Jste zde » úvod články gekoni Gekoni rodu Uroplatus

Gekoni rodu Uroplatus

Autor: Lubomír Klátil 26.07.2009 Kategorie: gekoni

thumb.jpgMezi nejzajímavější a velmi oblíbené druhy gekonů patří bezesporu madagaskarský endemický rod Uroplatus. V posledních letech bylo popsáno několik nových druhů a je velmi pravděpodobné, že k nim brzy přibudou další.

Zatím tedy známe tyto druhy: Uroplatus alluaudi, Uroplatus ebenaui, Uroplatus fimbriatus, Uroplatus guentheri, Uroplatus henkeli, Uroplatus lineatus, Uroplatus malahelo, Uroplatus malama, Uroplatus phantasticus, Uroplatus pietschmanni, Uroplatus sikorae se dvěma poddruhy Uroplatus sikorae sikorae a Uroplatus sikorae sameiti.

Celý rod žije na ostrově Madagaskar nebo na menších přilehlých ostrůvcích. Jeho ohrožení spočívá především v ničení původních biotopů, vypalováním lesů, odchyt pro obchodníky se zvířaty není tak významný. Naopak, při tak rychlém postupu v ničení ekosystémů na Madagaskaru by bylo asi velmi významné posílit počty zvířat pro chovy v zajetí.

Na poslední konferenci CITES byl celý rod Uroplatus zařazen do přílohy D. I když pro naše chovatele to neznamená žádnou registraci těchto gekonů, zpřísnil se tím jejich export z Madagaskaru.

Pohlaví je velmi dobře rozeznatelné podle zduřelých hemipenisů samců. Odchovy těchto velmi krásných gekonů nejsou zcela běžné. V zajetí se v podstatě dobře rozmnožuje jen Uroplatus henkeli. Z jiných odchovaných druhů můžeme občas jmenovat Uroplatus lineatus, Uroplatus sikorae. Ostatní druhy se buďto v našich chovech nenacházejí, nebo vyžadují specifické klimatické podmínky, které jim nemůže každý terarista zajistit a tak jejich odchov patří ke zcela ojedinělým (Uroplatus phantasticus, Uroplatus fimbriatus).

Představme si teď jednotlivé druhy.

Uroplatus alluaudi Mocquard 1894

nese jméno francouzského botanika a entomologa Alluauda. Obývá deštné tropické lesy severního Madagaskaru jižně od města Antsiranana. Je to malý druh s celkovou délkou 120 mm (ocas 40 mm). Zbarvení je kombinací hnědých a krémových odstínů, na první pohled je možné si ho splést s madagaskarskými gekony rodu Homopholis. V zajetí je držen velmi ojediněle. Svatek uvádí chov v párech, velikost terária 40 x 40 x 80 cm, vybavené větvemi, korkovou kůrou a živým Ficus benjamina. Teplota přes den 23-26°C, v noci pokles a vypnutí veškerého vyhřívání. V tomto čase také silně rosit a udržovat vysokou vzdušnou vlhkost. Informace o odchovu zatím chybí.

Uroplatus ebenaui Boettger 1878

je pojmenován po německém sběrateli Ebenauovi. Žije v oblasti severozápadního Madagaskaru, kde vytváří dvě izolované lokality a na ostrově Nosy Bé. V místě výskytu je opadavý les, v letním období je klima velmi vlhké. Zdržují se v křovinatém patru 1-2 m vysoko nebo na úpatí větších stromů.

Patří mezi nejmenší zástupce rodu, celková délka je 85 mm. Ocásek je velmi krátký, jen 15-18 mm, protažený do špičky, vypadá jako malý lístek. Mezi očima je vyvýšená vlnitá linie, připomínající spojku brýlí. Po stranách hlavy jsou špičaté výrůstky. Zbarvení je béžové až rezavohnědé.

Uroplatus_ebenaui.jpg
Uroplatus ebenaui

Můžeme chovat společně více zvířat v dobře osázené nádrži. Stěny vydekorujeme korkovou kůrou, osvědčila se hladká, lisovaná. Přidáme tenké větve a Ficus benjamina nebo podobný drobnolistý keřík. Teplota 22-26°C, noční pokles, denně po zhasnutí rosíme.

Samičky mohou mít i čtyři snůšky většinou po dvou vejcích za sezónu. Inkubujeme ve vlhkém vermikulitu, při teplotě 25-27°C se mláďata líhnou po 60-75 dnech. Měří 26-33 mm. Pohlavní dospělosti dosahují v jednom roce. Krmíme je octomilkami, malými cvrčky nebo jiným drobným hmyzem.

