banánové neboli stepní (Gryllus assimilis). Jiná situace nastala v případě cvrčků dvouskvrnných (G. bimaculatus). Na tento černý, větší a tvrdší druh vždy nejprve zareagovaly se zájmem, ale po pozření prvního cvrčka již další většinou nechtěly. Znovu je ulovit byly ochotny zase až s odstupem několika dní, kdy pozapomněly na předchozí zkušenost s jejich chutí (tento cvrček totiž obsahuje různé specifické látky).

Na sladké krmení reagují individuálně, někteří jedinci o něj nejeví zájem, jiní mu naopak dávají výrazně přednost před hmyzem (pojídali by ho v případě možnosti vždy, kdežto hmyz jen v případě hladu). V oblibě pak mají hlavně banán a některé druhy ovocných dětských přesnídávek.

Mezi těmito přesnídávkami zřetelně upřednostňovaly některé typy před jinými (dle jejich chuti). Velmi rády tak např. přijímaly kojeneckou výživu Sunárek (firma Heinz) v příchuti jablka a banány, neslazený jablečný protlak s jahodami (firma Deva - Nové Město n/M.) a hlavně sterilovanou kojeneckou a dětská výživu Deva - ovocnou přesnídávku s banány (firma Deva - Nové Město n/M.). Méně v oblibě měly kojenecké výživy Sunárek (firma Heinz) v příchuti ananas a v příchuti višně, kojeneckou a dětskou výživu Hami (firma Deva - Nové Město n/M.) v příchuti banány a pomeranče a kojeneckou výživu Hamé - ovocnou přesnídávku s broskvemi (firma Hamé - Babice).

U některých druhů a poddruhů byla výrazně nízká líhnivost oplozených a nepoškozených vajíček (u P. abbotti chekei pouze 11,1 %, P. laticauda laticauda 33,3 %, P. madagascariensis grandis 65,1 % a P. sundbergi longinsulae jen 18,75 %). Dlouho jsem hledal příčinu a možné řešení tohoto problému, který výrazně omezoval jinak nadějně vyhlížející reprodukční produktivitu těchto druhů a poddruhů. Teoreticky jsou možné dvě příčiny - nedostatečná výživa samic, která tak kladou vajíčka sice neoplozená, ale s malou schopností dalšího zdravého vývoje, a nebo chybné podmínky inkubace.

Všechna takto nevylíhnutá, ale oplozená vajíčka jsem vždy po určitém čase inkubace (když už bylo zřejmé, že se nevylíhnou, např. po 120 a více dnech) otevřel - obsahovala plně vyvinutá a nezdeformovaná (tedy potencionálně zdravá) mláďata, která se však již nevylíhla. Z toho usuzuji, že výživa samic byla pravděpodobně v pořádku (zárodky by se takto kompletně a kvalitně nevyvinuly) a chyba musela nastat v podmínkách závěrečné fáze inkubace. Pokud by byly inkubační podmínky špatné celkově, tak by se rovněž mláďata takto nevyvinula, část mláďat se navíc líhnula zcela bez problémů.

Postupem času se dal vysledovat jeden společný rys - problémy s líhnivostí se objevovaly jen v určitých periodách (nikoli průběžně v nějaké určité výši) a téměř vždy v době, kdy se v jedné společné inkubační plastikové dóze o rozměrech 15 x 6 x 6 cm (nějaký čas jsem používal tyto dózy dvě) vyskytovalo najednou relativně větší množství vajíček (5, 6, 7 i více). Později jsem používal prostornější dózu 15 x 15 x 12 cm, ale i v ní se někdy koncentrovalo větší množství vajíček.

Pokud byla takto pohromadě vajíčka v malém množství, mláďata se líhla bez problémů, pokud jich bylo pohromadě více, tak se občas vylíhlo např. jen jedno mládě z oplozené dvojice vajíček (druhé uhynulo těsně před vylíhnutím) či se přestali líhnout úplně. V několika takovýchto případech v letech 1994 - 98 (resp. počátek roku 1999) pak bylo společně otevřeno vícero delší dobu se takto koncentrovaně inkubujících vajíček, vždy s mrtvými mláďaty.

V roce 1999 jsem proto začal vajíčka ukládat vedle dosud používaných dóz také do plastové krabičky o výšce 8,5 cm a průměru 13,5 cm. Všechna vajíčka byla pak rozdělována po menších počtech. S líhnivostí už následují rok nebyl žádný problém.

Je tedy pravděpodobné, že příčinou oné nižší líhnivosti byla vysoká koncentrace vajíček v malém, omezeném a uzavřeném prostoru. Krabičky byly v průběhu inkubace sice pravidelně (asi 2x - 5 x týdně) otevírány za účelem kontroly a ventilace vzduchu, ale ani to podle všeho nestačilo. Při nižší koncentraci (malý počet vajíček v jedné dóze) byla líhnivost oplozených vajíček vysoká.

