Jste zde » úvod články gekoni Eublepharis macularius (BLYTH 1854)

Eublepharis macularius (BLYTH 1854)

Autor: Jaroslav Forejt 13.01.2006 Kategorie: gekoni

Gekončík noční, Gekončík skvrnitý, Eublík, Leopard gecko, Gekon lamparci tyto všechny jména charakterizují žlutého ještěra, který se snad nejvíce rozšířil v našich chovech. Každý ho chová z jiného důvodu, někdo pro jeho schopnost zvyku na lidský dotek, někdo pro jeho dobrou schopnost rozmnožování, já osobně miluji jeho krásu a možnost pozorovat chování, které vám pes ani kočka nepředvedou. Však slovo eublepharis znamená pravdivá víčka.

Systematika

Reptilia (plazi)
Squamata (šupinatí)
Sauria (ještěři)
Gekkota
Gekkonidae (gekonovití)
Eublepharinae, Gekkoninae, Diplodactylinae, Aeluroscalabotinae, Teratoscincinae

Podčeleď Eublepharinae se dělí dále na rody:
Coleonyx,
Hemitheconyx,
Holodactylus,
Goniurosauru,
Eublepharis

Rod Eublepharis má 5 druhů:
E. angramainyu (ANDERSON & LEVITON, 1966)
E. hardwickii (GRAY, 1827)
E. turcmenicus (DAREVSKY, 1977)
E. fuscus (BÖRNER, 1981)
E. macularius (BLYTH, 1854)

Druh Eublepharis macularius se dělí dále na poddruhy:
Eublepharis macularius macularius (BLYTH 1854) Eublepharis macularius afghanicus (BÖRNER 1976) Eublepharis macularius fasciolatus (GÜNTHER 1864) Eublepharis macularius montanus (BÖRNER 1976) Eublepharis macularius smithi (BÖRNER 1981)

Rozšíření

Eublepharis macularius je rozšířen v Iranu (Masjid soleyman, Batvand, Zagros) Pákistánu, Afghánistánu (podél strany Pol-e-Alam blížící se k Alazi), Indii a Turcmenistánu. Obývá skalnaté pouště a rozptýlené pastviny. Přes den žije v opuštěných zvířecích norách nebo se skrývá pod kameny, v noci vylézá a vypravuje se na lov hmyzu.

Popis

Gekončík noční je středně veliký gekon dorůstající velikosti 22 – 28 cm. Základní zbarvení je žluté s černými nebo hnědými skvrnami, břicho je bílé.Ocas je bílý s černými skvrnami či pruhy. Tělo je robustní a delší než ocas. Asi 2/3 délky připadá na tělo. Hlava je mohutná a dobře oddělená od těla. Prsty nemají přísavné lamely. Pokožka je chráněna šupinami, které mají význam i proti dehydrataci těla při vyhřívání na slunci. Gekončíci jsou ektotermní živočichové, nedokáží regulovat svou tělesnou teplotu tudíž jsou závislí na okolní teplotě.

Tlamka:

Pokud se vám podaří zastihnout svého gekončíka s otevřenou tlamkou uvidíte její nádhernou narůžovělou barvu. Zuby má jednoduché, bez kořenů, navazují přímo na čelist. Zuby se několikrát za život vyměňují. Jazyk je také růžový, masitý a na konci malinko rozeklaný, ale jen jakoby byl naříznutý. Na jazyku se nachází chuťové buňky. V horním patře se nachází Jacobsonův orgán, sloužící k předávání pachů, které nachytá gekončík na špičku svého jazyku a předá je do tohoto orgánu a dále do mozku. Tímto způsobem ještěr vlastně čichá a poznává zda je kořist k snědku. Stejně tak vyhledává samička vhodné místo pro svou snůšku.

Oči:

Oči jsou velmi důležitým orgánem gekončíků. Vždy se tvrdilo že noční druhy nedokáží rozpoznávat barvy, jelikož jejich oči neobsahují buňky (čípky), ale nyní bylo vypozorováno že druhy Tarentola dokáží rozpoznávat v noci slabé barevné signály. Tak uvidíme jestli to bude vypozorováno i u eublepharů. Oči mají svislou štěrbinovitou zřítelnici, která se při zaostřování roztahuje a smršťuje. Oči jsou překryty pohyblivými víčky, chránícími oči před pískem a prachem.