Uroplatus fimbriatus (Schneider 1797)

je největší zástupce rodu a se svými až 33cm jeden z největších druhů gekonů vůbec. Latinský název fimbria znamená třáseň nebo řasa, odtud i český název gekon třásnitý.

Obývá velmi rozsáhlé území ve východní části ostrova v hornatém pásu od severu k jihu a ostrovy Nosy Bé, Nosy Mangabe a Nosy Boraha. Ve zdejších deštných lesích se zdržují na stromech, větvích a liánách do výše 2 m.

Zbarvení je velmi proměnlivé. Základní barvy mohou být hnědé, šedé, rezavé s příměsí drobných skvrn nebo i velkých ornamentů, někteří jedinci částí svého těla napodobují lišejník. Ocas je dlouhý, široký o tloušťce listu. Velká hlava je zploštělá, zašpičatělá s velkýma vystouplýma očima. Oči mají charakteristickou kresbu v podobě svislých hnědých linií.

Uroplatus_fimbriatus.jpg
Uroplatus fimbriatus
páření

Terárium pro pár zvířat alespoň 80 x 80 x 150 cm, ve větších nádržích nebo sklenících můžeme chovat i větší počet jedinců obou pohlaví. Teplota přes den 22-26°C, noční pokles. Lokálně, nejlépe topným kabelem až 30°C.

Nádrž osadíme korkovou kůrou, silnějšími větvemi a rostlinou s velkými listy, nejlépe rodu Dracaena. Denně rosíme. Pro úspěšný odchov je důležité vědět odkud zvířata pocházejí. Samice snáší okolo 5 snůšek po dvou vajíčkách. Inkubujeme ve vlhkém vermikulitu, při teplotě 26-28°C se mláďata líhnou po 85-120 dnech. Měří 60-70 mm. Při dobrém krmení velmi rychle rostou a pohlavně dospívají v jednom roce. Teplota v nádrži u mláďat by neměla přesáhnout 25°C.

Krmíme hmyzem, gravidní samice přijímají rády šneky.

Uroplatus guentheri Mocquard 1908

nese jméno německého zoologa Gunthera. Tento druh byl přes šedesát let znám jen z jednoho typového exempláře, druhý kus byl nalezen teprve v roce 1970. Je znám ze dvou izolovaných lokalit na západním pobřeží, vzdálených od sebe asi 300 km. Severní je nedaleko města Mahajanga v regionu Ankarafantsika, jižní nedaleko města Morondava na centrálním pobřeží.

Obývají poněkud sušší biotop ve smíšených lesích, kde se zdržují na keřích nebo stromech do výšky 3 m. V období sucha mají v přírodě klidovou pauzu.

Středně velký druh o celkové délce 15 cm. Zbarvení je hnědavé s případnými tenkými podélnými liniemi nebo i příčnými pásky. Zajímavá je jejich obrana, v případě ohrožení se srolují do klubíčka a propadnou vegetací na zem, kde se dají na útěk.

Uroplatus_guentheri.jpg
Uroplatus guentheri

Velikost terária pro jeden pár je 50 x 50 x 100 cm. Ve veliké nádrži můžeme společně chovat i několik párů. Stěny odekorujeme hladkým (lisovaným) korkem, dutou korkovou větev, přidáme obrácené kokosové skořápky a živou rostlinu, např. Ficus benjamina. Teplota 23-26°C, noční pokles na 16°C. Minimálně jednou denně rosit. Inkubace ve vlhkém substrátu při teplotě 25-26°C. Po 60-65 dnech se líhnou mláďata o velikosti 45 mm. Teplota v nádrži u mláďat by neměla vystupovat přes 23°C.

Uroplatus henkeli Boehme et Ibisch 1990

je pojmenován po německém teraristovi Henkelovi. Obývá ostrov Nosy Bé, pohoří Montagne d´Ambre na severozápadě Madagaskaru a oblast Ankarafantsika u města Mahajanga. Žije v tropických lesích, kde sedává často v blízkosti říček na stromech nebo větvích (nejraději o šířce 2-6 cm) ve výšce 1-2 m.

S celkovou délkou až 290 mm patří k největším zástupcům rodu. Zbarvení je velmi variabilní s fyziologickou barvoměnou. Noční vybarvení ukazuje rozdíly mezi pohlavím, samečci mají na světlém až tmavém podkladě velké hnědé až černé skvrny, samičky na světlém až bílém podkladě menší skvrnky až tečky, často propojené. Hlava je velká, zploštělá, na spodní čelisti je až několikamilimetrová kožní řasa.