Trochu jiný problém byl v případě inkubace u P. dubia. Tento druh vajíčka lepí k podkladu (např. stěny a skla v teráriu), takže je není možné umístit do kontrolovaných inkubačních podmínek. Je možné, že příčinou nulové líhnivosti oplozených vajíček P. dubia v mém chovu byla nízká relativní vlhkost vzduchu v teráriu (protože teplota byla v podstatě totožná jako u ostatních druhů, u nichž se mláďata vylíhla), pro celkově malý počet pozorovaných vajíček to však nemohu zhodnotit z určitostí.

 

6. Závěry a doporučení

Chov gekonů rodu Phelsuma není zcela jednoduchý, některé druhy a poddruhy je mož-né doporučit pouze zkušeným chovatelům. Při dodržování určitých zásad je ale možné (s trochou nezbytného štěstí) dosahovat řady úspěchů. Na základě svých zkušeností a po jejich konfrontaci s údaji různých autorů mohu vytvořit následující souhrn základních metodických pravidel, která by měl každý chovatel felsum z větší části bezpodmínečně dodržovat a z části alespoň vzít v úvahu:

Mláďata je třeba odchovávat zásadně individuálně, pro novorozená mláďata malých forem stačí zpočátku terária či dobře větrané plastové krabičky o rozměrech 15 x 15 x 15 cm, u velkých forem o rozměrech 20 x 20 x 25 cm. U starších jedinců se prostory přiměřeně zvětšují. Sypký substrát není vhodný, protože malá vývojová stadia cvrčků se do něho často schoávají a jsou tak mladým felsumám hůře dostupná. Stačí 1 vrstva savého papíru (dobře doléhajícího ke dnu). Pro snadnou údržbu a hlavně přehlednost jsou nevhodné i složitější dekorace - méně plachým druhům (P. abbotti, P. dubia, P. laticauda, P. lineata, P. madagascariensis, P. quadriocellata, P. standingi, P. sundbergi aj.) stačí 1 - 2 šikmo postavené hladké větvičky či bambusové tyčky (nikoli duté) a případně 1 hladká destička opřená o stěnu (možnost úkrytu), druhů citlivým na stres (P. cepediana, P. flavigularis, P. serraticauda apod.) je dobré dát do nádrže podobných větviček a destiček vícero. Je možné použít (u druhů žijících v deštném lese) i živý olistěný výhonek Scindapsus sp. (umístěný v malé nádobce s vodu zajištěné tak, aby se do ní nedostaly felsumy a cvrčci). Zásadně nepoužívat misky s vodou, mladé felsumy se v nich mohou utopit (běžně se v nich zbytečně topí i cvrčci)! Felsumy ostatně dávají přednost pití kapek vody po rosení.

Při odchovu mláďat je třeba dodržovat druhově specifické mikroklima ještě pečlivěji než u dospělých. Zvláště u druhů z vlhkých a méně slunečných biotopů, jako je podrost deštného lesa (P. cepediana, P. guttata, P. lineata, P. pusilla, P. quadriocellata aj.), je nutné zajiš»ovat vysokou relativní vzdušnou vlhkost (80 - 90 %) při dostatečné ventilaci a poměrně nízkou teplotu (denní 24 - 27 °C, v noci 20 - 25 °C). U druhů teplo a světlomilných (P. ornata, P. standingi aj.) je vhodná nižší vzdušná vlhkost (50 - 70 %) a vyšší denní teplota (25 - 30 °C), ovšem bez rizika přehřátí (v malém teráriu není možné poskytovat lokálně vyšší teplotu, pozor též na přehřátí na slunci!).

Mláďata by měla být krmena ad libitum denně (začínají reagovat na potravu přibližně 2. - 3. den po narození), lepší je krmnou dávku rozdělit na menší množství 2x - 3x denně - pokud je v teráriu příliš mnoho hmyzu, ještěrky jsou zmatené a nerozhodné, event. i znervózňované (ze cvrčků se navíc při pobíhání setřese většina vitamíno-minerálních poprašků). Pro krmení mláďat malých druhů felsum jsou vhodné octomilky Drosophila sp. (hlavně nelétavé formy) a nejmenší vývojová stadia cvrčků, pro velké druhy jsou nejlepší malé instary cvrčků. V létě je možné doplňovat drobný tříděný smýkaný hmyz a mšice. Postupně je vhodné gekony navykat na různé druhy sladkého doplňkového krmení (např. P. madagascariensis madagascariensis vyžaduje sladké krmení v poměrně vysoké míře). Veškerou potravu je třeba saturovat minerálními a vitamínovými doplňky (pozor na poměr Ca : P a možný nedostatek či naopak předávkování vitamínu D3).

Dospívající samičky by neměly být připouštěny k páření příliš brzy, nebo» po začátku reprodukce při nedostatečném tělesném vzrůstu přestanou téměř růst a v podstatě zakrní, což se projevuje i na množství a kvalitě vajíček. Dobře krmené felsumy mohou být sice v teráriu pohlavně dospělé již za 8 - 10 měsíců, je mnohem lepší je ale připouštět až ve věku min. 12 - 15 měsíců.