Sluch:

Gekoni velmi dobře rozpoznávají všechny sluchové vjemy. Mají schopnost slyšení skoro stejně vyvinutou jako savci. Uši se nacházejí v zadní straně hlavy a mají tvar písmena D.

Tlapky:

Tlapky mají pět prstů, které jsou zakončeny malými, ale silnými drápky. Díky těmto drápkům se dokáží udržet na kolmé betonové stěně. Prsty nemají přísavné lamely jako většina gekonů. Jen pro představu lamely nejsou žádné přísavky jako na špuntovce, jak bylo dříve myšleno, ale jsou to mikroskopické háčky, které se dokáží zachytit za tu nejmenší nerovnost, například i na skle. Za předními tlapkami se mohou vyskytovat tzv. tukové boule je to u dobře až moc živených gekončíků. Není to žádná nemoc nebo podobně, jedná se jen o podkožní tuk.

Ocas:

Je zásobárna tuku, je odlomitelný a má schopnost regenerace. Regenerát má jiný tvar i zbarvení a ošupení, není již tvořen obratli ale jen vazivem.

Zbarvení:

Zbarvení je dáno zbarvením šupin, které tvoří pokožku gekončíků. Klasické přírodní zbarvení je tmavě žluté s černými skvrnami. U jedinců z odchytu převládají tmavé barvy a mají více skvrn. V přírodě se vyskytují i albinotické formy, ale ty díky svému zbarvení nepřežijí delší dobu po vylíhnutí. Gekončíci regulují své zbarvení pomocí hormonů a tak když se vyhřívají na slunci, mají zbarvení tmavší, aby nabrali více energie a tepla ze slunečního záření. V poslední době se začali chovat ve velkém různé barevné mutace. Existují i farmy na šlechtění barevných druhů. Je již vyšlechtěno plno barevných forem liší se zbarvením i cenou. Záleží na každém, jestli se mu toto šlechtění zamlouvá či nikoliv.

Chov

Chov gekončíků noční je již dnes velmi známý a dobře zvládnutelný. Má však určitá pravidla, která musíme dodržet.

Předně než začnete s chovem musíte se rozmyslet co od celé akce očekáváte, není to totiž záliba na dva měsíce, gekončíci se dožívají okolo 10 let samci dokonce až 20 let. Dále se musíte rozhodnou jestli budete mít jen jednoho jedince či pár nebo skupinu. Pokud chcete jen jednoho jen tak pro radost nebojte se smutno mu nebude. Chov v páru nedoporučuji je zde veliké riziko, že samec v době páření samici vyčerpá k smrti. Proto ji musíte oddělovat od samce což je zbytečná starost navíc. Vždy doporučuji skupinku alespoň 1,2 (1samec 2 samice), ideální je 1,3-4.

Terárium:

Zde je možno mnoho voleb. Terárium celoskleněné, dřevěné nebo i zděné. Záleží na každém. Já doporučuji celoskleněné i dřevěné. Osobně používám dřevěné terárium rozměrů 70x40x30 (délka x šířka x výška) dále jen (d x š x v). Je vyrobené z laminované dřevotřísky, jen v přední stěně jsou vyklápěcí skleněná dvířka. Zadní stěnu jsem nijak nebetonoval ani jinak neupravoval jen jsem vytvořil menší polici také z dřevotřísky. Substrát tvoří říční písek, který je prosetý, propláchnutý a upečený (Vergner 2001 nedoporučuje pečení písku, protože se mění jeho fyzikální vlastnosti) je navrstven asi do 5 cm. Písek se doporučuje míchat i s rašelinou. Výbavu tvoří úkryty z kamenů, kůry a kokosových ořechů. Miska s vodou, miska s vitamíny, dvě kladiště a květina (scindapsus). Jako zdroj tepla i světla používám 25W žárovku zavěšenou v květináči. Terárium vyhřívám na 26°C v nejchladnějším místě a na 36°C v místě pod žárovkou. Větrání je tvořeno na bocích kruhovými větracími mřížkami. Čištění terária provádím jednou až dvakrát ročně (výměna substrátu + desinfekce), každý den měním vodu, a jednou týdně uklízím trus, který gekončíci odkládají na jedno místo, což je veliká výhoda. Rosení prováním 2 x týdně.