Uroplatus_henkeli.jpg
Uroplatus henkeli

Chováme v párech v nádrži 80 x 50 x 150 cm, ve velké nádrži i více jedinců. Stěny dekorujeme hladkým lisovaným korkem nebo necháme holé, vkládáme kolmé tenké holé větve nebo bambusové tyčky. Pokud využijeme zelené rostliny, nejlépe s velkými pevnějšími listy, např. rod Dracaena. Teplota 22-25°C, lokálně až 30°C, noční pokles. Minimálně navečer porosíme. Samičky zahrabávají nehluboko po dvou vajíčkách, celkem ročně 5-7 snůšek, inkubace je při 25°C 80-90 dnů, při 23°C až 150 dnů. Narozené mládě je velké 60 mm. Pohlavní dospělost je v jednom roce. Je to nejčastěji odchovávaný Uroplatus.

Uroplatus lineatus (Duméril et Bibron 1836)

má svůj název odvozen od podélných linií v kresbě. Osídlil tropické deštné lesy na východním pobřeží Madagaskaru na sever od města Toamasina až po Maroantsetru a také přilehlý ostrov Nosy Boraha. Oblast je celoročně s vysokou vlhkou vzdušností.

Obývají tenčí stromy i větve a především bambusy, velmi rádi šplhají a odpočívají na hladkých plochách. I když patří se svými až 280 mm mezi největší druhy rodu Uroplatus, není tak robustní jako Uroplatus henkeli nebo Uroplatus fimbriatus. Jeho tělo je štíhlé a protáhlé, stejně jako i zašpičatělá hlava. Přes den je zbarvení světlé krémové s tmavými podélnými liniemi, večer tyto linie zkontrastní, jsou černé, několik různě silných vedle sebe včetně dvou podélných bílých, převážně přerušovaných pruhů.

Uroplatus_lineatus.jpg
Uroplatus lineatus

Terárium pro jeden pár o rozměrech 80 x 50 x 150 cm, dekorace z kolmo postavených bambusových prutů asi 5 cm tlustých nebo kolmé naprosto hladké větve. Pokud dekorujeme stěnu tak jen hladkým, lisovaným korkem. Na dekoraci můžeme použít živou rostlinu rodu Dracaena. Teplota v nádrži 24-26°C, lokálně i ke 30°C, noční pokles. Vzdušná vlhkost musí být vysoká, denně rosíme.

Samička snáší asi 3 snůšky po dvou vajíčkách za sezónu. Inkubace při teplotě okolo 25°C je 80-90 dnů. Při kolísavé teplotě může být i okolo 120. Narozené mládě měří 90 mm, krmíme je denně. Za půl roku dorostou na 20 cm. Pohlavní dospělost je v jednom roce.

Uroplatus malahelo Nusbaum et Raxworthy 1994,

malgašský výraz malahelo znamená ztracený. Objeven byl na malém území severozápadně od jihomadagaskarského města Taolanaro, kde byl v pohoří Ambatorongorongo tropický deštný les. Zde byly uloveny dva typové exempláře. Lokalita byla však odlesňováním a vypalováním zničena. Naštěstí byl tento druh nalezen ještě v oblasti Imotra, asi 190 km severozápadně od Taolanary. Odtud také pochází velmi malý počet zvířat chovaných v zajetí.

Celková velikost je 107-120 mm. Zbarvení je jednobarevně béžové až oříškové s neznatelnými skvrnami. Je velmi podobný druhu Uroplatus alluaudi.

S chovem jsou minimální zkušenosti, doporučuje se terárium o rozměrech 40 x 40 x 80 cm pro jeden pár. Teplota 22-26°C, noční pokles. Rosit nejméně jednou denně. Odchov zatím není publikován.

Uroplatus malama Nusbaum et Raxworthy 1995,

jeho název pocházející také z malgaštiny znamená hladký. Obývá pohoří Anosy severně od města Taolanaro, byl nalezen v nadmořské výšce skoro 800 m n.m. Šplhá do výše 2 m. Podnebí je zde vlhké, tropické s výrazným nočním teplotním poklesem, vzdušná vlhkost je vysoká.

Svým vzhledem připomíná druh Uroplatus phantasticus, ocásek je poněkud kratší. Je to malý druh dorůstající celkové délky 110 mm. Zbarvení je v hnědých odstínech, od hlavy až po ocásek se táhne tmavá linie středem zad.