Dospělí jedinci by měli být chováni téměř výhradně v páru (z důvodu značné teritoriality) - malé druhy a podruhy v teráriu o rozměrech min. 25 x 25 x 40 cm (optim. 40 x 40 x 60 cm i více), velké taxony min. 40 x 40 x 70 cm (optim. 50 x 50 x 100 cm i více). Společný chov 1 samce a 2 - 3 samic je teoreticky možný u malých forem v teráriu min. 60 x 60 x 100 cm (lépe více) s velkým množstvím větví, tyčí, prkének, rostlin (např. rodu Sansevieria) a úkrytů (vždy je třeba kontrolovat aktivitu a zdravotní stav jednotlivých samic, pokud by některá omezila příjem potravy apod., je třeba ji urychleně přestěhovat a v budoucnu chovat již výhradně jen v páru). U P. serraticauda (samci často agresivní i vůči samicím) se doporučuje chov individuální s krátkým připouštěním samice v době páření. Vzhledem k citlivosti mnoha felsum na stres při přemis»ování z terária do terária by však podle mého byl vhodnější chov ve stabilním páru, ale v extrémně prostorném, resp. vysokém (druh žije na palmách) teráriu - 80 x 80 x 150 cm (lépe ještě více do výšky) s mnoha úkryty. U P. cepediana by bylo vhodné podobně velké a hustě rostlinami osázené terárium pro chov 1 samce se 2 - 3 samicemi (harémový druh, kdy samice chované pouze v páru umírají často na stres pro zvýšenou pozornost samce). U některých velkých druhů (např. P. madagascariensis) je teoreticky možný chov 1 samce a 2 - 3 samic pouze v nádrži min. 80 x 80 x 150 cm (lépe více) bohatě rozčleněného a s úkryty, ale např. u velmi agresivní P. sundbergi či striktně monogamní P. standingi je možný chov pouze v páru. Chov s jinými druhy ještěrů není příliš vhodný, ale teoreticky je možný s nočními a stejně velkými, neagresivními druhy v prostorném teráriu.

Terárium pro dospělé felsumy by mělo být konstruováno spíše na výšku s dostatečným větráním (dobrá ventilace nezbytná pro taxony z výškových pater horských lesů - P. flavigularis, P. madagascariensis boehmei) a vybaveno množstvím hladkých vertikálně orientovaných větví, kmínků a bambusových tyčí, částečně též na šikmo orientovaných větví, tyčí a prkének, vhodná je i nějaká horizontální větev blízko zdroje lokálního tepla. U forem z deštných lesů jsou vhodné rostliny (hlavně rodu Sansevieria, ale i Scindapsus aj.), u taxonů z jiných lokalit jsou možné rostliny Sansevieria sp., u druhů ze skalních oblastí (P. barbouri, P. ocellata) rostliny nejsou třeba vůbec (zato jsou nutné kamenné skalky či kamenem obložené stěny terária). Jako substrát jsou možné různé typy - kokosová dr» (Lignocel), směs zeminy s rašelinou, pro druhy s aridních lokalit směs písku apod.

Je potřeba dodržovat druhově specifické mikroklima. Různé taxony felsum je možné rozdělit do 3 základních skupin dle možných typů mikroklimatu, některé druhy mají navíc vlastní specifické požadavky.

  1. formy vyžadující vysokou relativní vzdušnou vlhkost (80 - 90 %), nižší teplotu (den-ní 24 - 28 °C, noční 18 - 25 °C) a spíše rozptýlené osvětlení (P. borbonica borbonica, P. borbonica mater, P. cepediana, P. guttata, P. lineata, P. madagascariensis madagascariensis, P. pusilla, P. quadriocellata atd.);
  2. formy vyžadující vysokou denní (26 - 32 °C, lokálně až 35 °C; druhy z jihozápadního Madagaskaru po dobu 3 měsíců jen 22 - 26 °C a po zbytek roku standardně) a nižší noční teplotu (dle druhu 15 - 22 či 20 - 25 °C), nižší relativní vzdušnou vlhkost (50 - 70 %, druhy z jihozápadního Madagaskaru po dobu chladnějších 3 měsíců 70 - 80 %) a velmi intenzivní osvětlení (P. borbonica agalegae, P. ornata, P. modesta aj.; taxony z jihozápadního Madagaskaru - P. breviceps, P. modesta leiogaster, P. mutabilis, P. standingi);
  3. formy se středními nároky na teplotu (25 - 30 °C přes den, lokálně až 32 °C, v noci 20 - 25 °C), vlhkost (70 - 80 %) a intenzitu osvětlení (P. abbotti, P. dubia, P. comorensis, P. laticauda, P. klemmeri, P. madagascariensis grandis, P. madagascariensis kochi, P. sundbergi atd.). Někdy jsou u nich menší specifické rozdíly - např. P. comorensis preferuje trochu vyšší vzdušnou vlhkost při nižší teplotě, P. sundbergi trochu vyšší vlhkost při vyšší teplotě či P. madagascariensis kochi nižší vlhkost při vyšší teplotě.