Krmení:

Jako každý živočich potřebuje i gekončík pravidelný přísun potravy. Krmíme 3x – 4 x do týdne. Ke krmení používám cvrčky (Acheta domestica), šváby (Bauptica dubia), občas červy (Zophobas morio) a myší holata, která jsou přirozeným zdrojem vápníku. V letních měsících zkrmuji smýkaný hmyz, což je nejvhodnější krmivo. Krmný hmyz si odchovávám sám a proto je „vypasený“ a bohatý na vitamíny. Popíši zde jen chov švábů (B. dubia), protože chov cvrčků je o něco obtížnější a jeho metodika je na internetu a v knihách velmi dobře popsána. Při krmení se gekončík esovitě prohne, zvedne ocas, svůj zrak zaostří na sousto, začne kmitat špičkou ocasu a vystřelí tlamkou přímo na cvrčka. Je dobré krmit z pinzety je to jediný způsob jak mít přehled o krmení. Ke krmení patří i dostatek vitamínů, který je nezbytný pro život plazů. Používají se sypké nebo tekuté přípravky. Já s úspěchem používám Roboran, Reptilin, AD3, Vaječné skořápky a převařenou sépiovou kost. Dále používám vitamíny o složení podle L. Franka:
100g Roboran H
100g vaječné skořápky najemno drcené
1 polévková lžíce Plastinu
10 tablet celaskonu
1 polévková lžíce B-Komplexu v prášku

tyto vitamíny sypu i do misek do terária a ještěři si je berou sami. Vitamíny jsou sice pro život potřebné, ale musí se dbát na správné dávkování uvedené na výrobku. Zejména při dávkování AD3 buďte opatrní. Hypervitaminoza D3 je smrtelná. Při dávkování AD3 používám špejli, kterou jen namočím do roztoku a poté ji otřu o tlamku zvířete, toto dávkování provádím jednou za dva měsíce. Při březosti samice potřebují dostatek vápníku, proto jim dávám drcené skořápky a nastrouhanou a převařenou sépiovou kost. Převaření je nezbytné, aby se zbavila solí.

Chov švábů B. dubia:

Potřebujeme akvárium shora uzavíratelné (tito šváby nelezou po skle), používám akvárium 60 x 20 x 20 (d x š x v), vyložené proložkami od vajec na dno používám místo substrátu papírové utěrky. Dále vkládám polystyrenové plato od zeleniny jako krmítko. Vyhřívání zajišťuje topný kabel 15W, umístěný pod akváriem. Do této nádrže jsem umístil 100 dospělých švábů a po dvou měsících se začali bezproblémové množit. Používám společný chov mladé nepřendávám do odchoven, nechávám je u dospělců. Důležitá je pro množení vysoká koncentrace na malém prostoru. Pokud tam bude 10 švábů množit se nezačnou. Ke krmení používám směs mletých psích a kočičích granulí, granulí pro hlodavce, masokostní moučky, ovesných vloček, vitamínů, vaječných skořápek a trochu strouhanky. Dále dokrmuji jablky a mrkví.

