Jste zde » úvod články gekoni Gekon Lepidodactylus lugubris

Gekon Lepidodactylus lugubris

Autor: Miloslav Poulíček 01.11.2002 Kategorie: gekoni

GEKON LEPIDODACTYLUS LUGUBRIS

Gekoni rodu Lepidodactylus (Fitzinger, 1843) patří k drobným druhům, dosahujícím délky zpravidla kolem 10 cm. Celý rod čítá 16 druhů, z nichž většina byla popsána na přelomu 19. a 20. století (nejdříve L. lugubris v r. 1836 a naposledy L. lombocensis v r. 1919). Gekoni tohoto rodu se vyskytují v jižní a jihovýchodní Asii, na Filipínách, v Indoaustralské oblasti a v Oceánii. Dva druhy (L. lugubris a L. pusillus) se vyskytují i v Austrálii. Jedná se gekony soumračné s noční aktivitou.

Druh Lepidodactylus lugubris (Dumeril a Bibron, 1836) má nejširší areál výskytu. Je rozšířen od Srí Lanky, Nikobar a Andamanských ostrovů, přes Barmu, Malajský poloostrov a indoaustralské ostrovy do Oceánie (Tahiti, Nová Kaledonie, Havaj). Zavlečen byl na Nový Zéland (ostrov Mokohinau, Haukari gulf - sever N. Zélandu), západní pobřeží Střední Ameriky (průplavové pásmo v Panamě) a severní pobřeží Jižní Ameriky.

Vyskytuje se v nejrozmanitějších biotopech. Lze jej nalézt jak v blízkosti pobřeží a pláží pod kůrami stromů a v nižší vegetaci, tak i v paždí listů palem a pandanových stromů. Často se vyskytuje i v obydlených oblastech a lidských obydlích.

Gekoni L. lugubris dosahují celkové délky od 75 mm do 105 mm, z čehož větší polovina připadá na oboustranné zoubkovaný ocas. Ten má u dospělých samiček mírně mrkvovitý tvar. Celé tělo je pokryto drobnými štítky. Prsty jsou mírně zploštělé a ze spodní strany jsou opatřeny dvěma řadami načervenalých, lesknoucích se lamel Každý z pěti prstů je opatřen malým drápkem. Oční zřítelnice jsou vertikální a prozrazují noční aktivitu gekonů.

Barva zvířat je závislá jak na teplotě, tak i prostředí a náladě zvířat. Při vyšší teplotě (asi 30 °C) nebo při vyrušení je zpravidla základní zbarvení bledě béžové, se dvěma černými nebo tmavě hnědými pruhy či skvrnkami od týlu až po konec ocasu, kde splývají, Hnědé až tmavošedé základní zbarvení se objevuje zase při nízkých teplotách (kolem 20 °C). Na zádech a ocase se na tomto podkladu objevují světlé až okrové a tmavé příčné obroubené skvrny. Čerstvě svlečená zvířata mají rovněž tyto kresby na zádech a ocase na světle hnědém podkladě. Boky a končetiny jsou světle hnědě zbarvené s méně výraznými kresbami.

K chovu těchto malých gekonů mám uzpůsobeno terárium o velikosti 28 x 30 x 30 cm (šířka, výška, hloubka), obložené drobným vápencem. Za podklad mi slouží směs rašeliny a písku a jako dekorace různě velké kousky kůry (za které se gekoni rádi ukrývají) a větvičky akátu, umožňující lepší využití prostoru terária. Z rostlin jsou vhodné zejména drobné bromélie a filodendron nebo voskovka. K vyhřívání užívám 15 W žárovku, která ve dne udržuje v teráriu teplotu až na 29 °C, v noci pak teplota klesá na 22 - 23 °C. Svítím 12 hodin denně po celý rok, jen v letním období, kdy by teploty dosahovaly hodně přes 30 °C, topení vypínám a terárium je osvětleno pouze zářivkou. Rosím 2 - 3x týdně podle potřeby a uvnitř je umístěna malá miska s vodou. Při rosení vylézají gekoni z úkrytů a olizují kapky vody stékající ze stěn a rostlin.