Druhy z ekologicky specifických míst mají individuální mikroklimatické nároky - P. barbouri a P. ocellata (26 - 32 °C přes den, lokálně až 35 °C, 15 - 20 °C v noci; po dobu asi 2 - 3 měsíců denní 24 - 30 °C a noční 10 - 15 °C; přes den spíše sucho, v noci a ráno vysoká vlhkost; intenzivní osvětlení), P. flavigularis a P. madagascariensis boehmei (24 - 28 °C přes den, 18 - 22 °C v noci, relativní vlhkost 80 - 95 %, vysoká ventilace vzduchu, intenzivní světlo), P. serraticauda (25 - 29 °C přes den, 22 - 26 °C v noci, relativní vlhkost 80 - 90 %, dobrá ventilace vzduchu a vysoká intenzita osvětlení) apod.

Napájení dospělých felsum by mělo být zajiš»ováno rosením vlažnou a odstátou vodou, ale je vhodné mít v teráriu i misku s vodou. Krmení samců a nerozmnožujících se samic hmyzem 2 x - 3 x týdně v regulovaném množství (v dávce asi 3 - 4 dospělí cvrčci), gravidní samice každý druhý den v množství ad libitum. Sladké krmení možno podávat 1 x za 1 - 2 týdny. U hmyzu je vhodné zajiš»ovat co největší pestrost - základem cvrček banánový a domácí (doplňkově též cvrček dvouskvrnný), pro zpestření dle možností smýkaný hmyz, saranče, zavíječi, švábi apod. (larvy potemníků jen v omezeném množství a čerstvě svlečené). Sladké krmení dle možností - banány, papáje, ovocné přesnídávky, med atd., nikoli však smetanové krémy.

Veškerý hmyz obalovat práškovými vitamíno - minerálními přípravky, volně v teráriu jsou vhodné skořápky od vajíček felsum. Pro podporu červené kresby je možné přidávat do sladkého krmení nastrouhanou mrkev či mrkví přikrmovat cvrčky.

Všechny druhy felsum potřebují jako denní tropičtí ještěři poměrně intenzivní osvětlení. Jen některé druhy z pralesního podrostu (např. P. guttata) nemají příliš ostré světlo rády a upřednostňují spíše rozptýlené. Mnohé formy (P. dubia, P. modesta, P. mutabilis, P. ornata, P. standingi aj.) však vyžadují naopak velmi silné intenzivní světlo, vhodná je i složka UV - A či UV - B záření. Proto se doporučuje osvětlení systémem vícero zářivek (doplněných případně žárovkou či bodovým zářičem pro lokální zdroj tepla).

Při snaze o rozmnožování je třeba dávat pozor při sestavování vhodných párů, někteří jedinci mohou být na sebe nebezpečně agresivní, jiní naopak nemusí o sebe projevovat vůbec žádný zájem. Z důvodu stresu není vhodné častější přemís»ování jedinců do jiných terárií, pokud si nějaký pár navzájem zvykne, tak by se neměl přemis»ovat do jiného terária a už vůbec u něho zaměňovat jedince za jiné.

Samičká má mít k dispozici klidné místo pro snášení vajíček. Osvědčily se duté bambusové tyče a jiné podobné dutiny, prostorné ukryty za kůrou či rostliny rodu Sansevieria.

Vajíčka nepřilepená ke stěnám terária by měla být inkubována mimo terárium s dospělými felsumami. Substrát pro inkubaci nesmí být mokrý (je lepší, když je suchý), relativní vlhkost vzduchu asi 70 %. Inkubační teplota je vhodná proměnlivá (26 - 30 °C přes den, mírný pokles v noci). Je nutné pravidelné větrání inkubátoru a je dobré vajíčka příliš nekoncentrovat v malém uzavřeném prostoru.

V případě získání zvířat transportovaných původem z přírody je nutné jejich intenzivní napájení a vlhčení (riziko dehydratace), pro omezení stresu je možné přidávat kombinaci vitamínů B a C. Je nutné felsumy stabilně umístit do jednoho terária a nepřemis»ovat je do jiného - mnohé malé druhy jsou na podobnou manipulaci velmi citlivé a snadno uhynou následkem stresu (P. cepediana, P. flavigularis, P. guimbeaui, P. guttata, P. ornata aj.).

Z důvodu stresu a rizika autotomie ocasu či části pokožky je nevhodné felsumy chytat přímo do ruky. Pro případnou manipulaci je možné je lovit do plastové krabičky, člověk by měl postupovat rychle, opatrně, nehonit felsumu zbytečně dlouho po teráriu. Zvířata transportovat zásadně ve tmě (zklidnění a omezení stresu).