Terárium pro pár zvířat o rozměrech 40 x 40 x 60 cm, osázený jako u Uroplatus phantasticus. Zajímavé je, že se chovu zdržují převážně na zemi. O rozmnožování zatím informace chybí.

Uroplatus phantasticus Boulenger 1888

patří k často importovaným druhům do Evropy. Je znám ze dvou izolovaných území na Madagaskaru. Na severu asi 40 km jihozápadně od města Antsiranama a na východě mezi hlavním městem Antananarivem a Toamasinou. Vyskytují se zde deštné i opadavé lesy.

Gekoni žijí ve spodním patru ve výšce 50 - 100 cm. Často sedí přes den částečně překryti ocáskem, který připomíná suchý list. Hlava není tak zploštělá jako u větších druhů, celková délka je jen 110 mm. Ocásek je delší, ve tvaru listu, často po okrajích s výkroji, které ještě více napomáhají jejich maskování. Zbarvení je velice variabilní. Od rezavých jedinců až po šedobéžové. Na podkladu může být větší nebo menší množství skvrnek až širokých příčných pásků, výrazné linie od očí se často spojují do tvaru „V" za hlavou a mohou pokračovat středem zad až po ocásek.

Uroplatus_phantasticus.jpg
Uroplatus phantasticus

Terárium pro pár zvířat postačí o rozměrech 40 x 40 x 60 cm, v prostornějších teráriích můžeme společně chovat větší skupinu. Důležité jsou možnosti ke šplhání vytvořené z tenčích větví, kousků bambusu, ale především z drobnolistých keříků, např.Ficus benjamina. Na substrát, který imituje jako u ostatních druhů pralesní půdu, vložíme jako úkryt převrácenou polovinu kokosové skořápky. Teplota 22-26°C s nočním poklesem, denně rosíme. Pokud máme jedince s regenerovaným ocáskem, jsou téměř k nerozeznání od druhu Uroplatus ebenaui. Podle ústní informace (Kaverkin) je lze od sebe rozeznat jen při chovu ve vyšší teplotě. Pokud bude dlouhodobě přes 26°C, ti kteří zůstanou naživu, jsou Uroplatus ebenaui.

Samičky dají za sezónu až šest snůšek po dvou vajíčkách, inkubace ve vlhkém substrátu při teplotě 20-26°C je 75-100 dnů. Narozené mládě měří 27-34 mm. Pohlaví dospělost je v jednom roce.

Uroplatus pietschmanni Bohle et Schonecker 2004

je zatím poslední popsaný druh, pojmenovaný po nedávno zesnulém německém chovateli Pietschmannovi.

Je znám je z malé lokality Firenana 26 km východně od Amboasary Gara. V tomto místě je zachovalý primární prales, ve kterém žije v horním patře starých stromů. Svým vzhledem imituje různé výrůstky na kůře, kde s oblibou sedává. Na zem příliš neschází.

Uroplatus_pietschmanni.jpg
Uroplatus pietschmanni

U importovaných gekonů byli nalezeny kokcidie a nematodi, po opakované aplikaci léčiva (Esb3, Panacur) byla zlikvidována všechna stadia těchto parazitů (Schonecker).

Bohle a Schonecker doporučují chov v teráriu o velikosti 50 x 50 x 100 cm pro skupinu 1,2 nebo 2,4. Doplníme o silnější větvě, korkovou kůru i duté korkové větve a živý Ficus benjamina. Teplota v létě 26-28°C s nočním poklesem na 22°C, v zimě 18-23°C s nočním poklesem na 16°C. Denně rosíme.

Samičky snášejí po dvou vajíčkách, která mělce zahrabávají. Inkubujeme při kolísající teplotě, přes den 25°C, v noci 18°C. Při této teplotě je inkubace 84-99 dnů, narozené mládě měří 48-55 mm. Inkubačním materiálem je polosuchý vermikulit.

Krmíme hmyzem. Vápník v podobě nastrouhané sépiové kosti berou zvířata sama. Pokud si vezmou větší množství, vytváří se jim za hlavou zásobní "boule" jako je známe např. u rodu Phelsuma.

