Jste zde » úvod články gekoni Největší z rodu Cyrtodactylus

Největší z rodu Cyrtodactylus

Autor: Lubomír Klátil 27.01.2010 Kategorie: gekoni

Převážně tropický rod Cyrtodactylus Gray, 1827 je rozšířený na obrovském území od Přední Asie až po Šalamounské ostrovy. Jeho zástupce nalezneme především v tropickém lese, kde se zdržují na zemi, na kamenech nebo na kůře stromů. Velmi často je doprovází další gekoni z rodu Cnemaspis, kteří v oblasti osídlují skalní útvary.

Velikost různých druhů rodu je variabilní, od 70 do 300 mm. Mezi velké druhy můžeme počítat Cyrtodactylus pulchellus, Cyrtodactylus consobrinus, Cyrtodactylus malayanus, Cyrtodactylus louisiadensis, Cyrtodactylus novaegiuneae a Cyrtodactylus irianjayaensis. Dorůstají přes 250 mm, poslední tři jmenované druhy dokonce 300 mm.

Cyrtodactylus pulchellus
Cyrtodactylus pulchellus

V posledních 15 letech se z  těch největších do Evropy dostával od indonésijských obchodních firem Cyrtodactylus irianjayaensis, obývající ostrov Nová Guinea. Byl nabízen pod názvem Cyrtodactylus louisiadensis. Německý herpetolog Rosler jej v roce 2001 od tohoto podobného australského gekona oddělil a popsal jako samostatný nový druh.

Cyrtodactylus irianjayaensis
Cyrtodactylus irianjayaensis

Cyrtodactylus irianjayaensis (Rosler, 2001) má velkou, na čenichu zakulacenou hlavu a štíhlé, protáhlé tělo. Ocas není nijak tlustý, dlouhý skoro jako hlava s tělem. Gekoni jej velmi rádi stáčejí do strany ve tvaru spirály. Zbarvení je kombinací širokých příčných hnědých a béžových pásků, ke konci ocasu se světlá mění až na bílou, bílá je špička ocasu. Hlava je shora hnědá, spodní čelist naopak světlá a tento proužek se na krku spojuje. Prsty jsou silné s přísavnými lamelami a dlouhými, značně ostrými drápy.

V přírodě obývá deštný tropický prales, kde se zdržuje na kmenech stromů. Je pravděpodobné že spolu žijí dospělí gekoni v párech. Mláďata mají kontrastnější zbarvení než dospělci.

Nejlépe je i v zajetí držet gekony v párech, ale někteří chovatelé upřednostňují samce a 2-3 samice. Pokud není chovné terárium dostatečně veliké, může docházet k utlačování submisivní samice, případně i k jejímu úhynu. Velikost nádrže pro pár by měl být alespoň 100 x 100 x 50 cm. Zadní stěnu odekorujeme korkovou nebo jinou hrubou kůrou, případně lisovaným korkem. Do terária vložíme větší větve s drsnou kůrou, odolnou živou rostlinu v květináči (osvědčila se mi Clivia) a velkou misku s vodou. Jako substrát rašelinu ve vrstvě 5-10 cm.

Gekoni mají rádi vlhko a ne příliš teplo. Teplotu v nádrži držím v rozpětí 22-28°C, s nočním poklesem. Velmi často rosím a udržuji část substrátu vlhký. I když vlhkost nemá na inkubaci takový vliv jako je to u gekonů s kožovitými vajíčky, samičce se do vlhkého podkladu lépe snůšky zahrabávají. Téměř každá snůška se skládá ze dvou velkých, kulovitých, vápenitých vajíček, která samička dokonale zahrabe do substrátu na dně, nebo častěji do květináče se živou rostlinou. Toto ukrytí je tak dokonalé, že raději vajíčka nehledám a nechávám mláďata líhnout v chovném teráriu. Vybírám je jen tehdy, když je objevím pohledem. V tomto případě vajíčka inkubuji na vlhkém hrubozrnném vermikulitu. Při teplotě okolo 25°C je inkubace poměrně dlouhá, 150-160 dnů. Protože jsem však většinu mláďat nalézal běhat mezi dospělými, inkubaci u vajíček v teráriu jsem změřit nemohl. Dospělí gekoni mláďatům nijak neubližovali a to ani po delší dobu společného soužití.

Cyrtodactylus irianjayaensis
Čerstvě vylíhlý Cyrtodactylus irianjayaensis

Mláďata jsou velmi žravá a sežerou velké množství hmyzu. Stejně tak i dospělí, které krmím obden. Za jednou krmení pochytají každý deset dospělých cvrčků, nebo si uloví myší holátko. Dobrým doplňkovým krmením jsou švábi nebo sarančata. Důležitý je přísun vitamínů a vápníku. Pokud musíme velké jedince chytat do ruky, například při podávání kombinalu AD3, musíme použít rukavice, jinak riskujeme velmi nepříjemné poškrábání ostrými drápky.

Zvířata rostou rychle, za rok jsou pohlavně dospělá. Pro zdárný odchov je mimořádně důležitý dostatek místa, vlhčení a přísun potřebných látek.

Literatura:

  • Henkel F.W., Schmidt W., 2003: Geckos. Alle Arten im Uberblick. Chimaira, Frankfurt am Main, 159 pp.
  • Klátil L., 1999: Obrazový atlas gekonů. Petr Esterka – Forsáž, Vizovice, 128 pp.

 

Komentáře

     

    Pro vkládání komentářů a diskusních vláken musíte být registrovaní a přihlášení.