Terarista mající zájem o felsumy, ale osobní praktickou zkušenosti s nimi, by rozhodně neměl začínat chovem problematických a náročných, případně vzácných druhů (P. andamanensis, P. antanosy, P. barbouri, P. borbonica, P. cepediana, P. flavigularis, P. guimbeaui, P. inexpectata, P. klemmeri, P. madagascariensis boehmei, P. nigristriata, P. ornata, P. robertmertensi, P. serraticauda, P. standingi, P. v - nigra apod.). Pro získání zkušeností je možné doporučit některé relativně méně náročné a méně vzácné taxony (P. abbotti chekei, P. dubia, P. laticauda laticauda, P. lineata lineata, P. lineata elanthata, P. madagascariensis grandis, P. madagascariensis kochi, P. quadriocellata či P. sundbergi longinsulae). Asi chovatelsky nejoblíbenější a nejrozšířenější je P. madagascariensis grandis. Metodika jejího chovu a rozmnožování je poznána celkem dobře, takže je možné ji společně s P. madagascariensis kochi doporučit zájemcům o chov těchto krásných a vzácných gekonů jako vhodnou modelovou formu pro získání zkušeností potřebných pro případný chov náročnějších a vzácnějších druhů a poddruhů.

 

Poděkování

Rád bych poděkoval Ing. I. Vergnerovi za ochotu přehlédnout rukopis mé diplomové práce (tedy předlohy tohoto článku) a vyjádřit se k jeho nedostatkům jako odborný konzultant.

Poděkování patří i kolegům teraristům, jejichž chovy felsum byly pro mne doplňujícím, leč nezanedbatelným zdrojem informací a často i inspirací pro mé chovy - J. Šimoníkovi, Z. Jaborníkovi, T. Bukovskému, M. Gračkovi, J. Drobnému, O. Veverkovi a J. Markovi.

 

Souhrn

Práce shrnuje zkušenosti téměř 12 let chovu gekonů rodu Phelsuma. Celkem bylo chováno 176 jedinců 16 taxonů (P. abbotti abbotti, P. abbotti chekei, P. barbouri, P. comorensis, P. dubia, P. guttata, P. laticauda laticauda, P. lineata lineata, P. lineata dorsivittata, P. madagascariensis madagascariensis, P. madagascariensis grandis, P. madagascariensis kochi, P. quadriocellata quadriocellata, P. standingi, P. sundbergi sundbergi a P. sundbergi longinsulae), z nichž rozmnožit se podařilo 7 taxonů (P. abbotti chekei, P. comorensis, P. laticauda laticauda, P. madagascariensis grandis, P. madagascariensis kochi, P. sundbergi sundbergi a P. sundbergi longinsulae).

 

Použitá literatura:

ANONYMUS (1988): Animal inventory Jersey Wildlife Preservation Trust. - Dodo - Journal of Jersey Wildl. Preserv. Trust, 14.

BÁLEK, J. (1994 a): Málo známá felsuma z jihozápadního Madagaskaru. - Živa, Praha, 42 (2): 84.

BÁLEK, J. (1994 b): Málo známá Phelsuma breviceps. - Akvárium terárium, Praha, 37 (6): 35 - 37.

BÁLEK, J. (1995): Herpetofauna madagaskarského trnitého buše. (1 a 2) - Akvárium terárium, Praha, 38 (3): 43 - 46, (4): 43 - 47.

BAKLA, P. (1990): Felsuma madagaskarská Phelsuma madagascariensis. - Akvárium terárium, Praha, 33 (9): 32.

BARUŠ, V., OLIVA, O. et al. (1992): Fauna ČSFR. Plazi - Reptilia. - Academia, Praha, s. 8 - 9.

BAUER, A. M. (1997): Systematics, biogeography and conservation of the african Gekkonoidea. - In: Herpetology ´97. Abstracts of the Third World Congress of Herpetology 2 - 10 august 1997, Praha, s. 15.

BERGHOF, H. P. (1995): Zkušenosti s péčí a rozmnožováním vzácně chovaných druhů felsum (Sauria: Gekkonidae: Phelsuma). - Niedeliana, Praha, 1: 16 - 22.

BERGHOF, H. P. (1998): Systematický přehled rodu Phelsuma. - Niedeliana, Praha, 4: 24 - 25.

BLOXAM, Q. & VOKINS, M. (1978): Breeding and maintenance of Phelsuma guentheri (Boulenger, 1885) at the Jersey Zoological Park. - Dodo - Journal of Jersey Wildl. Preserv. Trust, 15: 82 - 91.

BRUIS, E. (1999): Encyklopedie teraristiky. - Rebo Productions, Čestlice, s. 220 - 222.

BUKOVSKÝ, T. (1999 a): Phelsuma madagascariensis kochi - blízká setkání třetího poddruhu. - Fauna, Brno, 10 (6).

BUKOVSKÝ, T. (1999 b): Vrtkavé štěstí s odchovem (Phelsuma standingi). - Fauna, Brno, 10 (10).

BUKOVSKÝ, T. (1999 c): Phelsuma flavigularis - drahokam Perinetu. - Fauna, Brno, 10 (15).

BUKOVSKÝ, T. (1999 d): Phelsuma ornata ornata a Phelsuma ornata inexpectata - malé felsumy z malých ostrovů. - Fauna, Brno, 10 (16).

