Základní podmínky k chovu a chov žab čeledi Dendrobatidae

Pralesničky jsou stále více a více oblíbenými druhy chovanými v zajetí. Protože to jsou neuvěřitelně krásné a svou barevností a chováním velice fascinující zvířata.

Taxonomické minimum

Řád Anura - žáby, čeleď Dendrobatidae - pralesničkovití, tak byly žabky, označované jako pralesničky či šípové žáby, ještě nedávno zařazeny. Po revizi a změnách taxonomického řazení byly rozděleny do čeledí dvou - Aromobatidae a Dendrobatidae, obě tyto čeledi jsou zařazeny do nadčeledi Dendrobatoidea:

• čeleď: Aromobatidae:
  rody: Allobates, Anomaloglossus, Aromobates, Mannophryne, Rheobates

• čeleď: Dendrobatidae:
  rody: Adelphobates, Ameerega, Colostethus, Dendrobates, Epipedobates, Excidobates, Hyloxalus, Minyobates, Oophaga, Phyllobates, Ranitomeya, Silverstoneia

Všechny tyto druhy jsou chráněny dohodou CITES, jsou zařazeny v příloze II (B ve směrnicích EU). CITES je „Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin". Z praktického hlediska je pro chovatele důležité moci prokázat legální nabytí zvířat.

Šípové žáby se jim říká z důvodu toho, že jihoameričtí indiáni napouštěli hroty foukacích šipek jejich jedem. Jed získávali tím způsobem, že žabku vystavovali velkému stresu (pro ni velmi bolestivým způsobem většinou končící smrtí). Napřiklad žabku napichovali a vystavovali jí žáru ohně, pak otírali o kůži žabky své hroty šípů, které následně využívali k boji nebo k lovu.Využívali k tomu pralesničky druhů: Phyllobates terribilis, Phyllobates aurotaenia, Phyllobates bicolor.

Pyllobates terribilis

Šípové žáby nejsou tedy nijak agresivní zvířata. Jejich jed jim slouží jen na obranu proti vetřelcům, parazitům a infekcím. Neurotoxický jed, především u třech výše zmíněných druhů, pralesniček je tak silný, že by stačil usmrtit i 8 lidí. Jed se ale musí dostat do krevního oběhu, aby byl životu nebezpečný, jinak může způsobit bolesti sliznice, otoky nebo ztrátu citlivosti,což na sobě zkoušeli dřívější cestovatelé tak, že pralesničku políbili a podle brnění rtů a otupělosti zjišťovali, jak silný má jed.

Při chovu v zajetí pralesničky svou jedovatost ztrácejí, protože svůj jed získávají z potravy především z mravenců a termitů. Avšak dovezené žabky z volné přírody jsou po jistou dobu ještě jedovaté.

Základní podmínky k chovu

Chov pralesniček se nepokládá za snadný, při dodržení několika pravidel je dobře zvládnutelný. Vyžaduje především každodenní péči a poctivý přístup chovatele a to nejen o samotné žabky, ale i o potravu, která se dá chovat doma nebo kupovat. Ceny se pohybují od sta až do tisíců korun za jednu žabku. Každý by si měl dobře rozmyslet, jestli je schopen a ochoten zajistit žabkám vhodné prostředí a kvalitní péči, aby nestrádaly. V počátcích je velmi přínosná návštěvě zkušeného chovatele okouknutí jeho chovu terárií a postupů.

Oophaga granulifera

Paludárium

K chovu pralesniček je potřeba dobře vybavené paludárium o minimálních rozměrech d50x š40x v40 cm a to často jen pro párek žabek, z důvodu teritoriálních nároků. V paludáriu s pralesničkami je dobré zajistit dostatek úkrytů, třeba rozpůlený kokosový ořech nebo usušené dubové listy. Protože žabky žijí v podrostu stromů, potřebují hojnost rostlin jako Ficus pumilio, Scindapsus, Phylodendron scandens, kapradiny, mechy - jávský mech, tilandsie a bromélie-ty jsou důležité k rozmnožování pralesniček. Většina druhů pralesniček klade svá vajíčka do kalíšků s vodou v listech bromélií, některé druhy v nich přímo žijí a mají je za své teritorium (například Ranitomeya ventrimaculata). Dobrou dekorací je korková kůra, liány, dřevo vinné révy nebo kořeny tropických rostlin.

Vlhkost

V paludáriu je nutná vysoká vlhkost 70-80% přes den a v noci až 100%. To docílíme rosením ráno a večer. Dobré je mít v paludáriu i nádobku s vodou nebo jezírko, aby se žabky při nedostatečné vlhkosti mohli navlhčit. Rosit musíme měkkou vodou.

Vodu z kohoutku používáme převařenou. Částečně se tím odstraní vodní kámen a odstátou 24 hodin, tím by se měl odpařit chlór. Důležité je také odvětrání paludária, aby vlivem vlhkého prostředí nevznikaly plísně a nezatuchl vzduch. K tomu nám poslouží větrací mřížky nebo ventilátor.

Teplota

Teplota v paludáriu se pohybuje podle druhu v různých rozmezích. Většina pralesniček vyžaduje denní teplotu 22-26°C, v noci s poklesem o 3-5°C. Snesou krátkodobě i teploty pod 18°C a nad 30°C. Ale nedoporučuji, už je to na hranici jejich přežití. Záleží na individuálních potřebách každého druhu. Teplotu v paludáriu lze zajistit například uložením topného kabelu na dno pod substrát, nebo infračervenou žárovkou nainstalovanou někde na vrchu paludária. Nejvhodnější je, když požadovanou teplotu udržujeme v místnosti, kde je umístěno paludárium. Pak není potřeba kupovat drahá topná tělesa.