Profesionální směs krmení (L. Frank)
60% krmné směsi je šrot o tomto složení:
Pšenice, ječmen setý, sojový extrahovaný šrot, pšeničné otruby, řepkový extrahovaný šrot, sojové boby toastované, uhličitan vápenatý, chlorid sodný, monokalciumfosfát, vitamín A,D3, E, budhylhydroxytoulen, etoxyquin, síran měďnatý pentahydrát (CuSO4.5H2O), E 27 Endo- 1,3(4)- beta-glukanáza (EC3.2.1.6), Endo- 1,4-beta-xylanáza (EC3.2.1.8), E 1600 3-fytáza (EC3. 1.3.8)
Zbývajících 40% krmné směsi doplníme směsí ve složení:
Strouhanka, sušené mléko, hrubá mouka, granule pro psi, granule pro kočky (rybí), Roboran H

Svlékání kůže

Jelikož šupinatá kůže plazů s jejich tělem neroste, musí ji čas od času svléknout a pod starou kůží už je připravená nová.

Svlékání je regulováno tělesnými hormony. Dochází k němu po vylíhnutí z vajíčka, poté u mláďat asi jednou za 2-3 týdny a u dospělců jednou za 2 měsíce. Jeden den před svlekem je gekončík světlejší a již několik hodin před svlekem je kůže skoro průhledná a volná. Měli bychom mírně zvýšit vlhkost. Svlékání začíná tím, že ještěr tře hlavu o ostré předměty v teráriu například kameny, kůru nebo větve. Když se kůže uvolní na čenichu, pokračuje svlek přes hlavu až k předním tlapkám to už si gekončík pomáhá tlamou a kůži odtrhává a požírá. Nejtěžší je ji stáhnout ze všech prstů. Nyní je na řadě trup a břicho to jde snadno. Na zadních tlapách platí stejná zásada jako u předních. Z ocasu stáhne již poslední cáry a celou kůži požírá. Je to důležitá složka potravy obsahuje dostatek vitamínů, které jinak nenahradíte. Důležité je, aby nebo terárium příliš suché, protože by rychle vyschl maz mezi starou a novou kůží, který usnadňuje svlékání. Pokud by zůstala na těle nějaká nesvlečená kůže, můžete ji opatrně odstranit za pomoci pinzety a mokré vatové tyčinky. Hlavní je, aby bylo zvíře při svlékání v klidu a nebylo rušeno.

Odchov

Pokud jste se rozhodli chovat pár či skupinku brzo se dočkáte prvních snůšek, inkubace a mláďat. Ale není to tak jednoduché jak se zdá. Předně musí býti jedinci již dospělí, to se děje po 1 – 1,5 roce života. Lepší je samice připouštět později asi v druhém roce života to již jsou vyspělí a připravení pro oplodněné snůšky.

Rozdílnost pohlaví:

Pohlaví se dá určit asi v 3-4 měsíci života. Samec má řadu preanálních póru a vystouplé pouzdra hemipenisu u kořene ocasu. Hemipenis je párový pohlavní orgán, může se pojit buď pravým nebo levým hemipenisem se samicí. Díky tomu má také zvětšený kořen ocasu. Dále má větší hlavu a mohutnější tělo.

Zimování:

K páření dochází po zimním klidu který trvá 4 – 5 týdnů. Já nechávám zimovat gekončíky v lednu. 1 týden nekrmím, ale nechám zapnuté tepelné zdroje. Po týdnu „půstu“ topení vypnu na 4 týdny a přenesu terárium na chladnější místo, aby teplota klesla na 14°C. Během tohoto období nekrmím, 2x týdně rosím a občas kontroluji stav zvířat. Důležitý je dostatek pitné vody. Kdyby začalo nějaké zvíře strádat, musíme ho ze zimního spánku probudit. Zimování končím po čtyřech týdnech rozsvícením a začnu krmit.

Páření:

Po zimním spánku dochází k páření. Většinou jsem páření pozoroval navečer nebo v noci. Samec pronásleduje samici (doprovází to veliký rámus jak vše v teráriu přerovnávají), poté co ji dohoní se zakousne samici do ocasu, posléze do krku, podstrčí pod ní ocas a zasune hemipenis do kloaky. Páření trvá jen pár minut. Někdy zůstanou na krku nebo ocase krvavé šrámy po souboji. V době páření vypouští samec z póru tekutinu a tím si značkuje své teritorium. Po úspěšném napáření samice snáší za 4-5 týdnů 2 vejce, které zahrabe do připraveného kladiště. V období březosti musíme dodávat dostatek vitamínů, hlavně vápník. Jako kladiště používám plastovou krabičku, do které jsem zboku udělal otvor a naplnil ji pískem, který pravidelně vlhčím. Krabička je z hora otevírací a proto se dobře vejce vyndavají a přendavají do inkubátoru. Před snášením vajec samice týden nežere a je velmi neklidná, protože vyhledává vhodné místo pro snůšku. Když najde místo vyhrabe jamku a do ní naklade vejce, které zahrabe. Dokud vejce nezahrabe nesmíme ji rušit, velmi by jí to stresovalo, snůšku by nemusela dokončit a vejce by zadržela. Po nakladení obvykle vydatně pije, proto musí mít v misce dostatek vody. Vejce vyhrabeme až když se samička od kladiště vzdálí. Vejce musíme umístit do inkubátoru ve stejné poloze jako je samice snesla, při přetočení se plod může utrhnout a uhynout.

Inkubátor:

Existuje mnoho druhů a typů inkubátorů. Liší se způsobem vytápění, udržováním vlhkosti a také velikostí. Inkubátor si můžete zakoupit a nebo vyrobit. Popíši zde jednoduchý návod na výrobu inkubátoru. K výrobě je potřeba:
Plastový box s vrchním otevíráním
Polyesterenové desky tloušťky 5-10 mm
Topný kabel 15 W
Termostat Rt – 2

Na víko boxu připevníme smotaný topný kabel (pozor nesmí se křížit). Kabel připojíme na termostat a zapneme do zásuvky. Na dno boxu vkládáme menší krabičky s vejci a umístíme tam i větší nádobu na vodu, která nám bude vytvářet potřebnou vlhkost. Celý box obložíme polyesterenem, aby byl tepelně izolován a nebyly veliké ztráty tepla. Výhodou tohoto inkubátoru je že voda odpařující se z nádoby nekondenzuje na víku, jelikož je tam zdroj tepla. Nejdůležitějším aspektem při výrobě je dbát na řešení zdroje tepla vhodně vyřešená vlhkost.

Inkubace:

Po nakladení vajec vejce vyhrabeme a musíme je přemístit do inkubátoru. Zde je velmi důležité jaký použijeme inkubační substrát. Já osobně po různě vyzkoušených materiálech používám s úspěchem vermikulit. Je to drcená slída, která drží dobře vlhkost a neplesnivý. Příprava je jednoduchá, jen ho smícháme s vodou, důležitá je přesná dávka vody. Dávku odměřuji tak, že do sklenice dám vermikulit a zaliji ho vodou, když přestane vodu vsakovat sklenici uzavřu děrovaným víčkem a přetočím sklenici dnem vzhůru, přebytečná voda odteče a ta zbylá tvoří přesnou vlhkost inkubačního substrátu. Používají se i jiné podklady pro vejce například papírové ubrousky, písek, agroperlit, lignocel… . Výběr je opravdu důležitý, závisí na něm celá inkubace, protože v průběhu inkubace by se už nemělo s vejci hýbat.

Když máme vejce v substrátu v inkubátoru, musíme dbát v průběhu inkubace na několik faktorů. Každodenní kontrola vajec je nezbytná. Pokud vejce začnou plesnivět musíme je ihned odstranit aby nenakazila vejce zdravá. Důvodem plísně může být přílišná vlhkost, uhynutí plodu ve vejci a nebo neoplozené vejce. Neoplozené vejce zplesniví hned do druhého dne. Vejce se může propadat to je způsobenu malou vlhkostí, nebo je zárodek na konci vývoje a bude se líhnout.

Důležité je vést si přesné záznamy o množení. Pokud máte tu možnost a pozorovali jste páření zaznamenat si hned datum, poté zjistit kdy samice přestala žrát, dále napsat datum snůšky a v poslední řadě datum vylíhnutí. Jen tak dokážete mít přesné záznamy o reprodukčním chovu. Důležitá je také teplota je dokázáno že na ní závisí délka inkubace i pohlaví mláďat. Při teplotě nad 31°C je inkubační doba o několik dnů kratší a rodí se více samců. Při teplotách do 29°C se rodí více samic. Teplota nesmí v průběhu inkubace výrazně kolísat, proto ji hlídáme termostatem.