BUKOVSKÝ, T. (1999 e): Herpetologický poklad Round Island - Phelsuma guentheri. - Fauna, Brno, 10 (20): 3 - 4.

BUKOVSKÝ, T. (1999 f): Dlouho opomíjená krása Phelsuma madagascariensis madagascariensis. - Akvárium terárium, Praha, 42 (11): 50 - 52.

BUKOVSKÝ, T. (2000): Noční bratranec felzum. - Akvárium terárium, Praha, 43 (12): 60 - 62.

COOPER, J. E., BLOXAM, Q. M. C. & TONGE, S. J. (1998): Pathology of Round Island geckos Phelsuma guentheri: some unexpected findings. - Dodo - Journal of Jersey Wildl. Preserv. Trust, 34: 153 - 158.

ČIHAŘ, J. (1989): Teraristika. - Práce, Praha, s. 111 - 112.

FUNK, A. (1992 a): Gekoni rodu Phelsuma GRAY, 1825 v přírodě a teráriu. - Nepublikovaný manuskript, Středoškolská odborná činnost, Gymnasium Budějovická, Praha, 25 s.

FUNK, A. (1992 b): Phelsuma laticauda. - Info Zpravodaj, Klub chovatelů Phelsuma ČSTH, Praha, 1: 3.

FUNK, A. (1993 a): Známé formy rodu Phelsuma - současný stav. - Phelsuma - Info zpravodaj Klubu chovatelů Phelsuma ČSTH, Praha, 3: 2.

FUNK, A. (1993 b): Vzácné, ohrožené a snad i vyhubené felsumy. - Phelsuma - Info zpravodaj Klubu chovatelů Phelsuma ČSTH, Praha, 3: 2.

FUNK, A. (1993 c): Phelsuma lineata a Phelsuma pusilla. - Phelsuma - Info zpravodaj Klubu chovatelů Phelsuma ČSTH, Praha, 3: 3 - 4.

FUNK, A. (1994 a): Gekon Phelsuma dubia v teráriu. - Akvárium terárium, Praha, 37 (2): 31 - 34.

FUNK, A. (1994 b): Zajímavý gekon Phelsuma standingi. - Akvárium terárium, Praha, 37 (9): 31 - 32.

FUNK, A. (1994 c): Zkušenosti s chovem 14 druhů a poddruhů denních gekonů rodu Phelsuma. - Chamaeleo, Praha, 4: 53 - 60.

FUNK, A. (1997): Biologické, ekologické a etologické aspekty technologie chovu gekonů rodu Phelsuma. - Nepublikovaný manuskript, Seminární práce, Obecná zootechnika, AF ČZU, Praha, 12 s.

FUNK, A. (1998): Technologie chovu a rozmnožování gekonů rodu Phelsuma (Reptilia, Sauria, Gekkonoidae) se zvláštním zřetelem k formě P. madagascariensis grandis - biologické, ekologické a ekonomické aspekty. - Nepublikovaný manuskript, Studentská vědecká konference, AF ČZU, Praha, 17 s.

FUNK, A. (2000): Biologické, ekologické a ekonomické aspekty chovu a rozmnožování gekonů rodu Phelsuma (Gekkonidae). - Diplomová práce, KZR AF ČZU, Praha, 175 s., nepublikováno.

GRECKHAMER, A. (1993): Felzuma nádherná Phelsuma cepediana. - Terarista, Praha, 4 (1): 9 - 13.

GRIM, T. (1992): Záchrana Kulatého ostrova. - Živa, 40 (2): 92 - 93.

GVOŽDÍK, L. (1995): Pouštní skřítek gekon Tropiocolotes tripolitanus. - Akvárium terárium, Praha, 38 (6): 29 - 31.

GVOŽDÍK, L. (1996): Variabilita ve velikosti vajec a mláďat gekona Paroedura pictus (Squamata: Gekkonidae) v zajetí. - Chamaeleo, Praha, 6: 39 - 57.

GVOŽDÍK, L. (1998): Metodika chovu gekona Paroedura pictus.(1 a 2) - Akvárium terárium, Praha, 41 (10): 57 - 60, (11): 57 - 59.

HALLMANNN, G., KRÜGER, J. & TRAUTMANN, G. (1997): Faszinierende Taggeckos. Die Gattung Phelsuma. - Natur un Tier Verlag, Matthias Schmidt, Münster, 229 s.

HAVELKA, A. (1993): Chov gekona Phelsuma standingi. - Akvárium terárium, Praha, 36 (6): 35 - 37.

HENKEL, F. W. & SCHMIDT, W. (1995): Amphibien und Reptilien Madagascars, der Mascarenen, Seychellen und Komoren. - Eugen Ulmer Verlag, Stuttgart, s. 8 - 28, 186 - 243.

HESELHAUS, R. (1986): Taggeckos - praktische Winke zur Pflege und Zucht. - Edition Kerner, Reimar Hobbing, Essen, 112 s.