Gekoni L. lugubris se rozmnožuj i partenogeneticky, takže u prvních zvířat, která se k nám dostala (byly to samičky) nebyl problém s rozmnožením. Podle mých zkušeností se však při tomto způsobu rozmnožování rodí opět jen samičky. Chovám dvě samičky, které se pravidelné rozmnožují. Občas mezi nimi dochází k drobným teritoriálním potyčkám s honičkami a pronásledováním, s občasnými náznaky kousání a zvukovými projevy. Tyto akce však nejsou tak agresivní, jako např. potyčky mezi samečky jiných známých gekonů. Gekonci jsou poměrně hbití a pohybliví, s malou únikovou vzdáleností. Při troše opatrnosti se dají vzít i na ruku, aniž by ihned utíkali.

Pří krmení vylézají z úkrytů a nebojácně čekají v bezprostřední blízkosti na svou potravu. Za tu jim slouží hlavně cvrčci odpovídající velikosti. S chutí loví i mouchy, malé šváby, moučné červy, pavouky, méně již sarančata. K potravě je nutné pravidelné přidávat směs vitamínů a vápníku, protože jinak může docházet k rachitidě, způsobující deformace a dále dochází ke slábnutí vaječných skořápek, což má vliv na zdárný vývoj plodu. Skořápky po vylíhnutí mláďat samičky zpravidla pozřou. Je zajímavé, jak si tito gekonci libují ve sladkostech. S oblibou lízají sladké (smetanové) krémy, marmeládu, je uváděn i sladký čaj a někdy i nektar z květů.

Správně a dobře krmené samičky jsou potom velmi produktivní. Kladou zpravidla 2 vajíčka slepená k sobě, někdy však jen jedno. Vajíčka jsou vždy přilepena k podkladu, nejčastěji do štěrbin mezi kameny, na kmeny, kůru či tuhé listy rostlin. Nikdy vajíčka nezahrabávají volně do substrátu. Interval mezi jednotlivými snůškami je od 14 do 60 dnů. Podle mých zkušeností samičky, pokud nejsou oplodňovány samečky, po určité době snášejí menší počet vajíček schopných vývinu. Většinou se vyvíjí jen jedno vajíčko z páru a občas některé páry vajíček nejsou životaschopné vůbec, Velikost vajíček je 9-11 x 7-8 mm, jsou bílá a mláďata se z nich líhnou za 64-93 dnů. Jejich velikost se pohybuje od 34 do 40 mm. Ihned po vylíhnutí se svlékají a svlečenou pokožku pozřou. Potravu přijímají až druhý den a ideálním krmivem jsou maličcí cvrčci nebo octomilky. Mláďata chovaná odděleně a dobře krmená poměrně rychle odrůstají a asi po 9 měsících jsou schopna se rozmnožovat. Chtěl bych ještě upozornit, že pokud teplota při inkubaci vajíček přesahuje dlouhodobě 30 °C, může dojit k deformaci. Jedno takové mládě, které se mi vylíhlo, mělo pokřivenou páteř, nevyvinuté oči, tlamka byla silně ohnuta dolů do oblouku a hlava nápadné vyboulena. Nemělo vstřebaný žloutkový vak a mládě jej vláčelo za sebou. Asi 8 hodin po vylíhnutí uhynulo.

V závěru svého článku bych se chtěl ještě zmínit o zajímavém jevu, který jsem měl možnost pozorovat. V časných ranních hodinách (relativní tma) došlo k pokusu o páření mezi oběma samicemi, které již dříve kladly vajíčka. Starší a větší samička chvíli pronásledovala menší. Částečně se přidržujíc podkladu a menší samičky, která se později zastavila, se snažila stočit tělo a ocas pod její a kopulovat. Celý tento jev trval asi 15 minut, načež se světlem vyrušené samičky od sebe oddělily.

Gekoni Lepidodactylus lugubris nejsou sice svou velikostí ani zbarvením příliš atraktivní, avšak jejich celková nenáročnost a hlavně zajímavý způsob rozmnožování každému teraristovi toto vynahradí.

Miloslav Poulíček

 

Komentáře

     

    Pro vkládání komentářů a diskusních vláken musíte být registrovaní a přihlášení.

    Lepidodactylus lugubris

    Lepidodactylus lugubris
    01.11.2002 - Miloslav Poulíček