Uroplatus sikorae sikorae Boettger 1913

nese jméno německého botanika Sikory. Vyskytuje se ostrůvkovitě ve východní části Madagaskaru od severu jižně od města Antsiranana až na jih severně od města Taolanaro a také na ostrově Nosy Boraha. Zde se setkává s poddruhem Uroplatus sikorae sameiti. Je proti němu poněkud menší a vnitřní stranu tlamky má černou. Zdržuje se na stromech a liánách často zarostlých mechem nebo lišejníkem ve výšce 1-2 m. Východně od Antananariva jde do výšky 1000 m n.m. Klimatické výkyvy jsou tu velké, v létě je přes den 30°C, na podzim 20-25°C, v zimě je noční teplota jen 5°C. To je také důvodem častých chovatelských neúspěchů u tohoto druhu.

Tento poddruh vytváří několik forem, z nichž např. tzv. velká z pohoří Montagne d´Ambre (celková velikost 22 cm), bude pravděpodobně systematicky přehodnocena. Tzv. klasická forma dorůstá celkové délky 15 cm.

Zbarvení je velmi variabilní, kombinace hnědé, zelené, bílé, ale i žluté, červené nebo oranžové. Tvoří tak dokonalé mimikry na zarostlých větvích, kde se gekoni zdržují, že obrys jejich těla je téměř neviditelný.

Chováme v párech v teráriu o rozměrech 50 x 50 x 100 cm. Vložíme několik, nejlépe hladkých kousků korkové kůry, případně rostlinu s tužšími a většími listy. Doporučená teplota je přes den okolo 22°C, v noci 17°C. Nejlépe je umístit terárium do chladné místnosti, např. sklepa. V teplých měsících můžeme přes den větrat. Po sezónním zvýšení teploty a zvýšené vlhkosti (např. rosíme vícekrát denně) dochází k páření. Samička snáší po dvou vajíčkách v intervalu asi 4 týdnů. Při teplotě 25°C a vysoké vlhkosti je inkubace v rozpětí 84-86 dnů. Narozené mládě měří 55-65 mm. Teplota u mláďat také nesmí překročit hodnoty použité pro dospělce. Pohlavní dospělost je ve 12 měsících.

Uroplatus sikorae sameiti Boehme et Ibisch 1990

je pojmenován podle německého zoologa Sameita. Žije v tropickém vždyzeleném deštném lese na ostrově Nosy Boraha. Sedává na stromech nebo liánách ve výšce 1-3 m. Celková velikost je 180 mm. Zbarvení je velmi podobné jako u nominátního poddruhu. Zbarvení uvnitř tlamky je však růžové a celkově je větší než Uroplatus sikorae sikorae. Chováme v podobně zařízené nádrži jako předešlý poddruh, rozdíl je ale v teplotě. Ta může být celoročně 25-28°C s mírným nočním poklesem. Jsou známy odchovy především od čerstvě importovaných jedinců, vajíčka zůstávají bílá, na rozdíl od nominátního poddruhu nejsou po snesení zahrabávána do substrátu.

Uroplatus_sikorae_sameiti.jpg
Uroplatus sikorae sameiti

Při krmení všech gekonů rodu Uroplatus nesmíme zapomínat na důkladný přísun vitaminů a minerálů. Mimo posypávání krmného hmyzu vitaminovou směsí (např. Nekton - MSA, Korvimin ZVT) vždy ještě do terária umístíme nádobku s vápníkem. Většina druhů je závislá na vysoké vzdušné vlhkosti, důležité je tedy rosení, ještě lepší je použití zařízení na výrobu umělé mlhy, která skvěle nahradí mlžný opar deštného lesa. Pro naprostou většinu druhů je nejvhodnější umístit chov do chladné nebo klimatizované místnosti. Některé druhy jsou citlivé na vyrušení, například při častém braní do rukou. Po takovémto vyrušení stresují a mohou pak na několik týdnů až měsíců omezit svoji sexuální aktivitu.

Literatura:

  • Klátil L., 1999: Obrazový atlas gekonů. Petr Esterka - Forsáž, Vizovice, 128 pp.
  • Klátil L., 2004: Chováme terarijní zvířata. Epava, Olomouc, 284 pp.
  • Schonecker P., Bohle A., 2004: Neues aus Madagaskar: Haltung, Zucht und Lebenweise von Uroplatus pietschmanni Bohle und Schonecker, 2004. Draco, 18 (5), str. 40-44.
  • Svatek S., van Duin S., 2002: Plattschwanzgeckos. Die Gattung Uroplatus. Brahmer Verlag, Banteln, 160 pp.
  • www.uroplatus.com

 

 

Komentáře

     

    Pro vkládání komentářů a diskusních vláken musíte být registrovaní a přihlášení.