HLAVIČKA, P. (1991): Gekon Homopholis wahlbergi. - Akvárium terárium, Praha, 34 (8): 24 - 25.

HOFER, D. (1996): Phelsuma sundbergi RENDAHL, 1939 loví ryby a jiná pozorování na Seychelách. - Natrix, Praha, 13: 5.

HOŠEK, P. (1993): Madagaskar - biologický unikát. - Živa, 41 (3): 98 - 100.

JES, H. (1988): Echsen als Terrarientiere. - Gräfe und Unzer, München, s. 57.

KAUFMANN, H. J. (1980): Haltung und Zucht von Phelsuma madagascariensis. - Aquarien Terrarien, 27 (11): 387 - 389.

KLÁTIL, L. (1999): Obrazový atlas gekonů. - Petr Esterka - Forsáž, Vizovice, s. 81 - 87.

KLUGE, A. G. (1991): Checklist of gekkonoid lizards. - Smithsonian herpetological information service, Museum of Zoology and Department of biology University of Michigen, 85: 24 - 25.

KMONÍČEK, E. (1999): Chov Phelsuma laticauda (felsuma zlatoocasá). - Akvárium terárium, Praha, 42 (6): 61 - 62.

KOCOUREK, I. & KRÁL, J. (1997): Terárium A - Z. - Ratio, Úvaly, s. 98.

KÖSSL, R. (1998): Potřebují plazi ultrafialové záření ? (1, 2, 3, 4 a 5) - Akvárium terárium, 41 (7): 57 - 58, (8): 61, (9): 58, (10): 47 - 50, (11): 51 - 52.

KRAUS, R. & KOCIÁN, M. (1998): Chameleóni a gekoni. Příručka pro teraristy. - Polaris, Frenštát p./R., s. 168 - 180.

KRAUSE, P. (1997): Der Ornament Taggecko. Schmuckstücke im Terrarium - Phelsuma ornata. - TI Magazin, 29 (133): 38 - 41.

KRAUSE, P. (1998): Klejnot w terrarium. Gekon ozdobny Phelsuma ornata ornata z wyspy Mauricius. - Aqua Magazin, 19: 35 - 38.

KRÜGER, J. & TRAUTMANN, G. (1993): Synonymieliste der Gattung Phelsuma. - Interessengruppe Phelsuma Zusammengestellt, 9 s.

KUČERA, J. & VERGNER, I. (1997): Zákon č. 16/1997 Sb. o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. - Natrix, Pra-ha, 15: 1 - 20.

KUČERA, J. & VERGNER, I. (1999): Novinky v oblasti CITES. - Natrix, Praha, 22: 1 - 2.

KUDRJAVCEV, S. V., FROLOV, V. E. & KOROLEV, A. V. (1991): Terrarium i jego obitatěli. - Lesnaja promyšlennos», Moskva, s. 277.

LANGEBAEK, R. (1979): Observations on the behaviour of captive Phelsuma guentheri during the breeding season at the Jersey Wildlife Preservation Trust. - Dodo - Journal of Jersey Wildl. Preserv. Trust, 16: 75 - 83.

LEHR, B. (1996): Pozorování v životním prostředí Phelsuma borbonica borbonica MERTENS, 1966. - Natrix, Praha, 14: 16.

MEIER, H. (1994): Problematický gekon v Indickém oceáně: Phelsuma borbonica agalegae CHEKE, 1975. - Natrix, Praha, 4: 19.

MEIRTE, D. (1997): Ecological observations on Phelsuma - geckos of Mayotte. - In: Herpetology ´97. Abstracts of the Third World Congress of Herpetology 2 - 10 august 1997, Praha, s. 140.

McKEOWN, S. (1993): The general care and mainntence of day geckos. - The Herpetocultural Library Series, Advanced Vivarium Systems, Lakeside, California, 145 s.

MORAVEC, J. (1999): Svět zvířat VII. - Obojživelníci, plazi. - Albatros, Praha, s. 115 - 117.

OBST, F. J., RICHTER, K., JACOB, U. et. al. (1984): Lexicon der Terraristik und Herpetologie. - Edition Leipzig, Leipzig, s. 321 - 322.

PHILIPPEN, H. - D. (1993): Nové poznatky o fixaci pohlaví vlivem teploty. - Natrix, Praha, 3: 3 - 4.

ROGNER, M. (1993): Der Große Madagascar - Taggecko. - TI - Magazin, 15 (114): 50 - 53.

RÖSLER, H. (1989): Vejcožravost u gekonů r. Phelsuma v teráriu. - Zpravodaj ZO ČSCH Tera - Praha 2, 10 (2 - 3): 22.

RÖSLER, H. (1993): Sdělení k rozmnožovací biologii gekonů. 2. Poznámky k snůšce, vejcím a mláďatům různých gekonů na základě pozorování v teráriu. - Natrix, Praha, 3: 12 - 14.

SZALAY, F. & SZALAYOVÁ, H. (1990): Chováme teráriové zvieratá. - Príroda, Bratislava, s. 167 - 168.