Pokud uplyne doba nutná pro inkubaci asi něco okolo 50 – 60 dnů začnou se líhnout mláďata. Před líhnutím se vejce může propadat to je normální jev. Je dobré mírně zvlhčit substrát. Mládě se dostává z vejce ven pomocí vaječného zubu, kterým prořízne obal vejce a vystrčí hlavičku. Následně se vysouká celé ven. Může to trvat i hodinu, ale já nezpozoroval líhnutí delší než 15 minut.

Péče o mláďata:

Mládě po vylíhnutí je celé žluté s černými pruhy, měří asi 8-9 cm a váží okolo 2-3g. Nad kloakou najdeme žloutkový váček, ten vyživoval plod v průběhu vývoje ve vejci. Váček se zatáhne do 5 dnů a zbyde po něm malá jizva „pupík“. Po 3-4 dnech se mláďata prvně svlékají. Mláďata odchováváme v menším teráriu asi 40 x 40 x 30, kde můžeme držet až 6 jedninců stejné velikosti. Zařízení nádrže je jednoduché. Úkryty z kokosových ořechů nebo květináčů, jako podklad jsou nejlepší papírové utěrky. Dále je velmi důležitá miska s vodou nesmí být hluboká aby se v ní zvíře neutopilo. Vytápíme stejně jako dospělcům. Krmíme malými cvrčky, šváby, smýkaným hmyzem atd. Důležitý je dostatek vitamínů. Mláďata přijímají první potravu po 2-3 dnech. Musíme pozorovat jestli se nakrmí všechna mláďata, slabší jedince, kteří by se nedokázali prosadit u krmení musíme odchovávat zvlášť. Mláďata rychle rostou, kresba se jim začne rozpadat do skvrn a nabírají na váze i velikosti.

Několik posledních poznámek

Pokud zjistíte že se nedokážete nebo nestihnete zvládnout péči o svého ještěra, raději ho prodejte nebo darujte než aby vám zemřel jen pro špatnou péči. Je spoustu lidí co se ho rádi ujmou a bude jim dělat velikou radost.

Dále jsem se zde nezmiňoval o chorobách a nemocech, je to z toho důvodu, že léčení plazů je velmi nákladná záležitost a není to jednoduché. Musí se každý vždy rozhodnou jestli podrobí své zvíře léčbě nebo se pokusí o léčení sám a nebo nechá zvíře utratit. Nicméně odkazuji vše na knihu Nemoci obojživelníků a plazů (G. Köhler), která je velmi zajímavá.

Doufám, že vám všem co jste se rozhodli pro chov něčeho trochu netradičního či zvláštního, přinesl tento článek trochu rad či inspirace a pomůže řešit některé problémy které se vyskytují v chovu. Přeji vám hodně štěstí a úspěchu v chovu. Pokud máte nějaké poznámky či připomínky obraťte se na email eublepharis@seznam.cz

Použitá a doporučená literatura:

Vergner Ivan (2001): Ještěři, biologie, chov, gekoni 1
Kraus Richard, Kocián Miroslav (2000): Chameleóni a gekoni
Klátil Lubomír (1999): Obrazový atlas gekonů
Internet
A nejcennější rady kolegů teraristů kterým tímto děkuji.

 

Komentáře

     

    Pro vkládání komentářů a diskusních vláken musíte být registrovaní a přihlášení.

    Eublepharis macularius

    Eublepharis macularius
    07.01.2006 - Jaroslav Forejt

    Eublepharis macularius

    Eublepharis macularius
    07.01.2006 - Jaroslav Forejt

    Eublepharis macularius

    Eublepharis macularius
    15.01.2006 - Jaroslav Forejt

    Eublepharis macularius

    Eublepharis macularius
    14.01.2006 - Jaroslav Forejt

    Eublepharis macularius

    Eublepharis macularius
    15.01.2006 - Jaroslav Forejt