Osvětlení

Osvětlení v paludáriu nemusí být nijak výrazné, jelikož žabky žijí v podrostu stromů deštných pralesů, nevyžadují výrazné světlo. Musí být ale uzpůsobeno tak, aby nestrádaly rostliny uvnitř paludária. Většina chovatelů používá úplně obyčejné zářivky (osobně mohu doporučit, nejsou nijak drahé a vydrží přibližně 1 rok). UV zářivky nejsou pro žabky moc vhodné z důvodu silného UV záření, mohlo by jim ublížit. UV zářivky se spíše hodí pro ještěry a plazy, kteří to vyžadují.

Excidobates mysteriosus

Chov a odchov pralesniček

Doporučoval bych začít s chovem méně náročných druhů jako jsou Epipedobates anthonyi, Phyllobates vittatus, Dendrobates auratus, Dendrobates leucomelas. Tyto žabky jsou výborné do začátků s pralesničkami. Doporučuji především E. anthonyi. Dá se u nich krásně sledovat pozoruhodné chování, protože nejsou nijak moc plaché a velmi dobře se rozmnožují.

Potrava

Potravu pralesniček ve volné přírodě zahrnují převážně mravenci. Avšak naši mravenci ke krmení pralesniček nejsou vůbec vhodní. V zajetí jsou dobrou potravou octomilky, chvostoskoci, malí cvrčci. Čím menší potrava tím lépe. V zajetí se musí obalovat potrava ve vitamínech určených přímo žabkám a to při každém krmení nebo obden například Dendrocare.

Dospělé žabky lze krmit obden, mladé žabky musí mít potravu každý den. Larvy (pulci) pralesniček mohou dostávat krmení pro malé akvarijní rybičky (Tetrarubin), nebo speciální krmení (Dendrovit), krmit je musíme jednou denně.

Pohlaví

Určení pohlaví u pralesniček je celkem obtížné. Samičky bývají o 2-5mm větší a robustnější. Samečci oproti samičkám vydávají zvuky - zpívají a může u nich být viditelný vytahaný hrdelní vak častým zpěvem, ale to až v dospělosti. Samečci mívají také větší přísavky na prstech, takže to vypadá, jako by měli dvě na jednom prstě.

Zpívající samec Dendrobates tinctorius.

Páření

V období dešťů, kdy je vysoká vlhkost, začne sameček lákat samičku různými zvuky, pískáním, bzučením, cvrkáním nebo rituálními souboji. Sameček najde tmavé vlhké místo, většinou žlábek listu bromélie (v teráriu to může být i plastová krabička od filmu) a dovede tam samičku. Pokud se jí místo bude líbit, naklade v úkrytu vajíčka. Většinou naklade 2-25 vajíček, v závislosti na druhu žabky, poté sameček vypustí na vajíčka sperma. Dochází k tomu bez amplexu. Po nakladení samička opouští vajíčka. Po dobu vývoje se o ně stará sameček. Sameček si vajíčka bedlivě hlídá, zvlhčuje a vyndává zkažené nebo jinak poškozené vajíčka.

Po 1-2 týdnech se z vajíček začínají líhnout pulci, jakmile se vykulí, sameček si je naloží na záda a roznosí je do odstátých kalužin nebo do úžlabí listu bromélie.

Samec Ranitomeya lamasi přenášející pulce.

Vývoj pulce v žabku

Pulci pralesniček jsou kanibalové a vylučují hormonální látky, které zpomalují růst ostatních pulců. Je tedy lepší chovat každého v oddělené misce s vodou. Druhy rodů Phyllobates, Colostethus a Epipedobates jsou býložraví, ti jsou výjimkou a mohou se chovat pohromadě v jednom větším akváriu nebo jiné nádobě. Po nakladení vajíček je můžeme vyjmout asi tak po pár hodinách až dnech a umístit do petriho misky zhruba do 1mm vody tmavou stranou nahoru. Po tom, co začnou být pulci ve vajíčku aktivní, zvýšíme hladinu vody asi na 1cm. Larvy přežívají díky zásobám ve vajíčku. Pulci se líhnou po 7-20 dnech. Po vylíhnutí první 2-3 dny nic nežerou. Pak začínáme krmit speciálním krmením pro pulce pralesniček, nebo krmením pro malé akvarijní rybky.

Pulec Dendrobates tinctorius.

Důležité je dodržovat teplotu vody od 20-25°C. Proměna pulce v žabku trvá asi 2měsíce, záleží na druhu a podmínkách ve kterých se vyvíjejí. Po jednom měsíci se začínají vyvíjet zadní nohy, které jsou schované pod ocasem. Je snadné pozorovat jejich vývoj. Asi po 8 týdnech se začínají vyvíjet přední nohy. Ty jsou schované po celou dobu vývoje za žaberními záhyby. Stává se, že žabka vystrčí nejdříve jednu přední nohu, takže to vypadá, jako postižení, ale není tomu tak. Zhruba do 48 hodin vystrčí i druhou nožku. Až žabka vystrčí přední nožky, začíná se pomalu ztrácet ocásek, to by žabka už měla být umístěna v paludáriu, kam by si mohla pohodlně vylézt na břeh. Žabky dospívají v 5 měsících až ve 2 letech, v závislosti na druhu.

Metamorfující pulec Epipedobates anthonyi.

Doporučuji starat se o kvalitu vody, měnit půl nebo celou zásobu vody po dvou až třech dnech podle potřeby, ale nečistěte stěny nádob, které jsou povleklé řasami, pulci se jimi také živí. Používejte vodu PH neutrální, převařenou a 24h odstátou. Budete-li chtít pozorovat přirozené rozmnožování, s vajíčky nemanipulujte, je to zajímavá podívaná, ale musíte počítat s tím, že žabek přežije méně.