SZALAY, F. & ŠENK, B. (1998): Chováme gekony (terarijní zvířata). - Kontakt Plus, Brati-slava, s. 38 - 40.

VAJAY, R. (2000): Gekon Phelsuma lineata v teráriu. - Akvárium terárium, Praha, 43 (12): 60.

VERGNER, I. (1981): Maskarény - domov nejkrásnějších gekonů. - Akvárium terárium, Pra-ha, 24 (6): 26 - 30.

VERGNER, I. (1987): Gekoni rodu Phelsuma. - In: Sborník XIV. národního aktivu teraristů, ed. ZO ČSCH Osek, s. 42 - 68.

VERGNER, I. (1990 a): K systematice druhového komplexu Phelsuma madagascariensis s poznámkami o rozšíření, ekologii a chovu v teráriu. - Terarista, 1 (2): 6 - 20.

VERGNER, I. (1990 b): Beobachtungen bei der Vermehrung von Phelsumen im Terrarium. - Herpetofauna, 12 (65): 25 - 34.

VERGNER, I. (1990 c): Felzuma mramorovaná - Phelsuma abbotti - v přírodě a teráriu. - Akvárium terárium, Praha, 23 (8): 28 - 29.

VERGNER, I. (1990 d): Felzuma zlatoocasá - Phelsuma laticauda - v přírodě a teráriu. - Akvárium terárium, Praha, 23 (9): 24 - 25.

VERGNER, I. (1991 a): Biologie a chov gekonů rodu Phelsuma v teráriu. - In: Sborník přednášek Teraristický aktiv Karlovy Vary, ed. ZO teraristů Karlovy Vary, s. 2 - 4.

VERGNER, I. (1991 b): K problematice poddruhů felsumy madagaskarské. - Živa, Praha, 39 (1): 38 - 39.

VERGNER, I. (1991 c): Chov a rozmnožování felsumy madagaskarské a seychelské. - Živa, Praha, 39 (2): 84 - 85.

VERGNER, I. (1991 d): Výskyt vývojových poruch při chovu felsumy madagaskarské. - Živa, Praha, 39 (3): 133.

VERGNER, I. (1992 a): Světová ochrana obojživelníků a plazů (14.). - Akvárium terárium, Praha, 35 (2): 31 - 33.

VERGNER, I. (1992 b): Několik poznámek k současnému stavu poznání rodu Phelsuma GRAY, 1825. - Chamaeleo, Praha, 2: 13 - 18.

VERGNER, I. (1992 c): Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES) a související zákony ES a SRN. - Chamaeleo, Praha, 2: 19 - 56.

VERGNER, I. (1993 a): Několik poznámek k současnému stavu poznání rodu Phelsuma GRAY, 1825. - Info Zpravodaj, Klub chovatelů Phelsuma ČSTH v Praze, 2: 3 - 4.

VERGNER, I. (1993 b): Vitamíny, minerálie a UV - záření. - Akvárium terárium, Praha, 34 (9): 29 - 31.

VERGNER, I. (1994 a): Několik poznámek k méně známým druhům felsum. - Živa, 42 (3): 130 - 131.

VERGNER, I. (1994 b): Poznámky k systematice a chovu rodu Phelsuma. - Natrix, Praha, 7: 12 - 15.

VERGNER, I. (1995): K bližšímu poznání felsumy pruhované, Phelsuma lineata. - Akvárium terárium, Praha, 38 (11): 34 - 37.

VERGNER, I. (1997 a): Denní gekon Phelsuma klemmeri. - Akvárium terárium, Praha, 40 (2): 41 - 42.

VERGNER, I. (1997 b): UV - záření a teraristika. - Informservis - Česká společnost pro teraristiku a herpetologii v Praze, 27: 3 - 4.

VERGNER, I. (1998): CITES, Česká republika a Evropská Unie. - Chamaeleo, Praha, 8: 7 - 20.

VERGNER, J. (1977): Denní gekoni rodu Phelsuma (Gray). - Akvárium terárium, Praha, 20 (1): 12 - 15.

VERGNER, J. (1979): Zajímavé případy sexuálního chování u plazů v zajetí. - Akvárium terárium, Praha, 22 (1): 19 - 21.

VERGNER, J. (1979): Gekoni rodu Phelsuma. - Živa, Praha, 27 (6): 229 - 232.

VERGNER, J. & VERGNEROVÁ, O. (1986): Chov terarijních zvířat. - Státní zemědělské nakladatelství, Praha, s. 200 - 202.

WERNER, Y. L., FRANKENBERG, M., VOLOKITA M. & HARARI, R. (1993): Longevity of geckos (Reptilia: Lacertilia: Gekkonoidea) in captivity: an analytical review incorporating new data. - Israel Journal of Zoology, 39: 105 - 124.

ZOBEL, R. (1987): Phelsuma flavigularis. - Informační zpravodaj AT, Praha, 4: 30.

 

Komentáře

     

    Pro vkládání komentářů a diskusních vláken musíte být registrovaní a přihlášení.